Britové si vybírají komunální reprezentanty či starosty metropolí. Zvláště zásadní dopady může mít hlasování na sever od Hadriánova valu. Skotové si totiž volí tamní parlament a výsledek může region posunout k dalšímu referendu o nezávislosti na Spojeném království. O většinu usiluje Skotská národní strana (SNP), poslední dobou ale strádá. Přestože je nejpopulárnější, v mnoha ohledech si nevede dobře.
Skotská hra o Holyrood. Národovcům jde ve volbách o většinu a nezávislost
Alex Salmond je jednou z nejvýraznějších politických figur ve Skotsku. Dnes šestašedesátiletý politik spojil svůj život se skotskými nacionalisty. Nejprve poté, co se v úvodu devadesátých let stal předsedou Skotské národní strany, připsal tomuto uskupení několik dílčích úspěchů a v roce 1997 dokonce nejúspěšnější volby na celostátní úrovni za čtvrt století. Za SNP tehdy ve Westminsteru usedlo šest poslanců.
Když potom SNP na sklonku tisíciletí naopak neuspěla v konkurenci labouristů a liberálních demokratů přímo ve Skotsku, Salmond se na pár let stáhl, jen aby se otěží strany chopil opět v roce 2004. To už po jeho boku v roli místopředsedkyně stanula Nicola Sturgeonová a skotským nacionalistům odstartovala plodná léta.
Salmond se po úspěšných skotských volbách stal prvním ministrem a v květnu 2011 dokázala strana ještě upevnit svou pozici, když v Holyroodu, skotském parlamentu, získala většinu, volebnímu systému navzdory. Vliv SNP pod Salmondovým vedením vyvrcholil referendem o nezávislosti na Spojeném království před sedmi lety. Voliči odtržení odmítli a Salmond rezignoval jako první ministr.
- Budově skotského parlamentu se přezdívá Holyrood – podobně jako britskému parlamentu Westminster nebo severoirskému Stormont. Pojmenování pochází z lokality v historické části Edinburghu na východním konci takzvané Královské míle, v úpatí Artušova sedla a naproti královskému zámku Holyroodhouse.
- Budova parlamentu je součástí Světového dědictví UNESCO a její současná podoba pochází z let 1999 až 2004. Projekt se stal terčem kritiky kvůli tomu, že se výrazně prodražil – z původně slibovaných deseti až čtyřiceti milionů liber se vyklubalo přes čtyři sta milionů. Kritika z řad veřejnosti je v kontrastu s kritikou architektů, kteří stavbu oceňují, což dokazují například získaná Stirling Prize nebo úspěch ve španělských i skotských anketách.
Skotští národovci se ale i v současnosti potýkají s jeho nepříjemným dědictvím – obviněními ze sexuálního obtěžování, která se začala kupit před čtyřmi roky. Salmonda zatkla policie a obvinila ho mimo jiné z dvou pokusů o znásilnění a devíti sexuálních útoků, soud však politika zprostil viny.
A zatímco z hlediska práva šlo o uzavřenou věc, vyšetřovat se začal politický rozměr, a sice jak skotská vláda naložila se stížnostmi proti Salmondovi. Podle závěru parlamentní komise Sturgeonová uvedla poslance v omyl, její rezignaci ale zákonodárci nežádali. Veřejnost se však o případ zajímá a s vyšetřováním prohřešků koresponduje úpadek voličských preferencí SNP. A v napjatém prostředí se ukazují rovněž trhliny uvnitř nejsilnější skotské strany.
Sídlo skotského parlamentu v edinburském Holyroodu
Ztrácející hegemon
Oslabování zažívala SNP v týdnech vedoucích k volbám do skotského parlamentu. Ve čtvrtek volí celá Británie: k mání je pět tisíc křesel na komunální úrovni, cenná křesla přímo volených starostů (včetně toho londýnského) a ve Walesu a Skotsku si lidé vyberou své zástupce v tamních parlamentech.
Holyrood skotští nacionalisté ovládají od roku 2007 nepřetržitě, postupně navíc navyšovali svůj podíl ze 129 křesel, až měli mezi lety 2011 a 2016 většinu – to se stalo vůbec poprvé v historii skotského parlamentu. V posledních volbách před pěti lety SNP mírně ztratila, o většinu přišla a vytvořila menšinový kabinet.
