Známá samice australopitéka Lucy, která žila zhruba před 3,2 milionem let, zahynula zřejmě po pádu ze stromu. Ve studii zveřejněné v aktuálním odborném magazínu Nature to tvrdí tým vědce Johna Kappelmana z Texaské univerzity v Austinu. Řada vědců ale s novým výkladem Lucyina osudu nesouhlasí, a to včetně jednoho z objevitelů kostry Donalda Johansona.
Kappelmanův tým při výzkumu kostí zjistil, že možná předchůdkyně člověka utrpěla četné zlomeniny kostí, což by odpovídalo pádu z výšky. Australopiték afarský, jehož příslušníkem byla i Lucy, žil na stromech, připomněla agentura DPA. V korunách stromů měli větší šanci ubránit se útokům predátorů.
Zda byl australopiték afarský přímým předchůdcem nynějšího člověka, se vědci dosud neshodli.
Kosti Lucy objevili američtí archeologové v listopadu roku 1974. Jméno samice hominida dostala podle písně skupiny Beatles s názvem Lucy in The Sky with Diamonds. Nalezeno bylo asi 40 procent kostí těla, a to včetně pánve, obratlů, žeber či stehenní kosti, což vědcům poskytlo důležité informace o vzhledu, pohybu i způsobu života australopitéků.
Všechny kosti a jejich úlomky byly v roce 2008 podrobeny důkladnému osmidennímu scanování v amerických laboratořích. Právě při CT vyšetření vědci objevili neobvyklé fraktury na pravé pažní kosti. Podle ortopedů se podobné zlomeniny vyskytují u lidí, kteří se snaží zabránit pádu s rukou nataženou před sebe. Pádu z velké výšky nasvědčovalo i poškození pánve, levého ramene, kolene a pravého kotníku.
Tým kolem Johna Kappelmana nyní své bádání uzavřel tvrzením, že Lucy zemřela na následky zranění po pádu ze stromu vyššího než deset metrů. V okamžiku nárazu padala rychlostí až 60 kilometrů v hodině.
Fraktury mohla způsobit fosilizace, namítají další vědci
Někteří vědci, kteří s výsledkem bádání Kappelmana nesouhlasí, upozornili na to, že většina kostních fraktur je dobře zdokumentována a považována za následek fosilizačního procesu či eroze, vznikla tak tedy až po smrti Lucy.
Kappelman se mýlí například podle paleoantropologa Tima Whita z Kalifornské univerzity. Ten se domnívá, že vědci v Texasu se zaměřili pouze na praskliny, které by mohly ukazovat na pád z výšky, zcela ale opomněli další četné fraktury.
Dlouhé roky se snažil záhadu smrti Lucy rozluštit i její objevitel Johanson. „Neexistuje žádný definitivní důkaz o tom, jak zemřela,“ citovala Johansona agentura AP.
O Lucy je například známo, že v době smrti byla mladá, avšak již dospělá. Chodila vzpřímeně, příležitostně ale své dlouhé ruce využívala k lezení po stromech.
