Jan Hus strana 2 z 2

Zdá se to poněkud barbarské, ale před staletími nebylo zase tak nevídané, že řešením politických sporů bylo slabší – míněno fyzicky slabší – stranu vyhodit z okna. K nejznámějším defenestracím patří dvě z těch pražských, a přestože z celoevropského pohledu byla nejspíše významnější ta z roku 1618 (lze ji vnímat jako úvod třicetileté války), pro české země byla neméně zásadní defenestrace, ke které došlo o 199 let dříve. Pražská defenestrace z 30. července 1419 bezprostředně předznamenala husitské války, které celým královstvím – a nejen jím – zmítaly další půldruhé dekády.

Sobotní bohoslužba v pražské Betlémské kapli připomněla 604. výročí upálení českého církevního reformátora Jana Husa. Plzeňský biskup Církve československé husitské Filip Štojdl v kázání varoval před rozdělováním společnosti a vyzval k usmíření a ke vzájemné laskavosti.

Pražské zastupitelstvo znovu odmítlo obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Stoupenci plánu na nové vztyčení památky chtěli zrušit původní rozhodnutí z roku 2017 a povolit autorovi potřebný zábor plochy. Jedním z nich je zastupitel za KDU-ČSL Jan Wolf, podle něhož by sloup mimo jiné vyvažoval Husův pomník. Proti je primátor Zdeněk Hřib (Piráti), který se obává zbytečných kontroverzí. Své názory prezentovali v Událostech, komentářích.

Vzácný dokument z roku 1414 související s církevním reformátorem Janem Husem se na nedělní aukci společnosti 1. Art Consulting vydražil za kladívkovou cenu 6,1 milionu korun. S aukčním poplatkem tak nový soukromý majitel zaplatí částku přesahující sedm milionů. O listinu neúspěšně jevila zájem i Národní knihovna (NK).

Říká se, že kdo vlastní minulost, ten vlastní i budoucnost. S dějinami jde zacházet všelijak a leckteré historické události trpí pokřiveným výkladem. O tom ve Fokusu Václava Moravce debatovali historik Oldřich Tůma, politoložka Adéla Gjuričová, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, publicista Pavel Kosatík, režisér Jiří Strach nebo učitel Pavel Martinovský.

Před půlstoletím se na protest proti směřování země po její okupaci vojsky Varšavské smlouvy polil benzinem a zapálil student Jan Palach. Jeho památku si připomínají lidé v celé republice. V pražském Karolinu odhalili pamětní dlaždici s Palachovým jménem, datem narození, sebeupálení a smrti. Prorektor Univerzity Karlovy (UK) Jan Royt při té příležitosti vybral citát z Bible, který podle něj vystihuje Palachovu oběť: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“

Vznik samostatného Československa přinesl volání po změnách i do konzervativního prostředí římskokatolické církve. Ta byla jednou z hlavních opor rakouského mocnářství, už před válkou se ale mezi českými kněžími objevovaly hlasy požadující určité reformy a i když po roce 1918 ještě zesílily, neshledaly se s úspěchem. Skupina reformních katolických kněží proto nakonec v lednu 1920 založila novou Československou církev, která měla být církví státní a umožnit návrat k slavné husitské tradici českého národa.

Rokovaly zde špičky tehdejší světské a církevní moci. Nikdy předtím se na podobné akci nesešlo tolik účastníků a žádný z církevních koncilů netrval tak dlouho. Kostnický koncil, během kterého byl odsouzen a upálen Jan Hus a Jeroným Pražský, trval tři a půl roku a počet obyvatel městečka na březích Bodamského jezera se rozrostl z asi 8000 nejméně na trojnásobek.