Itálie zůstává spolehlivým partnerem a panika není nutná. Tak reagují na výsledek italského referenda a pád Renziho vlády zástupci Unie. Evropská měna i klesající akcie italských bank se sice po prvotním šoku vzpamatovaly, investoři ale vzhlíží k Itálii s nedůvěrou. V předčasných volbách mají totiž reálnou šanci na úspěch populisté, kteří mimo jiné chtějí vyvést Itálii z eurozóny.
Nejistá Itálie po referendu: Nešlo o Unii, zdůrazňují evropští politici, populisté ale jásají
Historie se opakuje. Renzi skončil stejně jako před ním britský premiér David Cameron, který vsadil vše na to, že Britové nakonec Unii neopustí. Zraky Italů i zbytku EU se upínají k italskému prezidentovi Sergiu Mattarellovi. Ten mohl pověřit ministra financí nebo předsedu senátu sestavením přechodné vlády, nebo okamžitě rozpustit parlament a nechat vypsat předčasné volby. Mattarela pro zatím Renziho vyzval, aby zůstal ve funkci do přijetí státního rozpočtu.
Sám prezident považuje vysokou účast v plebiscitu za „důkaz silné demokracie a nadšení v zemi“. Vyzval přitom k politickému klimatu „klidu a vzájemného respektu“.
Berlín ale zpráva o prohraném referendu znepokojila. „Myslím, že Renzi udělal správnou věc, potřebnou věc, ale voliči ho nepodpořili. Samozřejmě to není státní krize, ale je to vládní krize, kterou je třeba vyřešit… Není to pozitivní zpráva pro Evropu v tomto složitém období,“ podotkl šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier.
Je to věc Itálie, zdůrazňují unijní zástupci
Jiní politici zdůrazňují, že se nehlasovalo o EU. Itálie je „pevná země“ a Renziho porážka je její vnitřní záležitost, ne odmítnutí Unie, konstatoval francouzský ministr hospodářství Michel Sapin. Také lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn řekl, že by bylo chybou tvrdit, že se jednalo o evropskou úroveň. Podle něj šlo jasně o „domácí politickou debatu“.
Francouzský prezident Francois Hollande prohlásil, že respektuje Renziho rozhodnutí a „doufá, že Itálie najde sílu překonat tuto situaci“. S politováním přijala zprávu o rezignaci italského premiéra německá kancléřka Angela Merkelová, která si spolupráci s Renzim pochvalovala, ale zdůraznila, že je třeba „respektovat demokratické rozhodnutí italského lidu“.
Svět a Evropa zejména v roce 2016 zaznamenaly období velkých nejistot spojených s bezpečností, hrozbou teroristických útoků, s brexitem a nedávno s vítězstvím Donalda Trumpa v USA. Italské referendum lze chápat jako další zdroj nejistoty, ale nelze ho srovnávat s britským referendem.
GALERIE
Renzi
Podle Bílého domu, se „dopady referenda na Evropskou unii teprve ukážou“. Washington ale zdůraznil, že americko-italské vztahy se nezměnily a jsou stále stejně důležité. Pád Renziho neovlivní ani postavení Itálie v NATO, je přesvědčen generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg, který prohlásil, že Itálii nadále považuje za spolehlivého spojence.
Na výsledek plebiscitu rychle reagovala italská média. „Ústava porazila Renziho 59:41… a (premiér) rezignuje,“ napsal list Il Fatto Quotidiano. „Ale NEeeeee!“ rozohnil se list II Tempo. „Triumf NE, Renzi odchází,“ píše na titulní straně La Repubblica.
Evropská média vyzývají ke klidu
Nejistoty, kterou znamená porážka Renziho, si všímají francouzské listy. Třeba Le Monde upozornil na skutečnost, že sama Renziho Demokratická strana byla v názoru na referendum rozdělena. Le Figaro zase vyzývá Evropu, aby nepanikařila, protože světové trhy reagovaly na výsledek referenda relativně optimisticky, k čemuž podle listu mohla přispět výhra proevropského rakouského kandidáta.
Také německá média se snaží nabádat ke klidu jako třeba list Tageszeitung. Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung není pravděpodobné, že by vypukla panika, protože Itálie je na střídání vlád zvyklá. List Süddeutsche Zeitung odsoudil Renziho krok spojit referendum s osudem své vlády za „hloupé hazardování“.