A byť v současnosti národovci ztrácejí na popularitě, stále jsou jednoznačně nejsilnější stranou severně od Hadriánova valu a za poslední roky oscilují mezi čtyřiceti a pětapadesáti procenty podpory, přičemž žádné jiné uskupení nedosáhlo třiceti procent. Druhou nejsilnější stranou v Holyroodu byli v uplynulém období konzervativci s jedenatřiceti mandáty, tedy ani polovinou křesel SNP. Ještě více strádali jinak tradičně ve Skotsku silní labouristé.
Politické dobrodružství
Skotská národní strana je tedy sice lokálním politickým hegemonem, klesající preference musejí Nicole Sturgeonové přesto přidělávat starosti, pakliže chce naplnit své sliby voličům. Skotská první ministryně totiž od referenda před sedmi lety neopustila myšlenku dalšího plebiscitu o nezávislosti území a po brexitovém referendu, v němž Skotové řekli jasné ne vystoupení z EU, síla hlasů volajících po odtržení od Spojeného království opět roste.
Nespokojenosti s brexitem chce SNP využít, potřebuje k tomu ale silný politický mandát. Referendum o samostatnosti z roku 2014 britští politici – včetně Salmonda i Sturgeonové – opakovaně označovali jako příležitost, která se naskytne jednou za generaci. Právě na taková prohlášení odkazuje britský premiér Boris Johnson, který o dalším skotském referendu nechce vůbec slyšet.
Vůle londýnské vlády ale skotské nacionalisty od dalšího hlasování neodrazuje, byť Sturgeonová v debatě těsně před volbami předeslala, že na řešení problému chce s Westminsterem spolupracovat. Referendum už dříve přislíbila v případě, že SNP získá většinu, a z plebiscitu se vedle zotavení se z pandemie stalo volební téma číslo jedna, kterému se věnují všechny strany. Konzervativci a labouristé hlasování o nezávislosti nepodporují (byť jejich voliči s nimi nutně nesouzní) a proti SNP nabízejí silné argumenty.
„Využívají nutnosti obnovit ekonomiku po covidu. Upozorňují, že potenciálně riskantní tlak na nezávislost by nyní byl krajně nezodpovědný. SNP si váhu tohoto argumentu uvědomuje a prezentuje se jako jediná strana s dostatkem zkušeností, aby zemi z krize vyvedla. Je to zvláštní dvojhra, kdy se SNP snaží působit jako lídr s pevnou rukou, kterému lidé mají svěřit riskantní politické dobrodružství,“ komentuje dosavadní kampaň politolog Karlo Basta z Edinburské univerzity.
Skotští národovci – spolu se zelenými – zároveň vážou hlasování o samostatnosti na koronavirovou pandemii. „Tvrdí, že pokud by Skotsko více kontrolovalo politická rozhodnutí, vedlo by to k lepšímu zotavení,“ podotýká politolog Christopher Carman z Glasgowské univerzity. Odpůrci plebiscitu pak dělají opak – hlasování by podle nich jen rozptylovalo od řešení palčivějších problémů.
Nálady a rizika
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Skotové jsou na toto politické dobrodružství připraveni, byť jeho výsledek je nejasný. V minulém roce v průzkumech agentury YouGov poprvé za pět let podpora samostatnosti stabilně převyšovala její odmítnutí. Rozdíl obou táborů se v úvodních měsících tohoto roku smrskl a podle posledních dostupných dat YouGov opět převládl názor, že by Skotsko mělo zůstat součástí Spojeného království. Sondáž agentury Savanta ComRes zase v dubnu ukázala, že pro nezávislost či proti ní je shodně 45 procent respondentů, přičemž zbytek není rozhodnutý.
Nálady, které by mohly napovědět o případném referendu, lze vysledovat i v jiných průzkumech. Když se například YouGov v lednu tohoto roku ptal na vývoj vztahů mezi Anglií a Skotskem v uplynulých pěti letech, pouze šest procent Skotů řeklo, že se zlepšily, a šestnáct, že stagnují. O jejich částečném oslabení je přesvědčena čtvrtina Skotů a pětačtyřicet procent oslovených označilo vztahy s Anglií za výrazně horší než před pěti lety.
Pochod příznivců skotské nezávislosti v Glasgow v lednu 2020
Na druhou stranu si Skotové uvědomují, že nezávislost by s sebou přinesla také problémy. Více než polovina tázaných míní, že by Edinburgh ekonomicky tratil, přičemž opačný názor má pouhých osm procent oslovených a dvanáct procent si myslí, že by odtržení od Spojeného království nepřineslo z hlediska ekonomiky výraznou změnu.
