Po téměř čtvrtstoletí končí trestní tribunál pro Jugoslávii. Vysloužil si uznání i nevraživost

Když v roce 1993 šokovaly svět zprávy o krutostech v Chorvatsku a Bosně, zareagovala OSN vytvořením zvláštního soudu. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) od té doby obvinil víc než 160 lidí a devadesát z nich odsoudil. Přispěl tak k potrestání některých z nejhorších zločinů, ke kterým v Evropě došlo od druhé světové války. Zejména mezi obyvateli a představiteli balkánských zemí se mu však dostalo i kritiky a obvinění ze zaujatosti. Slavnostní ukončení činnosti proběhne v Haagu v pátek, formálně tribunál skončí 31. prosince.

Video Události
video

Události: Po téměř čtvrtstoletí končí trestní tribunál pro Jugoslávii

„Podle mého názoru je hlavním úspěchem tribunálu a jeho nejdůležitějším dědictvím jeho prvořadá role v boji proti beztrestnosti a úspěšné stíhání těch, kteří nesou největší odpovědnost za strašné zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii během konfliktů devadesátých let,“ řekl začátkem listopadu prezident ICTY Carmel Agius.

ICTY byl první institucí svého druhu od mezinárodních tribunálů, které soudily zločiny druhé světové války (Norimberského a Tokijského). Jeho hlavním cílem bylo usvědčit „osoby nejvíce zodpovědné“ za zvěrstva na území bývalé Jugoslávie od roku 1991 (včetně Kosova či Makedonie), nešlo mu tedy o odsouzení všech zločinců z regionu a nezkoumal ani vinu armádních jednotek, politických stran či dalších organizací.

Tribunál soudil čtyři typy zločinů: genocidu, zločiny proti lidskosti (například deportace, vraždy, znásilnění či mučení), válečné zločiny (mimo jiné působení zbytečného utrpení, ničení kulturního dědictví či majetku) a závažná porušení ženevských úmluv, tedy pravidel na ochranu civilistů, zajatců a raněných (například zabíjení, mučení či braní rukojmích).

Plavšičová si trest odpykala, Miloševič se rozsudku nedožil

Tribunálu se podařilo pohnat před soud řadu klíčových postav konfliktů v bývalé Jugoslávii a vstoupil do dějin jako první soud, který obvinil z genocidy a dalších zločinů úřadující hlavu státu. Stejně jako Slobodan Miloševič, jenž byl obviněn ještě v době, kdy stál v čele Srbska, se ne všichni stíhaní rozsudku dočkali.

Z hlavních aktérů války v Bosně si trest odseděli bývalá viceprezidentka i prezidentka bosenské Republiky srbské (RS) Biljana Plavšičová či někdejší předseda parlamentu RS Momčil Krajišnik. Oba byli propuštěni po odpykání dvou třetin trestu.

Zatím nepravomocně byli odsouzeni exprezident RS Radovan Karadžič, který má ve vězení strávit čtyřicet let, a bývalý vrchní velitel bosenskosrbské armády Ratko Mladič, jehož tribunál poslal za mříže na doživotí.

Mnohé klíčové osoby se ale vynesení rozsudku nedožily. Patří mezi ně někdejší jugoslávský a později srbský prezident Miloševič, který zemřel během procesu, stejně jako předák chorvatských Srbů a exprezident Republiky srbská Krajina Goran Hadžič.

Tribunál vyšetřoval i bývalého muslimského prezidenta Bosny a Hercegoviny Aliju Izetbegoviče a někdejšího chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana, oba ale zemřeli ještě před případným rozhodnutím o podání obžaloby.

Zproštěni viny pak byli třeba velitel části chorvatských jednotek v době operace proti Republice srbská Krajina Ante Gotovina, někdejší velitel armády Bosny a Hercegoviny v oblasti Srebrenice Naser Orič či srbský ultranacionalista Vojislav Šešejl. V souvislosti s válkou v Kosovu pak byli osvobozeni bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády Ramuš Haradinaj nebo někdejší srbský prezident z Miloševičovy éry Milan Milutinovič.

Balkánské země vnímají tribunál rozporuplně

Právě osvobození některých obžalovaných je jedním z důvodů, proč se ICTY netěšil přílišné podpoře mezi obyvateli a představiteli balkánských zemí. Kromě zklamání ze zproštění viny či podle nich příliš nízkých trestů se z jejich řad ozývají také výtky vůči údajné zaujatosti tribunálu. Zejména pak v případě Srbů, kteří poukazují na to, že naprostá většina odsouzených jsou právě Srbové.

„Myslím, že tribunál přispěl k zvýšení napětí v regionu. Nikdo nemůže říct, že byl objektivní vůči všem stranám, které se podílely na konfliktu v 90. letech,“ uvedla podle RFE/RL začátkem listopadu srbská premiérka Ana Brnabičová.

  • Průzkum Bělehradského centra pro lidská práva z roku 2011, který zmiňuje web Balkan Insight, potvrzuje rozpolcenost balkánských obyvatel ve vztahu k ICTY.
  • 66 procent obyvatel Srbska v něm označilo ICTY za zbytečný, 40 procent se domnívalo, že účelem ICTY je vinit Srby, a 73 procent považovalo tribunál za zaujatý.
  • V Chorvatsku vnímalo ICTY jako zaujatý 30 procent lidí a podle 27 procent se soud soustředil jen na trestání Chorvatů.
  • V Bosně a Hercegovině sice schvalovalo 56 procent obyvatel existenci tribunálu, pozitivní postoj k němu ale mělo jen 37 procent lidí, zatímco negativní 40 procent.

