Ruský prezident Vladimir Putin si je velmi dobře vědom, kam až může v případu vězněného ukrajinského režiséra Oleha Sencova zajít a co by pro něj znamenala Sencovova smrt, míní novinářka Petra Procházková. Sencov si už odpykal čtyři z uložených dvaceti let v ruském vězení, posledních zhruba 120 dní navíc drží hladovku a podle svého advokáta je ve špatném zdravotním stavu. Ve světě proto sílí kampaň za jeho propuštění. O případu Oleha Sencova s Petrou Procházkovou hovořil Martin Jonáš.
Už několikrát se uvažovalo o tom, jestli Vladimir Putin udělí Sencovovi milost. Je tato varianta podle vás už smetena ze stolu?
Myslím, že je tady určitá možnost, že osobní souboj mezi panem Sencovem a panem Putinem skončí nakonec tak, že Sencov bude buď propuštěn na milost, nebo za někoho vyměněn, nebo bude nalezena jiná forma toho, aby se z vězení dostal a byl vrácen na Ukrajinu. Ale aby z toho vítězně vyšel prezident Putin. Myslím, že to je to hlavní, co teď v Kremlu vymýšlejí, aby to dopadlo tak, aby Sencov nezemřel, ale aby vítězem tohoto souboje byl Kreml.
Proč to mají v Kremlu vůbec zapotřebí? Sestřenice Oleha Sencova říká: „Smrt mého bratrance by byla prohrou pro Vladimira Putina.“ Z jakého důvodu? Znamenalo by to pro Putina ztrátu kreditu u jeho voličů či v zahraničí?
Nemyslím si, že by to znamenalo ztrátu u vlastních voličů. Že by se Rusové nějakým zvláštním způsobem začali bouřit, že Oleh Sencov zemřel ve vězení.
Ale prezident Putin – a to se týká nejen kauzy Sencov – v těchto případech dokáže jít na hranu toho, co mu svět dovolí. Velmi dobře cítí, kde už to je příliš, kde už by narazil a kde už by třeba byly sankce takové, že by ho skutečně bolely. Kde už by se Rusko dostalo do těžké mezinárodní situace. Chápe, že smrt Sencova už by bylo něco, co by způsobilo ve světě takové pozdvižení, že by se mu to nevyplatilo. Bere to velice utilitárně. Takže smrt Sencova si nepřeje, ale zároveň si přeje, aby z toho osobního souboje vyšel on jako ten, jehož je to rozhodnutí. Nesmí to být tak, že by si to pan Sencov vynutil.
Zmínila jste, že by smrt Sencova nevyvolala mezi Rusy žádné velké pobouření. Víme, jak se Rusové k tomuto případu staví?
Víme. Především státní sdělovací prostředky, které sleduje obrovské množství Rusů, především voličů prezidenta Putina a strany Jednotné Rusko, o tom případu příliš neinformují, diváci příliš nevědí. Já na státní kanály koukám také a tam se o osudu pana Sencova nedovíte prakticky nic. Vůbec nic se nedozvíte o tom, jak dlouho drží hladovku, jak se cítí. Tudíž ten případ pro tyto lidi prakticky neexistuje.
Pokud se chcete v ruskojazyčném prostředí něco dozvědět, musíte na určité servery, musíte sledovat svobodnější internetová média. A to zdaleka nečiní každý. A z těch lidí, kteří to činí, ještě zhruba polovina až 60 procent si myslí, že Sencov chtěl skutečně páchat teroristické činy a trest si zaslouží.
Tedy velmi pohodlné hrací pole pro Vladimira Putina…
Myslím, že vynikající.
Celou kauzu doprovází ještě jeden zajímavý právní problém, neboť Oleh Sencov tvrdí, že je ukrajinským občanem a nespadá pod jurisdikci ruských orgánů. Moskva tvrdí opak. Z jakého titulu?
Je to velice jednoduché. Rusko pokládá Krym za ruské území a všichni občané Krymu, kteří se včas nezřekli ruského občanství, pasivně čekali, co se stane, se automaticky stali ruskými občany. To se přihodilo i Olehu Sencovovi. Ačkoliv sám nechce a má jen ukrajinský pas, z hlediska Moskvy je pokládán za ruského občana. A jeden z argumentů proti výměně je, že oni své občany s nikým vyměňovat nebudou. Pro ně je Sencov ruským občanem.