A zatímco skotští konzervativci i labouristé před riziky varují, oslabující SNP by mohla referendum vyvolat i v případě, že nezíská většinu v Holyroodu. Podle politologa Basty se totiž ve Skotsku rýsuje možná „supervětšina“, která by hlasování podpořila společně. „Je pravděpodobné, že zastánci nezávislosti získají většinu, protože vedle SNP ji podporují také zelení a tyto dvě strany jsou na cestě k zisku více než padesáti procent křesel,“ vysvětluje.
Carman upozorňuje, že pokud SNP většinu nezíská, bude pro ni obtížné o referendum usilovat. „Naše data ukazují, že druhé referendum v očích veřejnosti ztrácí podporu v případě, že SNP nebude mít většinu v parlamentu,“ zdůrazňuje. Dodává však, že Johnson se nepochybně pokusí referendu zamezit, i když to pro něj nebude snadné.
Skotsko jako rozbuška
Skotská vláda by mohla předložit zákon o referendu, čímž by vyzvala Londýn. Johnsonův kabinet by se poté musel obrátit na soud. „V případě zablokování referenda legální cestou se Sturgeonová nezavázala k žádným dalším krokům,“ podotýká politolog s tím, že SNP slíbila, že referendum je „postcovidovou“ otázkou, která se bude řešit až po vypořádání se s pandemií.
Johnson není ke skotské výzvě lhostejný a ve snaze si získat SNP na svou stranu přislíbil lepší železnici, více lůžek v zařízeních NHS pro Skoty nebo intenzivnější výměnu studentů v rámci Spojeného království.
Podpora nezávislosti mezi Skoty (v %)
Alun Evans, který v minulosti měl v úřadu vlády v Londýně na starosti setrvání Skotska ve Spojeném království, deníku The Times řekl, že Johnsonův kabinet by měl v severní části Británie zavést takovou úroveň samosprávy, aby Edinburgh mohl rozhodovat o téměř veškerých otázkách domácí politiky.
Londýn musí mít nálady na severu na zřeteli i v širším kontextu, nehraje se totiž jen o odloučení Skotska, ale možném dalším rozpadu Spojeného království. K referendu o nezávislosti se totiž příznivě staví také obyvatelé Severního Irska. Zatímco před deseti lety si třiasedmdesát procent obyvatel přálo pokračovat se svazku s Londýnem, letos v lednu už to byla méně než polovina. Potenciálně úspěšné skotské referendum by mohlo navnadit příznivce sjednocení Irska.
Zdraví, drogy, vzdělání
Pandemie a vidina referenda sice zcela zastiňují další témata předvolební kampaně, Skotové přesto řeší i jiné problémy než covid a nezávislost. Skotská první ministryně dává důraz na referendum a mluví o nejdůležitějších volbách v historii možná proto, že v ryze domácích a sociálních tématech se SNP nedaří plnit dlouhodobé sliby.
„SNP je u moci od roku 2007, a i když jsou zdaleka nejpopulárnější stranou, čelí kritice, že nedostáli slibům ohledně zpřístupnění vzdělání, dostupného bydlení nebo úmrtí spojených s drogami,“ vyjmenovává Basta.
Tato kritika zasluhuje bližší pohled. Sturgeonová na počátku svého působení v čele Skotska slíbila zcela zavřít nůžky, které ztěžují přístup ke vzdělání. Plán zahrnoval stamilionové investice do škol se zvláštním zřetelem ke školkám. Nezávislý audit po pěti letech od slibu zhodnotil, že nůžky se sice podařilo přivřít – ostatně Edinburgh vynakládá značné finanční prostředky na bezplatné vzdělávání – rozdíly mezi bohatými a chudými oblastmi ale zůstávají stále veliké, zvláště pak na vysokoškolské úrovni.
Události ČT: Volby ve Skotsku (zdroj: ČT24)
Dalším palčivým problémem ve Skotsku zůstává zdravotnictví. Téma v současnosti zcela ovládla pandemie koronaviru, podle vládní agentury Public Health Scotland (nástupce skotské odnože britského systému NHS) ale Edinburgh čelí celé řadě výzev. V poslední dekádě například stagnuje naděje dožití a v mezinárodním srovnání zaostává. Zatímco Británie jako celek je na 29. příčce, samotné Skotsko by bylo o dvacet příček níže.
Propastné rozdíly se propisují také do množství let prožitých v dobrém zdraví. Zatímco třeba v centru Edinburghu se tamní občané těší průměrně dvaasedmdesáti letům pevného zdraví, v centru přístavního městečka Greenock v příznivé kondici prožijí jen čtyřicet osm let.
