Seibert řekl, že značné reparace už Německo zaplatilo i Polsku a nadále za následky nacistického bezpráví platí. Polsko však podle něj už v roce 1953 od dalších požadavků upustilo a později to několikrát potvrdilo. „Spolková vláda nemá důvod zpochybňovat mezinárodněprávní účinnost zřeknutí se reparací z roku 1953,“ prohlásil Seibert.
Naposledy vznesla reparační požadavky polská premiérka Beata Szydlová. Polský ministr vnitra Mariusz Blaszczak předtím materiální škody napáchané nacistickým Německem v Polsku vyčíslil na bilion dolarů. Ministr zahraničí Witold Waszczykowski k tomu poznamenal, že to možná bylo i víc.
Vznášení požadavku na reparace může být podle komentátorů určeno spíše polským voličům než německým politikům. Nicméně spor s Německem začíná v okamžiku, kdy do rozhodující fáze vstupuje procedura spuštěná Evropskou komisí proti Polsku kvůli porušování zásad právního státu. Berlín až dosud tento konflikt mírnil, naposledy se však kancléřka Angela Merkelová ke kritice přidala.
Katoličtí biskupové varují před neuváženými slovy
Ke sporu zaujali stanovisko i někteří polští katoličtí biskupové. Varovali, že polsko-německé usmíření je „velká hodnota, o kterou lze snadno přijít nepromyšlenými rozhodnutími či dokonce neuváženými slovy“.
Polská církev se před půl stoletím vyslovila pro usmíření s Němci dopisem německým biskupům, který začínal slovy „odpouštíme a prosíme o odpuštění“. Podle dnešního vyjádření biskupů tato slova, pod která se podepsal i Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., neztratila aktuálnost a nahromážděný kapitál dobrých vztahů je třeba chránit.
