Finsko začíná úřadovat jako předsednická země Rady Evropské unie, funkci převzalo se začátkem července. V následujícím půlroce se chce zaměřit na posílení společných hodnot právního státu a postavení Unie jako globálního lídra v boji proti změně klimatu. O prioritách finského předsednictví, ale i o vztazích s Ruskem hovořil v pořadu Události, komentáře finský velvyslanec v Česku Jukka Pesola s moderátorem Jakubem Železným.
S Ruskem musíme vycházet, i když se na všem neshodneme, říká finský velvyslanec v Česku
Finský velvyslanec Jukka Pesola hostem Událostí, komentářů (zdroj: ČT24)
Heslem vašeho předsednictví je udržitelná Evropa, tedy „sustainable Europe“, udržitelná budoucnost, „sustainable future“. Z toho vyplývá, že tu je něco, co by tu udržitelnost mohlo ohrozit. Co to je? Nějaká vnější nebo vnitřní hrozba? Co tu je kolem nás, co nám může přivodit, že budeme „unsustain“?
Já se domnívám, že tohle je velmi dobrá otázka, když hovoříme o udržitelné Evropě. Finské předsednictví se chce věnovat otázce klimatických změn. Rada Evropské unie debatovala o klimatických změnách a my v tom budem pokračovat.
Prvním bodem vašich nynějších priorit je také posilování společných hodnot. Můžete mi je nějak vyjmenovat? Jak je chcete posilovat? Ve kterých členských zemích EU jsou aktuálně ty hodnoty, na kterých stojí Unie, podle vás ohroženy?
Já bych řekl, že musíme vycházet z toho, co se odehrává v Evropské unii. Společné hodnoty – demokracie, právní stát, lidská práva – ta řešíme každodenně v Evropské unii. Neřekl bych, že jsou přímo ohroženy, ale musíme dbát na tyto hodnoty.
Vaše země vedla Evropskou unii naposledy v roce 2006. Tenkrát jste za prioritu považovali energetiku, konkrétně rozšíření dodavatelů, tedy to, čemu se odborně říká diversifikace v energetice. V Česku tím obvykle chápeme snahu, abychom nebyli závislí na Rusku. Co se od té doby změnilo? Myslím tedy za těch 13 let.
Řekl bych, že to, co se změnilo za těch 13 let, je skutečnost, že máme víc možností, pokud jde o energetickou bezpečnost. A máme také solární nebo větrnou energii, to už jsou životaschopné alternativy, a také takový mix energie v každé zemi, abychom mohli čelit všem výzvám či problémům v budoucnu.
Otázka ovšem je, jestli ten mix, tedy solární, větrné zdroje, jestli opravdu dokáží býti plnohodnotnou alternativou k těm klasickým původním zdrojům?
Myslím si, že skutečně každým dnem už je to možnější. Před deseti lety se ještě tolik nemluvilo o solární nebo větrné energii jako alternativách, které jsou realizovatelné. Dnes je to možné a ta potřeba stále roste. To musíme brát v úvahu. A dále uhlík, to je jedna z hlavních příčin klimatických změn. My chceme odstranit továrny, které produkují uhlík.
Malinko jste mi utekl z té otázky na Rusko, tak já to řeknu ještě jednou. Je to u vás ve Finsku stejné jako u nás, že když se řekne diversifikace energetických zdrojů, tak se tím primárně v Evropě v současnosti myslí právě zmenšení závislosti na dodávkách ropy a plynu právě z Ruské federace?
Já bych řekl, že v každém ohledu, jak už jsem řekl, je třeba mít ten mix, který jsem uvedl. Nebýt závislý na jednom zdroji, ani energetickém zdroji. Ve Finsku máme takovou směs jaderné energie, solární energie, máme hydroelektrárny. Je třeba brát v úvahu, že každé rozhodnutí, které dnes učiníme, bude mít dopad za 10, 15, 20 let a je třeba si dát tedy pozor na to, jak tu strategii vymyslíte, abyste věděli, co děláte a abyste zajistili dodávku energie.
Tak jestli dovolíte, já to s tím Ruskem zkusím ještě jednou z trošku jiné strany. Vaše země má s Ruskem dlouhou hranici, ze všech zemí Evropské unie vůbec nejdelší. Podobně dlouhý by byl výčet historických – a myslím, že ne vždy pozitivních – zkušeností, které s Ruskem, potažmo se Sovětským svazem vy Finové máte. Máme se tedy i třeba touto optikou těchto vašich historických zkušeností Ruska bát, nebo Rusko máme brát jako běžného partnera, běžného souseda našeho evropského společenství?
Pokud jde o Rusko, tak my jsme o vztazích s Ruskem rozsáhle debatovali v Evropské radě a dalších útvarech a dospěli jsme také k několika závěrům, dokonce písemně, jaké jsou naše postoje, jaká jsou naše stanoviska k Rusku. (…) Nevylučuje to ale dialog s Ruskem. I my ve Finsku máme kontakty s Ruskem, každý měsíc. A všechny tyto komunikační kanály musí být otevřené. Nemusíme se na všem shodnout. Musíme jim sdělit, jaký je náš postoj nebo evropský unijní postoj. Ale jsme sousedy a musíme tedy spolu nějak vycházet. A Rusko je naším největším dodavatelem energie.
A co tedy soudíte o snahách, které třeba tu a tam vyjádří některý politik, také i některý český politik, že sankce Evropské unie vůči Rusku by měly být minimálně zmírněny?
Já si myslím, že ty závěry jsou docela jasné, pokud jde o stanoviska Evropské unie. Nám je jasné, co Rusko má dělat, jaká jsou naše očekávání, co od Ruska žádáme a po této stránce zatím nepředvídám, že by se stanovisko Evropské unie nějak změnilo.
Jedna věc je, co od Ruska očekáváme, druhá věc je, co Rusko reálně dělá. Připomínám jeho územní expanze do Gruzie v roce 2008, na Ukrajinu před pěti lety a zdá se, že nic kromě těch prohlášení o sankcích a kromě sankcí samotných se tedy neděje. Je to správně?
Domnívám se, že když se odehrály tyto skutečnosti, bylo důležité, že Evropská unie měla jednotné stanovisko a že se shodla na sankcích. To bylo jasné sdělení Rusku, co si myslíme o dané situaci. Myslím si, že tyto sankce fungují a že jsou i základem do budoucna.
Vaše země tento týden rozhodla přijmout osm migrantů z lodě Sea-Watch 3. V roce 2015 jste přijali přes 30 tisíc. Od té doby čísla klesají. Loni to bylo přes 5000. Vaše země má o polovinu méně obyvatel než Česko. Proč jste jiní a čím se řídí vaše azylová politika, proč je právě takováhle?
Myslím si, že tato naše politika je založená na hodnotách. Uvedl jste těch osm uprchlíků, kteří byli na palubě lodi, která jela na Maltu, a my také patříme k té dohodě brát uprchlíky. Nyní, když jsme převzali předsednictví, chceme spolupracovat se všemi členskými státy EU, abychom razili společnou cestu. Myslím, že různé státy EU mají různá stanoviska, ale já si myslím, že na tom můžeme pracovat. Česká republika naznačila, že je také ochotná vzít na sebe svůj podíl zodpovědnosti a musíme tedy definovat, co budeme dělat v budoucnosti.