Před dvaceti lety šokovala svět smrt britské princezny Diany. Příběh plaché dívky, která se provdala za následníka britského trůnu, skončil tragickou nehodou v centru Paříže. Diana, princezna z Walesu, si svou otevřeností, srdečným přístupem k těm nejzranitelnějším i vytříbeným smyslem pro módu získala srdce milionů lidí. Nestala se královnou Velké Británie, ale podařilo se jí to, co vždy chtěla – být královnou srdcí.
Dianin odkaz žije i 20 let po její smrti. Bezmezný obdiv vůči ní ale opadá
Lady Diana: Život pod drobnohledem kamer (zdroj: ČT24)
I když se vnímání ženy strádající v nešťastném manželství časem přece jen mění v realističtější pohled, Diana zůstává i dvacet let po své smrti nejoblíbenější členkou britské královské rodiny.
„Diana je na lidovém piedestalu. Potkal ji stejně tragický osud jako monackou kněžnu Grace Kellyovou nebo belgickou královnu Astrid. Je současně univerzální hvězdou, obětovanou princeznou, hrdinkou proti své vůli v pohádce, která špatně skončila,“ vysvětluje důvod Dianiny neutuchající popularity expert na královské rodiny Stéphane Bern.
Dianino úmrtí vyvolalo podobný šok jako smrt amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Zemřela na vrcholu sil, v 36 letech, v okamžiku, kdy se po 15 letech nevydařeného manželství s princem Charlesem nadechovala k novému životu a hledala svou roli.
Právě nečekaná smrt ještě zvýšila fascinaci, kterou princezna v lidech vzbuzovala. „Je to velmi smutné, ale svým způsobem odešla ve správný čas,“ prohlásila matka Tereza, když ji o Dianině úmrtí informovali. Symbolicky se tak naplnilo varování jednoho fotografa, který Dianě slíbil, že ji bude pronásledovat až do posledního dne.
S Matkou Terezou pojila Dianu práce pro potřebné (setkání v New Yorku, červen 1997)
Žena, která změnila monarchii i společnost
Do královské rodiny vstupovala mladičká Diana, které dal tisk přiléhavou přezdívku „Shy Di“ („Plachá Di“) jako naivní dívka bez životních zkušeností a tušení, co na ni za zdmi paláce čeká. Její soukromý život se stal doslova veřejným majetkem.
Postupně si však Diana našla své poslání v charitě. V 80. letech, kdy Británii obcházel strašák HIV a nemocní byli stigmatizováni, učinila nevídaný krok. V dubnu 1987 navštívila jednotku londýnské nemocnice zaměřenou na pacienty s AIDS. Pozdravila se s personálem a nakonec i s jedním z nemocných. Před fotografy a televizními štáby mu podala ruku. Bez rukavic. V době, kdy společnost věřila, že se nemoc šíří pouhým dotykem, to byla doslova senzace. Dianin krok pomohl veřejnosti přestat vnímat lidi s HIV jako postrach.
Setkání s mužem trpícím AIDS (Rio de Janeiro, duben 1991)
Podobnou péči princezna věnovala i lidem bez domova. Oba své syny potají vozila do azylových domů, aby jim vštípila povinnost pomáhat lidem v nouzi.
V Angole se Diana jako velvyslanec Červeného kříže prošla minovým polem (15. ledna 1997)
Velké úsilí vložila i do boje proti nášlapným minám. Jako velvyslanec Červeného kříže se prošla minovým polem v Bosně a navštívila děti zraněné minami v Angole. V této práci na ni navázal mladší syn Harry: „Chtěl bych dovést do konce to, co moje matka nestihla.“
Sympatie veřejnosti si princezna získala i ochotou hovořit o svých vlastních problémech – poporodních depresích, sebevražedných pokusech, bulimii a zoufalém životě v královské rodině.