Ze zaujatosti obvinil tribunál i Frederik Harhoff, jeden z jeho bývalých soudců. Podle něj ICTY jednal pod politickým tlakem, když zprostil viny chorvatské generály Gotovinu a Markače, jugoslávského generála Perišiče a příslušníky srbských bezpečnostních složek Stanišiče a Simatoviče. Svá tvrzení ale nedokázal.

Podle tohoto soudce také tribunál postupně změnil svůj pohled na případné usvědčení vojenských velitelů. Zatímco do podzimu 2012 jim bývala zpravidla připisována zodpovědnost za činy jejich podřízených, později byli mnozí další zproštěni částečně i z toho důvodu, že se nepodařilo prokázat, že svým lidem přikázali příslušné činy spáchat, uvedl Harhoff.

Bývalý mluvčí ICTY Refik Hodžič se domnívá, že obraz tribunálu v očích obyvatel Balkánu zhoršila také některá jeho další rozhodnutí, například zničení předmětů, které byly během vyšetřování vyzvednuty z hrobů srebrenických obětí společně s těly, nebo skutečnost, že tribunál se rozhodl ponechat v utajení přepisy ze zasedání jugoslávské Nejvyšší obranné rady.

Na druhou stranu byl ICTY určitou pákou, pokud jde o přibližování balkánských zemí Evropské unii – nebo byla vidina možného členství v EU tím, co donutilo státy k součinnosti s tribunálem. Právě provázanost přibližování se EU a spolupráce s ICTY přiměla Chorvatsko k vydání Gotoviny a Srbsko k vydání Karadžiče a nakonec i Mladiče.

Podle webu Balkan Insight tkví přínos tribunálu mimo jiné také v tom, že u něj padly některé důležité rozsudky týkající se sexuálního násilí či ničení kulturního dědictví. Svou činností také přispěl k vytvoření Mezinárodního trestního soudu a zanechává po sobě víc než dva miliony stran přepisů a dalších dokumentů, které budou dostupné v informačním centru v Sarajevu a postupně i v dalších balkánských zemích.

Tribunál: Smíření je úkolem samotných zemí

První prezident tribunálu Antonio Cassese považoval za jeho největší úspěch individualizaci viny. Byl přesvědčený, že usvědčení konkrétních lidí zamezí připisování kolektivní viny celým národům a že tak ICTY přispěje k usmíření a obnově míru na Balkáně. Právě to se ale tribunálu podle kritiků nedařilo. 

Například bývalý mluvčí tribunálu Refik Hodžič ale tvrdí, že ICTY ani nemohl k usmíření či udržení míru v regionu přispět, protože nikdy nedisponoval nástroji ani plným odhodláním tak učinit. Tribunál měl podle něj mimo jiné poskytnout víc informací pro veřejnou debatu, což by mu pomohlo vyhnout se obviněním ze zaujatosti.

Tribunál trpěl „syndromem věže ze slonoviny“ a zatímco jeho rozsudky měly dopad na proces smíření na Balkáně, skutečné vyrovnání se s minulostí je úkolem jen a výhradně pro balkánské státy samotné, myslí si Hodžič.

V tomto ohledu mají ale před sebou balkánské země ještě hodně práce. Etnické napětí v oblasti přetrvává, v samotné Bosně v posledních letech dokonce spíše narůstá.

Mnozí tribunálem usvědčení zločinci jsou navíc po návratu do vlasti vítáni jako hrdinové a někteří dokonce zastávají významné funkce. Například bývalý velitel jugoslávské armády Vladimir Lazarevič, který byl usvědčen z nucené deportace víc než 700 tisíc Albánců během války v Kosovu, učí na srbské státní vojenské akademii.

Limity tribunálu, pokud jde o přispění ke smíření v oblasti, nakonec přiznal letos v červnu i současný prezident ICTY Agius. „Zavíráme dveře, ale dáváme vám k dispozici velké množství faktů. Nabízíme vám pravdu o tom, co se stalo. Nenabízíme smíření, protože to nebyl náš mandát. Tím jsme se vůbec nezabývali. Za smíření v regionu mají zodpovědnost všichni obyvatelé dotčených zemí,“ uvedl Agius.

Co bude po ICTY?

S koncem ICTY přebírá jeho práci Mechanismus pro mezinárodní trestní tribunály (MICT). Mechanismus, který vytvořila Rada bezpečnosti OSN, už převzal funkci Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR), který ukončil činnost před dvěma lety.

MICT by měl dovést do konce případy Radovana Karadžiče, Vojislava Šešejla a nejnověji také Ratko Mladiče, které jsou všechny ve fázi odvolání. Kromě toho zahájí znovu proces se dvěma bývalými důstojníky srbské kontrarozvědky, Jovicou Stanišičem a Franko Simatovičem, kteří byli původně zproštěni viny. Případy dalších třinácti obviněných byly předány národním soudům.