Populisté odmítající euro už si mnou ruce
Unie se obává, že by v předčasných italských volbách mohlo zvítězit Hnutí pěti hvězd, které vzniklo v roce 2009 jako protestní strana, již založil komik a blogger Beppe Grillo a která bojuje proti korupci v italské politice. Hnutí, které má už starosty v Římě a v Turíně, chce uspořádat referendum o euru a v průzkumech dohání Renziho Demokratickou stranu.
Hnutí těžilo z Renziho upadající obliby, roků ekonomické stagnace migrační vlny, která zemi těžce zasáhla. „Lekce pro všechny: Nemůžete navždy všem lhát, aniž by to mělo důsledky,“ konstatoval po referendu Grillo na Twitteru.
Proti Renziho reformě byla i protiimigrantská a separatistická Liga severu. „Bude to i ne evropským pravidlům a předpisům, které měly katastrofální dopady pro Itálii,“ konstatoval lídr strany Matteo Salvini, který si rovněž přeje, aby země opustila euro.
V souvislosti s referendem oslavoval nedávné Trumpovo vítězství, ruského prezidenta Vladimira Putina a vyjádřil podporu kandidátce na prezidentku Francie - Marine Le Penové z nacionalistické Národní fronty.
Evropské populisty nepotěšila nedělní prohra nacionalisty Norberta Hofera v rakouských prezidentských volbách, z pádu italské vlády se ale radují. „Italové odmítli EU a Renziho. Musíme vyslyšet žízeň po národní svobodě a ochraně,“ prohlásila Le Penová v reakci na hlasování.
Italům gratuloval i předseda nizozemské nacionalistické Strany pro svobodu Geert Wilders, který doufá v úspěch v nadcházejících parlamentních volbách v roce 2017.
Někteří analytici ale upozorňují, že v Itálii nemusí jít nutně o další vzpouru proti establishmentu, ale země trpí řadou větších problémů v ekonomice, byrokracii a soudnictví. „Nezapomínejme, že (prestižní britský týdeník) The Economist stojí na straně Hnutí pěti hvězd (tedy proti reformě),“ napsal ekonomický komentátor Ferdinando Giugliano.
Tradiční strany ještě mají šanci
Britský Guardian navíc upozornil, že ani úspěchy populistů z Hnutí pěti hvězd a Severní ligy v dalších volbách nemusí znamenat, že se tyto partaje dostanou do vlády – situace ještě může vyústit ve spojenectví dvou tradičních stran – Renziho Demokratické strany a pravicové formace Vzhůru, Itálie Silvia Berlusconiho, které se budou snažit zabránit volebním ziskům populistů.
Končící italský premiér Matteo Renzi
V jejich triumf každopádně doufá Rusko. „Je možné, že při těchto volbách se k moci dostanou představitelé právě té opozice, která usiluje o zrušení protiruských sankcí a jejíž zástupci dokonce navštívili Krym. Je proto možné konstatovat, že Itálie se přibližuje ke zrušení sankcí proti Rusku,“ uvedl šéf zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu Leonid Sluckij.
Podle ruského tisku požaduje zrušení restrikcí zejména Liga severu. V říjnu navštívila anektovaný Krym delegace italských poslanců a podnikatelů z regionů Benátky, Lombardie, Emilia Romagna, Toskána a Liguria.
Investoři mají obavy, trhy se ale prozatím vzpamatovaly
Renziho odchod z funkce může oddálit řešení problémů s množstvím nesplácených úvěrů v italském bankovním systému. Mezi investory nyní podle analytiků vládne opatrnost, ale ne panika. „Trhy sice na začátku nového týdne zřejmě zůstávají nervózní, nezřítily se však z útesu,“ uvedla Kathleen Brooksová ze společnosti City Index Direct.
Euro se v pondělí poprvé od poloviny listopadu vrátilo nad hranici 1,07 za dolar, a to navzdory počátečnímu poklesu, kdy kleslo na dvacetiměsíční minimum. V prvotní reakci na Renziho demisi klesaly také akcie italských peněžních ústavů včetně nejstarší banky světa Monte dei Paschi di Siena – i ony ale později ztráty smazaly. Ratingová agentura Standard and Poor's ujistila, že hlasování nebude mít na rating Itálie okamžitý dopad.
