Izrael odmítá evakuaci židovských osad a ponechá si vojenskou kontrolu západně od Jordánu. V exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi to řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu. V interview s blízkovýchodním zpravodajem Davidem Borkem prozradil, jaké má předběžné body údajně převratný plán Donalda Trumpa na dosažení míru mezi Izraelem a Palestinci. A také naznačil, jak bude reagovat židovský stát.
Izrael si podrží plnou bezpečnostní kontrolu nad Západním břehem Jordánu, řekl ČT Netanjahu
Druhá část exkluzivního rozhovoru s Benjaminem Netanjahuem (zdroj: ČT24)
„Nebudu nikoho vytrhávat z jeho domovů. Ta celá myšlenka, že pro dosažení míru by se mělo provádět ono sociální inženýrství a vysídlit Izraelce? Pokud by se to činilo Palestincům, lidé by okamžitě protestovali, že se to tak nemá dělat. Nemělo by se to dělat tady ani tam,“ odpověděl Netanjahu na otázku ČT, zda podpoří nějakou anexi nebo rozšíření izraelské jurisdikce na území Západního břehu Jordánu.
„Musíme najít způsob, jak žít pohromadě. Jediným způsobem, jak žít dohromady, je, pokud bezpečnostní kontrola západně od řeky Jordán zůstane v izraelských rukou,“ dodal izraelský premiér.
Západní břeh Jordánu, neboli Judea a Samaří, má rozlohu asi jako Moravskoslezský kraj, tedy jen pár tisíc kilometrů čtverečních. Kromě více než dvou milionů Palestinců tam žije i skoro půl milionu Izraelců. Palestinci mají ve svých městech a vesnicích autonomii, ale jejich území je rozdrobeno do desítek nespojitých enkláv, mezi nimiž jsou četné židovské osady.
Otázkou je, kudy vést hranici. Palestinci by chtěli, aby co nejvíc sledovala linie příměří. Izrael naopak chce udržet své osady.
Slovo „osada“ ale nemusí být vždy úplně výstižné. Složitost situace ukazuje třeba město Ariel, které leží uprostřed Samařské hornatiny. Palestinci odmítají, že by Izrael mohl toto území anektovat ke svému teritoriu, ale vysídlení dvaceti tisíc zdejších židovských osadníků je lidsky a politicky jen těžko představitelné.
Západní břeh Jordánu
„Nedopustíme stejný vývoj jako v Gaze“
Kromě osad jde i o to, jestli bude moci zraelská armáda mít nadále kontrolu nad vzdušným prostorem, strategickými průsmyky a komunikacemi.
„Není to podstatné jen pro nás, je to důležité i pro Palestinskou autonomii, protože oni by byli odstaveni od moci během pěti minut, kdybychom přestali zasahovat proti terorismu na Západním břehu Jordánu. To přesně se stalo v Gaze. My jsme odešli z Gazy a islamisté z Hamasu rychle převzali moc. A teď je tam Palestinská autonomie odstavená a Hamas má tisíce raket namířených na Izrael,“ uvedl izraelský premiér.
„Nedopustím, aby se něco podobného stalo na Západním břehu, který je dvacetkrát větší než Gaza. Takže my tam zůstaneme. A lidi se teď ptají: Jaký typ státu by to tedy byl? A já nevím. Nikde nebylo řečeno, jaký má být konečný stav. My teď čekáme na americký plán, který má být podle prezidenta Trumpa zveřejněn za několik měsíců. Ale každopádně, s plánem i bez plánu, si Izrael podrží plnou bezpečnostní kontrolu nad oblastí západně od řeky Jordán,“ pokračoval Netanjahu.
Palestinci chtějí víc
Netanjahu není stoupencem přímé anexe Západního břehu Jordánu i s jeho početnou arabskou populací, zároveň ale hodlá akceptovat jen demilitarizovaný palestinský stát na části území Západního břehu.
O něčem podobném mluvil před více než dvaceti lety i bývalý premiér Jicchak Rabin. „Chceme, aby výsledkem byla palestinská entita, která bude něčím míň než státem a která bude nezávisle spravovat záležitosti Palestinců. Hranice státu Izrael se ve finálním uspořádání nevrátí k liniím z doby před rokem 1967,“ uvedl v říjnu 1995.
Jenže představitelům Palestinské autonomie to nestačí. I ty nejmírnější palestinské mírové plány počítají s tím, že jejich stát by zahrnoval přes 95 % území Západního břehu. Palestinci navíc nepovažují Trumpovu administrativu za nestrannou.
„Máme problém s jakoukoliv budoucí americkou rolí coby jediného zprostředkovatele mírového procesu. Vysvětlili jsme naše důvody v podobě různých protipalestinských kroků od prosince loňského roku,“ říká Rijád Malkí, palestinský ministr zahraničí.
Věčná otázka Jeruzaléma
Do toho všeho vstupuje ještě otázka Jeruzaléma, tedy města nabitého historickou a náboženskou symbolikou, kde by navíc případná hranice vedla napříč hustě osídlenou milionovou aglomerací.
„Tohle není nejaká cizokrajná země. Tohle je biblická země. Židé tu jsou ‚pouze' čtyři tisíce let. Mimochodem, byli tu už skoro tisíc let předtím, než král David z Jeruzaléma učinil hlavní město. Lidé říkají ‚ale vy se musíte stáhnout'. Já neříkám Arabům, aby se vystěhovali, a dovolte mi, aby oni mně neříkali, že se máme vystěhovat. Tohle je naše domovina a musíme najít způsob, jak tu spolu žít,“ podotkl Netanjahu.
Zatímco emisaři amerického prezidenta předjednávají mírový plán, rébus, jak rozdělit jedno malé území mezi dva národy, vypadá stále jako neřešitelný. Perspektiva finální dohody se možná vzdaluje a oblast čeká trvalé provizorium, na půl cesty mezi mírem a válkou.