Zběsilá hra a manipulace zoufalé ženy
Diana, pojmenovaná po římské bohyni lovu, se paradoxně sama stala lovnou zvěří. Na každém kroku ji pronásledovali fotografové, což se postupně naučila využívat jak pro svou práci v charitě, tak v boji s nevěrným manželem a jeho milenkou.
„Měsíc před její smrtí pořádal Charles pro Camillu narozeninovou oslavu. V té době trávila Diana dovolenou se svým přítelem Dodim Al Fayedem na jihu Francie. Zavolal mi to ráno, kdy se měla konat oslava, a řekl, že by bylo dobré, kdyby se naši fotografové objevili na pláži před jeho vilou. V pozadí jsem slyšel Dianu, jak mu diktuje, co mi má říct… Samozřejmě moc dobře věděla, že její fotky v plavkách hravě zastíní fotografie z oslavy, kterou Charles pořádá pro svou milenku,“ popsal Dianinu hru s tiskem tehdejší editor listu Daily Mirror Piers Morgan. Nakonec se jí stala osudnou.
Dovolená s egyptským přítelem Dodim Al Fayedem byla pro Dianu osudnou
Diana (stále) mluví
I dvacet let po smrti je ale Diana výnosným obchodním artiklem. Vedle řady televizních pořadů vyšly ve Velké Británii a Spojených státech desítky knih slibujících další odhalení v už tak propraném příběhu.
Největší poprask mezi výročním přívalem dokumentů ovšem způsobil film sestavený z nahrávek Dianina hlasového poradce Petera Settelena, na kterých princezna naprosto otevřeně hovoří o svém manželství s princem Charlesem. Na záznamech pořízených mezi zářím 1992 a prosincem 1993 se Diana svěřuje, že měla s Charlesem sex pouze jednou za tři týdny a po narození syna Harryho už ani jednou.
I když úryvky nahrávek zveřejnila americká stanice NBC už v roce 2004, v Británii teď vzbudily vášnivé diskuse. Navzdory tomu, že v 90. letech britská média pravidelně otiskovala mnohem skandálnější a trapnější materiál – včetně přepisu neblaze proslulého telefonického rozhovoru mezi Charlesem a Camillou, během kterého následník britského trůnu vysloví přání stát se milenčiným tamponem.
Dianin bratr Charles žádal s ohledem na Dianiny syny o stažení dokumentu. Marně. Podle Channel 4 je Dianina zpověď jedinečným historickým zdrojem a možností, jak dát mrtvé ženě možnost odvyprávět svou verzi příběhu. Sledovanost byla pochopitelně ohromná. „Měl jsem pocit, že tohle bych vidět neměl, ale stejně jsem nedokázal přepnout,“ napsal jeden z diváků na Twitteru a de facto tím vystihl pocity asi většiny lidí u televizorů.
GALERIE
Pózování před památníkem lásky. Diana se během návštěvy Indie v roce 1992 nechala vyfotit před Tádž Mahalem sama
Jediné tabu
Pokud ovšem v Británii zůstává ohledně Diany ještě nějaké tabu, týká se zveřejnění jejích fotografií těsně po tragické nehodě v pařížském tunelu. I když za hranicemi Spojeného království se fotky těžce zraněné Diany v několika publikacích objevily, v Británii se k tomu nikdo neodvážil. Ve snímku Diana a paparazzi jeden francouzský fotograf vypráví, jak fotky pořízené bezprostředně po nehodě raději zlikvidoval, aby se nedostaly na veřejnost.
Záběry zraněné posádky havarovaného mercedesu se objevily i v dokumentárním filmu o Dianině smrti uvedeném na filmovém festivalu v Cannes v roce 2011. Britská média ale tento film zcela bojkotovala.
