Sjednocení Kypru je v nedohlednu. Poslední mírové rozhovory selhaly a turecký ministr pro evropské záležitosti navíc nyní ohlásil, že je jim definitivní konec. Ve společný život kyperských Řeků a Turků ale ani po válce nepřestali věřit obyvatelé Pyly, která leží přímo na demarkační linii mezi severem a jihem ostrova. Je jedinou vesnicí, kde spolu dodnes obě komunity žijí bok po boku.
Pyla. Jediná vesnice, kde spolu pod kontrolou OSN žijí kyperští Turci a Řekové
Pyla vypadá při příjezdu na první pohled jako obyčejná malá kyperská vesnička. Fakt, že se nachází v nárazníkové zóně OSN, člověku připomene až projíždějící bílé auto s označením UN a vojenské pozorovatelny na okolních kopcích.
Přítomnost vojáků je pro místní už desítky let každodenní součástí. Nedaleko vesnice se navíc nachází britská vojenská základna. Jedna ze dvou, které si tam Bitánie ponechala poté, co skončila její nadvláda nad ostrovem.
Pyla leží severovýchodně od města Larnaka a je jednou ze čtyř obcí, které se nacházejí na takzvané Zelené nebo také Attillově linii, tedy v demilitarizovaném pásmu.
- Je dlouhá 180 kilometrů a je pod kontrolou mírových jednotek OSN. Takzvaná Zelená linie (od invaze v roce 1974 také nazývaná jako Attillova) má v nejširším místě 7 a půl kilometru, v nejužším 3,3 metru a zabírá okolo tří procent rozlohy ostrova.
Žije v ní 1700 lidí. Dvě třetiny tvoří kyperští Řekové a třetinu kyperští Turci. I proto nesou například cedule názvy ulic v řečtině i turečtině. Obě skupiny jsou tam pospolu už stovky let.
Řecké a turecké kavárny stojí naproti sobě
Nejzajímavějším místem vesnice je symbolicky rozdělená náves. Jedna z cest k ní vede do kopce kolem kostela Agios Georgios, od nějž je na druhé straně vidět vyčnívající minaret mešity. Při pohledu z dolní části je náves jako rozpůlená. Vlevo jsou turecké podniky, řecké restaurace a kavárny zase napravo.
V turecké dolní části se vyjímá rohová hospůdka s velkými bílými arkádami, na jejíž terase u stolků posedávají místní muži. Točí se tam istanbulské pivo Effes. Přímo pod ní stojí velká budova policie a naproti hospodě v pravé části návsi zase stanoviště vojáků OSN s pozorovatelnou.
Zákaz focení v demilitarizovaném pásmu
Ve vesnici se kromě restaurací nesmí fotit. Výslovné zákazy visí na stanovišti OSN v centru. Sérii fotek se v demilitarizovaném pásmu v roce 2014, na výročí 40 let od turecké invaze, podařilo udělat fotografovi agentury Reuters Neilu Hallovi.
Jak ale píše ve svém blogu, nebylo to zrovna jednoduché. Musel mít zvláštní povolení a celou dobu byl doprovázený pozorovatelem OSN, protože fotografování v demilitarizovaném pásmu ani podél něj nebylo dovoleno.
„V několika případech mi policie i vojáci řekli, ať jdu dál a několikrát jsem byl zastavený a vyslýchaný hlídkami OSN,“ popisuje.
Cedule v Pyle upozorňující na zákaz focení
Místo turistů vojáci
Přestože se při hledání informací o Pyle na internetu objevují převážně jen nabídky ubytování, turistů ve vsi mnoho není. Ani v hlavní letní sezoně. Pokud se člověk zastaví v některé z restaurací, potká především místní, kteří si zde povídají nebo hrají.
Při delší návštěvě si ale člověk začne více uvědomovat vojenskou přítomnost, třeba když se během obhlídky zastaví vojáci nebo policisté, aby prohodili pár slov s obsluhou.
Muži na terase kavárny v Pyle hrají vrhcáby
Jedna vesnice, dva starostové
Vesnice ale i tak působí poklidně, jako by se tam zastavil čas a žádná krvavá historie mezi kyperskými Turky a Řeky ani neexistovala. Příkladem poklidného soužití jsou i tamní starosta řecko-kyperské komunity Simon Mytides a lídr turecko-kyperské komunity Nejdet Enver, kteří, jak sami říkají, jsou přáteli. Oba jsou přesvědčení, že Pyla může být příkladem pro zbytek ostrova.
„Pro Kypr je jednoduché se znovu sjednotit. Podívejte se, jak funguje Pyla už čtyři desítky let. Nemáme žádné velké problémy a obě komunity žijí v poklidu. Hrají spolu karty a vrhcáby a chodí na svatby jeden druhému,“ popisuje Mytides.
Připustil ale, že určité napětí ve vesnici panovalo, a to částečně kvůli ekonomické krizi na Kypru a v Řecku. Optimisticky vidí budoucnost i Enver. „Musíme věřit příští generaci, že bude žít v míru,“ říká.
Simon Mytides (vlevo) a Nejdet Enver v turecké arkádové hospůdce
Sever patří kyperským Turkům, jih kyperským Řekům
Spory mezi Turky a Řeky vygradovaly v 60. letech krátce po získání nezávislosti na Británii. V roce 1964 proto byly na ostrově rozmístěny jednotky OSN. Turecké jednotky jsou na severu Kypru od invaze, která proběhla mezi 20. červencem a 18. srpnem 1974. Krycí jméno operace bylo Attilla.
Ankara tam poslala vojáky v reakci na pokus o převrat nacionalistických kyperských Řeků, kteří chtěli připojit Kypr k Řecku. Turecká armáda měla pomoci místním Turkům. Ze severu odešlo na 195 tisíc Řeků. Na sever se naopak z jihu přesunulo asi 45 tisíc Turků. Oba národy odděluje dodnes demarkační čára a na severu zůstává 35 tisíc tureckých vojáků.
Pokusy o sjednocení selhávají
V dubnu 2004 se na Kypru konalo referendum o sjednocení ostrova. Plán tehdejšího generálního tajemníka OSN Kofiho Annana počítal se vznikem konfederace a jejím následným vstupem do EU. Skoro 65 procent tureckých Kypřanů bylo pro sjednocení, necelých 76 procent řeckých Kypřanů se však vyslovilo proti.
Mapa Kypru
Do EU tak vstoupila o týden později jen jižní část ostrova. Kyperská republika je členským státem od 1. května 2004. Severokyperskou tureckou republiku, která vyhlásila nezávislost v listopadu 1983, uznává jen Turecko.
V minulosti už byla řada pokusů obnovit jednotu země, žádný ale neuspěl. Ztroskotal i ten z letošního července, kdy byl podle diplomatů jednou z hlavních překážek požadavek stažení tureckých vojáků, což Turecko odmítá. Ožehavá je však také otázka návratu uprchlíků a restituce jejich majetku.