„Utekli jsme před smrtí ze Sýrie, ale dostihla nás tady.“ ČT točila v tureckém Iskenderunu

Události: Reportáž ČT z jihotureckého Iskenderunu (zdroj: ČT24)

Pondělní katastrofa v Turecku a v Sýrii se zapíše jako jedno z nejsilnějších zemětřesení za posledních sto let. Zabila tisíce lidí a jen v Sýrii připravila o přístřeší nejméně tři sta tisíc lidí. Podle Ankary zničily otřesy v Turecku na šest tisíc budov. V zasažených oblastech natáčel zpravodaj ČT Václav Černohorský.

V jihotureckém Iskenderunu třetím dnem pokračuje hledání přeživších a počítání mrtvých. Záchranáři volají do trosek, ale odpověď se neozývá. Po šedesáti hodinách se však ze sutin daří vyprostit živou ženu. O pár metrů dál příbuzní zavalených doufají, že se dobrého konce dočkají i oni.

„Neteř je v dobrém stavu a chystají se ji vytáhnout. Pak budeme čekat na další členy rodiny. Je to samá úzkost a strach. Už nám zemřel strýc. Včera jsme ho pohřbili,“ popisuje příbuzný rodiny zavalené sutinami Hakan Koşar.

V provincii Hatay je podle tureckých úřadů nejvyšší počet obětí zemětřesení – přestože neleží v epicentru. Iskenderun je jedno z nejvíce zasažených měst. Zkázu kolem doplňuje hustý černý kouř z požáru kontejnerového překladiště v místním přístavu.

Chybí záchranáři i technika

Třetí den po vypuknutí požáru se hasiči na zemi dočkali podpory ze vzduchu. Právě pohled z ptačí perspektivy odhaluje míru škod a množství zničených budov ve čtvrtmilionovém městě na březích Středozemního moře. K rychlému prohledání trosek není dost lidských sil ani techniky. Profesionálové, kteří dorazili na místo, se k rozhořčení řady místních soustředí na místa, kde vidí větší šanci najít někoho živého.

„Profesionálnímu týmu trvá práce na jedné budově tři až čtyři dny. Takových týmů jsou teď třeba tisíce a Turecko takovou kapacitu bohužel nemá,“ říká viceprezident asociace záchranářů NESAR Alper Etif.

Jihoturecký Iskenderun
Zdroj: ČT

Pro přeživší končí čekání ve většině případů tragicky. Munih utekla před válkou ze Sýrie. Teď sleduje, jak její příbuzní holýma rukama vyprošťují ze změti betonu a železa těla jejích tří mrtvých dětí. „Přišla jsem o tři děti. Utekli jsme před smrtí ze Sýrie a dostihla nás tady,“ běduje matka obětí zemětřesení Munih.

Za zády Munih leží vak s ostatky její dcery. Na transport do márnice čekají dlouhé hodiny. Je to další důkaz o rozměrech katastrofy, s jejímiž následky je těžké bojovat, a ještě těžší se s nimi vyrovnat.