Vypuštění přehrady na řece Irpiň do obce Demydiv a jejího okolí severně od Kyjeva výrazně přispělo k obraně ukrajinského hlavního města. Po odchodu Rusů koncem března se tamní obyvatelé vrátili do svých domovů, stále se ale musí potýkat s následky zaplavení. Měsíce se snažili vysušit své sklepy, ale s klesajícími teplotami se obávají, že voda v suterénech zmrzne a zdi domů popraskají. Není to však jediný problém lidí v Demydivu. Mnoho z nich stále nemá ani zdroj pitné vody.
Na přelomu října a listopadu voda z obce ustoupila, stále ji ale obklopují rozsáhlé vodní plochy. Hráz podél východní strany Demydivu zabraňuje dalšímu zaplavení.
„Děsí mě, že by dům mohl prasknout. Byl postaven v roce 1955 a jeho základy jsou slabé. Novější domy drží dobře, ale ten můj… ne tak docela,“ přiznává obyvatel vesnice Volodymyr Artemčuk. Jeho dům se nyní nachází hned za hrází a patřil k těm, které voda zalila nejdříve. Ve sklepě voda stále stojí a před vchodovými dveřmi leží srolované hadice od čerpadel, popsali reportéři serveru Meduza.
Pro obyvatele Demydiva žijící v rodinných domech na ulicích Irpiňská, Sadová a Vasiljevova jsou největší hrozbou právě sklepy a suterény plné vody, která se zde drží už devět měsíců a nyní ohrožuje statiku budov.
Co přijde po vyhrané bitvě…
Situace v Demydivu je příběhem o tom, co přijde po vyhrané bitvě. Nikdo z obyvatel, se kterými se reportéři bavili, rozhodnutí vyhodit přehradu do povětří nekritizoval. Mnozí jsou naopak hrdí na roli, kterou jejich vesnice sehrála při obraně Kyjeva. V ukrajinských médiích dokonce tento krok Demydivu vynesl neformální titul „vesnice-hrdina“, který se obvykle používá pro města, kde došlo k významným bojům.
Více než sedm měsíců poté, co obec opustil poslední ruský voják, však mezi místními obyvateli roste frustrace z trvalých následků zaplavení. „Myslím si, že ano, muselo se to udělat, jenže teď…,“ odmlčí se Svitlana a pohlédne k vodní ploše vedle svého domu.
Málokdo z místních čekal, že se s následky tohoto rozhodnutí budou muset vyrovnávat ještě po tolika měsících. Lidé v zatopených oblastech dostali odškodné v přepočtu necelých dvanáct až třináct tisíc korun, ale někteří z nich mají pocit, že na ně úřady zapomněly.
„Do zimy už moc času nezbývá a sklepy na Irpiňské a Sadové ulici jsou plné vody, domy jsou vlhké. Topíme plynem, který je drahý, takže musíme topit i dřevem,“ říká Svitlana. „Kdyby tady žil nějaký úředník, nenechal by vodu dosáhnout takové úrovně,“ míní.
Voda z kohoutku v domě Olgy Lehanové zhnědla několik týdnů poté, co ukrajinská armáda okolní oblast zaplavila. „Nebylo bezpečné ji pít,“ říká Olga. Viditelně rozrušená jednasedmdesátiletá žena ukázala reportérům VOA, jak jí v březnu řeka pronikla do studny, zničila zahradu, a kde jí následně zplesnivěla kuchyně.
Devastace životního prostředí
Škody na životním prostředí způsobené devět měsíců trvající válkou s Ruskem narůstají ve stále větší části země a odborníci varují před dlouhodobými následky. Útoky Moskvy na sklady pohonných hmot uvolňují do ovzduší a podzemních vod toxiny, které ohrožují biologickou rozmanitost a zdraví obyvatel.
„Kromě bojových ztrát je válka také peklem pro zdraví lidí, a to jak fyzické, tak psychické,“ poukazuje Rick Steiner, americký ekolog, který radil libanonské vládě v otázkách životního prostředí v důsledku měsíc trvající války mezi touto zemí a Izraelem v roce 2006. Podle něj se zdravotní dopady kontaminované vody a vystavení toxinům „mohou projevit až po letech“.
Po zaplavení Demydivu obyvatelé uvedli, že se jejich voda z kohoutku zakalila, chutnala divně a po vaření zůstával na hrncích a pánvích film. Vesnice byla pod kontrolou Moskvy až do konce března, kdy se ruské jednotky stáhly poté, co se jim nepodařilo dobýt Kyjev.
Ukrajinské úřady pak začaly dovážet čerstvou vodu, ale v říjnu se porouchala cisterna a dodávky se zastavily. Obyvatelé tak museli znovu začít pít špinavou vodu. „Nemáme jinou možnost. Nemáme peníze na nákup lahví,“ řekla Iryna Stetcenková agentuře AP. Její rodina trpí průjmy, Iryna se obává o zdraví svých dvou dospívajících dětí.
Do obce se vrací život, ale chybí práce a peníze
Záplavy nezasáhly všechny obyvatele Demydiva stejně. Západně od Kyjevské ulice, hlavní silnice v obci, zůstaly domy a bytové domy nedotčeny. I fotbalové hřiště zůstalo zachované natolik, že se na něm koncem října odehrál zápas druhé divize mezi týmem z Kyjevské oblasti a týmem z Mykolajivu, města na jihu Ukrajiny, které zůstalo několik měsíců na frontové linii.
„Život je tu pořád stejný, jenom není práce a nejsou peníze,“ říká Viktor, kterému je padesát let a „pár kopějek“. Odmítl však uvést své celé jméno, protože v jeho rodné Luhanské oblasti stále žije jeho rodina pod ruskou okupací.
Zatímco Viktor mluvil s novináři, letecká siréna vyhnala hráče ze hřiště. Viktorova žena se stále obává obnovení ruské ofenzivy z Běloruska. V říjnu ji vyděsilo, když nad vesnicí směrem na Kyjev přeletěly kamikadze drony. Jejich dům zůstal záplavami nedotčen a Viktor se zatím odejít nechystá. „Pokud nebude úplně vypnuta elektřina,“ říká.