Dění v Itálii krátce rozkolísalo euro (zdroj: ČT24)
Unie čelí po brexitu a Trumpovi další výzvě
Kolaps největší italské banky Monte dei Paschi di Siena by mohl zabránit dalšímu zotavování z předešlé hospodářské krize a místo toho způsobit další krizi v eurozóně. „Nejstarší italská banka řeší restrukturalizaci. Ti, kteří se na ní mají podílet, mají ve smlouvě klauzuli, že případné narušení podmínek na trhu jim může dát možnost z této transakce vystoupit,“ konstatoval Roman Koděra ředitel finančních trhův Creditas.
Itálie má třetí největší ekonomiku v EU a zároveň je po Řecku druhou nejzadluženější zemí Unie (133 procent HDP). Tu už oslabilo červnové britské referendum, v němž si Britové odhlasovali odchod z EU.
Pokud se podíváme na ekonomiku Itálie a Británie, tak je tu diametrální rozdíl v tom, že Itálie musí řešit strukturální změny a má vysoký dluh. V případě, že bude chtít vystoupit (z eurozóny), rozbije se celá měnová unie, ECB a evropští lídři by museli řešit mnohem větší problém (než je nyní jednání o brexitu).
Investoři teď mají obavy, zda se k moci nedostanou populisté, kteří budou chtít odejít z EU, odstoupit od eura, nebo dokonce obojí. Evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Pierre Moscovici ale prohlásil, že Brusel má „plnou důvěru v italské orgány, že situaci zvládnou“ a Unie považuje tuto jihoevropskou zemi za spolehlivého partnera.
Podle Moscoviciho nebude případná italská krize znamenat hlubší problémy pro eurozónu jako celek. „Máme prostředky jak tomu čelit,“ zdůraznil.
I jiní unijní zástupci si myslí, že Itálie má silné instituce. „Je to demokratický proces. A v zásadě nijak nemění situaci v ekonomice nebo italských bank. Problémy, které máme dnes, jsou stejné, jako byly včera,“ poznamenal nizozemský ministr a šéf takzvané euroskupiny Jeroen Dijsselbloem.
Narodil se 11. ledna 1975 ve Florencii, vystudoval Florentskou univerzitu. Než vstoupil do politiky, pracoval pro rodinnou marketingovou firmu Chil. V roce 1996 vstoupil do tehdejší Italské lidové strany, v letech 2002 až 2007 byl členem tehdejší strany Kopretina. Je dobrým řečníkem a někdy býval přirovnáván k britskému expremiérovi Tonymu Blairovi či americkému prezidentovi Baracku Obamovi.
Šéf vládní středolevicové Demokratické strany (PD) byl v letech 2004 až 2009 guvernérem provincie Florencie a poté starostou Florencie. V únoru 2014 se stal v pouhých 39 letech nejmladším italským premiérem v historii. Při nástupu do úřadu měl výraznou podporu veřejnosti. Prezentoval se jako reformista, který se chce rozejít s minulostí. Nedostatek politických zkušeností chtěl nahradit charismatem a energií.
Jeho Demokratická strana pak v Itálii v květnu 2014 jasně triumfovala ve volbách do Evropského parlamentu. Od února 2014 zavedl Renziho kabinet řadu reforem včetně například změny volebního systému, balíku opatření na podporu domácí ekonomiky, který zahrnoval například snížení nákladů malých a středních podniků na energii a kroky na podporu poskytování půjček firmám, reformu státní správy či registrovaného partnerství homosexuálů. Země se přesto potýká s ekonomickou stagnací a četnými korupčními skandály.
Radikální byl Renzi zejména kvůli migrační krizi, která tvrdě zasáhla Itálii po zavření balkánské cesty. Unii kritizoval za to, že nedělá dost, aby Itálii pomohla vypořádat se s krizí. Pohrozil dokonce, že jeho země přestane platit do unijního rozpočtu, pokud jí státy EU nepomůžou s uprchlíky. Letos v červnu Renziho PD utrpěla porážku ve druhém kole místních voleb, prohrála kromě jiného v Římě a Turíně.
Matteo Renzi na summitu v Bruselu