Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály (MICT) v Haagu v odvolacím řízení částečně zvrátil osvobozující rozsudek z prvoinstančního procesu se srbským ultranacionalistou Vojislavem Šešeljem. Vůdce srbských radikálů MICT shledal v některých ohledech trestně odpovědným za podněcování ke zločinům za války a uložil mu desetiletý trest vězení, který ale Šešelj nebude muset nastoupit.
Srbský ultranacionalista Šešelj dostal v Haagu desetiletý trest, do vězení však nepůjde
Šešelj totiž strávil ve vazbě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), před nímž se konalo prvoinstanční řízení, už jedenáct let. U tribunálu v Haagu se dobrovolně přihlásil v roce 2003. V listopadu 2014 se mohl kvůli léčbě rakoviny střev vrátit do Srbska, o rok později se ale odmítl podřídit nařízení soudců, aby opět přijel do Haagu.
Ultranacionalista byl obžalován ve třech bodech ze zločinů proti lidskosti a v šesti bodech z porušení norem válečného práva nebo válečných zvyklostí. Tyto trestné činy byly podle žalobců spojené hlavně s etnickými čistkami, které Šešelj podněcoval a podporoval svými četnými projevy a při nichž byly páchány vraždy, mučení, sexuální násilí a ničení majetku.
Senát ICTY ale po více než osm let trvajícím procesu Šešelje v březnu 2016 většinou hlasů zprostil viny ve všech bodech. Dospěl k závěru, že nebyla dostatečně prokázána osobní odpovědnost obžalovaného za zločiny spáchané v Bosně, Chorvatsku a srbské oblasti Vojvodina za válek v letech 1991 až 1995.
MICT: Šešelj přispěl k vypuzení Chorvatů z Vojvodiny
MICT teď nicméně shledal souzeného trestně odpovědným za zločiny proti lidskosti. Ty podnítil svými výzvami ve Vojvodině k vypuzení tamního chorvatského obyvatelstva. Po projevu z května 1992 v obci Hrtkovci, při němž přečetl seznam lidí, kteří by měli odejít do Chorvatska, část Chorvatů z obavy sama odešla.
Povzbuzeni tímto Šešeljovým počinem pak srbští nacionalisté zahájili kampaň obtěžování a zastrašování dalších Chorvatů, a přiměli je tak k odchodu.
Nový verdikt je svým způsobem šalamounský. MICT na jedné straně uznal Šešeljovu viny, byť jen částečně, čímž chtěl uklidnit rozhořčení blízkých válečných obětí nad osvobozujícím verdiktem ICTY.
Na straně druhé uložil trest, k jehož výkonu Šešelj nemusí nastoupit, čímž ušetřil problémů srbské vedení, které by muselo šéfa radikálů vydat. Šešelj nedlouho před vynesením rozsudku MICT zopakoval, že se do Haagu dobrovolně už nevrátí a že by ho tam srbské úřady musely dostat silou.
Šešelj se narodil 11. října 1954 v Sarajevu, kde vystudoval práva; ještě za studií se stal komunistou. V roce 1979, tedy v pouhých pětadvaceti letech, obhájil doktorát za práci Politická podstata militarismu a fašismu. V té době už byl členem Svazu komunistů Jugoslávie a otevírala se před ním slibná akademická kariéra, na Sarajevské univerzitě přednášel o teorii války.
V polovině 80. let se ale ocitl v opozici proti komunistickému režimu, když kritizoval federální systém a v roce 1984 byl jako „srbský nacionalista“ odsouzen ke čtyřem letům vězení. Nejvyšší soud mu trest snížil, téměř dva roky ale strávil v jedné z nejhorších jugoslávských věznic, v Zenici. Spoluvězni ho údajně znásilňovali, proto prý od té doby nenávidí Bosňáky. Když se vrátil z vězení, stal se z něho antikomunista.
Na konci 80. let se Šešelj dostal do kontaktu s „tvrdým jádrem“ srbských nacionalistů v exilu, pro které držel řadu přednášek. Na začátku následující dekády prošel několika uskupeními, z nichž se v únoru 1991 ve městě Kragujevac zrodila Srbská radikální strana, politický útvar, z jehož řad vzešel i bývalý srbský prezident Tomislav Nikolič i jeho nástupce Vučič (ti se ale se Šešeljem už před lety rozešli).
Od začátku ozbrojených srážek v někdejší Jugoslávii patřil k nejhorlivějším zastáncům myšlenky Velkého Srbska, které mělo podle jeho představ zabírat prakticky celou Jugoslávii až na Slovinsko a část Chorvatska. Jím podporované dobrovolnické jednotky se zapojily do bojů v Chorvatsku a Bosně i později v Kosovu.
Byl považován za „muže na špinavou práci“ Slobodana Miloševiče, s někdejším jugoslávským a srbským prezidentem měl ovšem poněkud rozporné vztahy. Ty se pohybovaly od takřka bezvýhradné podpory až po otevřenou roztržku v polovině 90. let, kdy Šešelj nesouhlasil s mírovým plánem pro Bosnu; po obvinění z válečných zločinů ho tehdejší bělehradská vláda dokonce poslala na pár měsíců do vězení.
Koncem 90. let byl ale dlouholetý předseda Srbské radikální strany (SRS) opět Miloševičovým spojencem, mezi roky 1998 a 2000 byl místopředsedou srbské vlády. Po svržení Miloševičova režimu v říjnu 2000 se Šešelj stal lídrem srbského nacionalistického hnutí. Svou extrémně nacionalistickou stranu vede nepřetržitě od roku 1991; v jejím čele formálně stál i v letech 2003 až 2014, kdy pobýval ve vězení ICTY.
Poté, co jej ICTY zprostil obvinění, kandidoval v dubnu 2016 ve volbách za SRS, kterou po čtyřleté pauze dovedl do parlamentu. Strana tehdy skončila třetí a ve 250členné Skupštině získala 22 mandátů. Klesající vliv Šešelje, který nicméně stále dokáže do ulic dostat tisíce příznivců, ale ilustrovaly prezidentské volby v roce 2017, jež už v prvním kole vyhrál jeho někdejší chráněnec Aleksandar Vučič. Vojislav Šešelj skončil až pátý se ziskem pouhých 4,5 procenta hlasů.
Zdroj: ČTK
Vojislav Šešelj