Mívala nejvyšší a nejmohutnější hráz na světě. Díky své hydroelektrárně představovala technologický pokrok a její budování pomáhalo překlenout následky hospodářské krize. Uplynulo přesně 80 let, kdy začala Hooverova přehrada v USA vyrábět první elektřinu. I když o svá prvenství dávno přišla, inspirovala budoucí projektanty při konstrukci modernějších vodních děl.
Není nejvyšší, největší či nejdražší, nevyžádala si ani nejvíc obětí, přesto je to legenda. Dvě stě dvacet metrů vysoká přehradní hráz Hooverovy přehrady ležící 50 kilometrů jižně od Las Vegas byla nejen převratným technickým dílem.
Materiál, jenž by údajně stačil na zbudování chodníku z Los Angeles až do Chicaga, se stal jedním ze stavebních kamenů cesty z hospodářské krize 30. let minulého století. Před 80 lety, 1. března 1936, byl definitivně dostavěn jeden ze symbolů Ameriky.
Prvotním cílem přitom nebylo ani tak zajistit energii, ale akumulovat velké množství vody, připomíná Radek Procházka z katedry elektroenergetiky na ČVUT v Praze. „Unikátní byla mimo jiné v tom, že je postavená v hlubokém kaňonu, kde je velmi složitý terén pro stavbu,“ dodává.
V podstatě šlo o to, jak zkrotit Colorado. Řeka tohoto jména byla jedním ze základních zdrojů vody na vyprahlém jihozápadě, pravidelné jarní tání sněhu ale způsobovalo škody všem, kdo se pokusili u tohoto zdroje usadit.
Po deseti letech příprav tak dal v roce 1928 prezident Coolidge příkaz k zahájení stavby. Od vzniku velké pyramidy v egyptské Gíze mělo jít o největší stavební blok v historii lidstva. O tři roky později konsorcium Six Companies Inc. zahájilo stavbu.
Právě včas. Americká a vlastně i světová ekonomika se topila v hospodářské krizi. Stavba Boulder Damu (původní název, po Herbertu Hooverovi byla přehrada pojmenována až v roce 1947) do Rooseveltova New Dealu, tedy plánu na oživení a ozdravení americké ekonomiky, skvěle zapadla.
Na hranice Nevady a Arizony se začaly sjíždět tisíce dělníků, pro jejichž rodiny byl průměrný plat čtyři dolary denně spásou. Na březích řeky v poušti Mojave vyrostl Ragtown, ze kterého se každé ráno vypravovalo 3500 lidí do práce (celkem se na výstavbě hráze podílelo 16 tisíc lidí, 96 z nich při stavbě zahynulo).
Za neuvěřitelného vedra – teplota se v roce 1931 podle vzpomínek pamětníků vyšplhala v devět hodin ráno nad 50 stupňů Celsia a následně tam 12 hodin vydržela – se začal připravovat prostor pro hráz. Ve své době ojedinělou nejen mohutností, ale i svým designem ve stylu art deco.
Dva roky trvalo, než dělníci, jichž se na stavbě vystřídalo na 16 tisíc, odstranili přes milion kubíků zeminy a skály a vytvořili podmínky pro zahájení lití betonových bloků. To už měli za sebou stavitelé první stávku kvůli špatným pracovním podmínkám a dělníci stěhování z Ragtownu – který dnes leží na dně Lake Mead – do lepších podmínek Boulder City.
Země se hrabala z hospodářské krize a stavba pokračovala i v porovnání se šibeničními termíny rychleji, než měla. Dva roky před plánovaným dokončením v roce 1938 mohli Američané začít napouštět. Nádrž za 49 milionů dolarů byla dokončena.
Za 221 metrů vysokou hrází, která je v základech široká 198 metrů, na vrcholu 13 metrů tlustá po délce 379 metrů, vážící 6,6 milionů tun, tak nyní drží Lake Mead, jezero dlouhé 180 kilometrů schopné pojmout dvě jarní tání řeky Colorado. Sedmnáct turbín pak generuje 2080 megawattů.
Američané si navíc z přehradní hráze udělali jeden z poutních bodů. Od roku 1985 je Hoover Dam národní památkou, denně na prohlídku jeho útrob zavítá 13 tisíc turistů. Když teroristé napadli Spojené státy, Hoover Dam se stal jedním z nejintenzivněji střežených míst.