Experti upozorňují také na drogový problém. Ve Skotsku se počet úmrtí spojených s drogami od nástupu SNP k moci ztrojnásobil, zatímco tamní vláda seškrtala rozpočet pro prevenci a léčbu. Země je suverénně nejhorší v Evropě, co se úmrtí kvůli drogám na milion obyvatel týče – druhé Švédsko zastiňuje téměř čtyřikrát, zatímco evropský průměr je třináctkrát nižší.
Mladí nezažili stabilní Británii
Přes všechny popsané ukazatele si ale SNP užívá výrazně vyšší podporu než její političtí vyzyvatelé. „Polovina z nás, kterým je teď třicet a víc, dělá nízce placenou práci. SNP mi zajistila bezplatné vzdělání, jinak bych na univerzitu nikdy nešel,“ vylíčil deníku The Guardian Asif, obyvatel Glasgow z třetí generace pákistánských imigrantů. V minulosti volil labouristy, ti ho ale zklamali po hospodářské krizi.
Lídr skotských labouristů, který ve svém okrsku vyzve Nicolu Sturgeonovou, Anas Sarwar si oslabení vlastní strany v regionu, který je labouristům historicky nakloněn, vysvětluje událostmi uplynulé dekády: „Je tu celá generace mladých lidí, kteří nezažili stav, který by považovali za stabilní Spojené království, ať už kvůli brexitu nebo jiným věcem. Vyrostli ve Skotsku, kde se zdá, že je na stole jen jedna strana – SNP,“ řekl Guardianu s tím, že se tamním národovcům podařilo zachytit hrdost na skotství.
Skotští konzervativci mají ještě těžší úlohu než labouristé, míní politolog Basta: „Nevyhnutelně jsou spojování s britskými konzervativci, kteří teď mají velké obtíže s tím, aby ukázali, že brexit funguje,“ shrnuje stranické dědictví brexitového referenda.
Šéf skotských konzervativců Douglas Ross
Patriot nepopulárnější než Johnson
Glasgowským Rangers se letos podařilo ve skotské fotbalové lize ukončit devět let trvající dominanci Celticu. Skotští nacionalisté svou dominanci nad tamní politikou ve čtvrtečních volbách pravděpodobně prodlouží, otázkou zůstává, v jaké síle a kondici. Oslabit je chtějí labouristé či konzervativci a s tlakem na nový plebiscit o nezávislosti možná nakonec budou muset asistovat Skotští zelení.
Na pomoc SNP ale vyrazil také starý známý Alex Salmond, který svým skandálem přispěl k propadu stranických preferencí, ze strany odešel, ale stále bojuje za samostatnost. Na sklonku března založil stranu Alba, s níž chtěl kreativním způsobem využít skotský volební systém, který mixuje většinový a poměrný přístup, a posílit hlasy volající po nezávislosti.
Ve většinové části hlasování je SNP silná, v poměrné části ale kvůli své dominanci ztrácí. Salmondova menší strana by tudíž mohla uspět vedle SNP místo unionistických uskupení. Takový cíl někdejší první ministr stanovil otevřeně s tím, že pokud bude mít nezávislost výraznou většinu v parlamentu, nikoliv pouze v jedné straně, Londýn ji bude jen těžko odmítat. Na jak silnou patriotickou notu Salmond hraje, je jasné už z názvu strany – Alba znamená ve skotské gaelštině Skotsko. Směrem k Anglii pak politik mluví o „utlačovatelích“.
Alex Salmond se svou Albou nejspíš neprorazí
„Salmond cílí na nespokojené voliče SNP, jimž nevyhovuje její přístup ,krůček po krůčku', který považují za pomalý a nedostatečně agresivní,“ vysvětluje Carman z Glasgowské univerzity. Albě se podle něj nedaří oslovit velké množství voličů, koncentrovaná podpora by ale uskupení mohla zajistit jedno či dvě křesla. „Na výsledky regionálního přepočítávání budeme čekat do sobotního večera,“ avizuje politolog.
Podle Basty ale snahy pomoci SNP, s jejímž vedením je jinak Salmond rozkmotřen, s největší pravděpodobností vyjdou vniveč. „Problém je, že Salmond je nejméně populární politik ve Skotsku, někdy si vede dokonce hůře než Boris Johnson. Lze si jen těžko představit, že výsledek voleb zásadně ovlivní,“ uzavírá Basta z Edinburské univerzity.