A pokud zrovna není co objevovat v minulosti, Diana se „dokáže“ vyjádřit i k současným věcem. Bulvární Daily Mail se nerozpakoval využít služeb jisté ženy, která tvrdí, že s ní Diana hovoří ze záhrobí. Čtenáři se tak „exkluzivně“ dozvěděli, jak by princezna hlasovala v referendu o brexitu. Ačkoliv se o politiku v životě nezajímala, dobro vlasti jí prý tak leží na srdci, že by vhodila lístek pro odchod z Unie. Díky přičinlivé vědmě také víme, co si Diana myslí o manželce svého syna Williama Kate (je z ní skutečně nadšená) a že přítelkyně prince Harryho, herečka Meghan Markleová, zas tak skvělou volbou není. Diana prostě stále táhne jako magnet.
S fotografy v zádech. Diana byla nejfotografovanější ženou světa (prosinec 1996)
Tryzna, která neměla hranic
Ani smrt válečného premiéra Winstona Churchilla nevyvolala mezi britským lidem takovou reakci jako odchod princezny Diany. „V roce 1965 vyšlo při Churchillově pohřbu do ulic ohromné množství lidí, ale svůj respekt mu projevili v tichosti,“ říká psycholožka Christina McVeyová. „Princeznu Dianu lidé vnímali jako citově založenou osobnost, která na veřejnosti objímala své děti, plakala a byla zranitelná.“ A přesně to následně legitimizovalo jejich vlastní emoce a chování.
I když je obtížné prokázat, že by Dianina smrt významněji ovlivnila duševní rozpoložení britského národa, několik studií provedených krátce po září 1997 odhalilo dopad minimálně na některé skupiny společnosti.
Poslední rozloučení s Dianou - stovky tisíc lidí v ulicích Londýna, dvě a půl miliardy u televizních obrazovek
Průzkum oxfordského Centra pro výzkum sebevražd odhalil, že v týdnu po princeznině smrti vzrostl počet případů sebepoškozování o 44 procent (u žen dokonce o 65 procent). Během měsíce po Dianině pohřbu přibylo v Anglii a Walesu sebevražd o 17 procent. Mezi ženami ve věku od 25 do 44 let dokonce o 45 procent.
Princeznina smrt ovlivnila zejména skupiny lidí, které se s ní dokázaly nejvíc identifikovat. Ženy ve stejném věku se stejnými životními problémy najednou přestaly věřit, že se s nimi dokážou vypořádat. Psychiatr Raj Persaud potvrzuje, že smrt či sebevražda takto známé osobnosti dokáže počet sebevražd ovlivnit. „Ovšem dostatečně silný důkaz pro to, že Diana v dlouhodobém horizontu ovlivnila to, jak se vypořádáváme se svými emocemi, neexistuje“ dodává psychiatr.
„Byli tu lidé, kteří se s Dianou identifikovali. Homosexuálové i lidé se soukromými problémy a spousta lidí, kteří ve skutečnosti truchlili kvůli někomu sobě blízkému. Ztratili někoho blízkého, ale skutečně truchlit za něj nedokázali. V okamžiku, kdy se stali součástí velké skupiny, to pro ně bylo o poznání jednodušší,“ říká dokumentarista Colin Luke, který se podepsal pod filmem Princezna lidí.
Dianina smrt přinesla královně Alžbětě II. nejtěžší chvíle na trůnu
Vedle téměř hysterické reakce veřejnosti vyniklo chladné chování královské rodiny, která se okamžitě dostala pod ohromný tlak. Královna Alžběta II. nakonec vystoupila s mimořádně osobním projevem, ve kterém složila Dianě hold a požádala o respektování soukromí princů Williama a Harryho.
Právě na nich dvou záleží, jaká bude budoucnost rodiny Windsorů. „Pokud dokážu být jen zčásti jako ona, budu pyšný. A doufám, že by byla pyšná i ona na mě,“ říká dnes 35letý William, který se jednou stane britským králem. Dianin odkaz si monarchie ponese s sebou.
Princové William a Harry vzpomínají v dokumentu na svou matku (zdroj: ČT24)