Moskva – Dokument ruské televize Rossija 1 obhajující sovětskou invazi v roce 1968 odsoudilo české i slovenské ministerstvo zahraničí. Podle ruského experta ale tato neobjektivní, revizionistická interpretace historických událostí zapadá do současné linie konfrontace se Západem, napsal internetový list Gazeta.ru. Podle něj takový výklad dějin škodí víc samotným Rusům než Čechům nebo Slovákům. List citoval i nejmenovaného evropského diplomata, který film označil za ostudu Ruska.
- Ruská státní televize Rossija popsala zásah sovětských vojsk proti připravovanému převratu jako prevenci proti invazi NATO a "vážnou zkoušku sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy". V posledním čtvrtstoletí přitom ruští prezidenti hovořili o nepřípustné akci a přijali morální odpovědnost Ruska za invazi do Československa.
Během vpádu zahynula více než stovka obyvatel Československa, připomíná Gazeta.ru. Mnozí vedoucí představitelé Pražského jara 1968 byli uvězněni a Alexandr Dubček sesazen. „Hodnocení těchto tragických událostí ve snímku skutečně nevypadá moc objektivně,“ připouští list.
Gazeta.ru cituje i nejmenovaného evropského diplomata, který snímek viděl a označil jej za ostudu Ruska a pokus přepsat dějiny. „(…) Česko na film zareagovalo dosti ostře, protože vzpomínky na události roku 1968 stejně jako dřív představují bolestnou epizodu ve vztazích obou zemí. Navíc v novém Česku je to jeden z hlavních prvků vlastní identity,“ usoudil deník.
Dokumentární film ruské státní televize vychází ze sovětského propagandistického snímku nazvaného Československo, rok zkoušek z roku 1969. Ten naznačoval, že v pražských ulicích umírali osvoboditelé z roku 1945. Odpovědnost za vpád vojsk domnělých spojenců ČSSR dává nový dokument Klubu 231. Ten sdružoval politické vězně odsouzené v 50. letech v politických procesech, účastník invaze Jurij Sinělščikov (bývalý ruský komunistický poslanec) ho však popsal jako sdružení odsouzených esesáků, fašistů a kolaborantů. Podle snímku nešlo o žádné opozičníky, ale spíše o „žoldnéře“.
Revizionismus vnímá bolestně i část Rusů, tvrdí vědec
Sergej Utkin z analytického střediska Ruské akademie věd označil v listu snímek za „vědomý revizionismus“ a za návrat k přístupu, jaký se v Sovětském svazu uplatňoval před Gorbačovovou érou. Tento revizionismus je podle něj vnímán bolestně nejen v dotčených cizích zemích, ale i tou částí ruské společnosti, která si cení výdobytků Gorbačovovy éry. Jde tak vlastně spíše o velký problém samých Rusů než Čechů a Slováků.
„Naši ideologové předpokládají, že jestli dokážeme, že jsme ve všem byli v právu, tak to přidá národu sebevědomí a vůli vítězit. Ale ve skutečném světě k vítězství vede schopnost kriticky myslet, a nikoli zaslepení pocitem vlastní neposkvrněnosti,“ usoudil vědec.
Ruský expert Fjodor Lukjanov
„Je to pohled na tehdejší události nikoliv z hlediska vědecké objektivity, ale v rámci nynější politické linie, kde hlavní hrozbu představují 'oranžové revoluce' a 'vnitřní podvratná činnost'.“
Za příklad staronové interpretace historie list označil vpád sovětských vojsk do Afghánistánu, který se od konce 80. let odsuzoval. Ruský prezident Vladimir Putin při setkání s veterány afghánské války označil za důvod k invazi „reálné hrozby“.
Ruský velvyslanec v ČR: Nejedná se o stanovisko Kremlu
Šéf české diplomacie si v pondělí pozval na kobereček ruského velvyslance v ČR. Ten se od dokumentu v podstatě distancoval s tím, že se nejedná o oficiální stanovisko ruské vlády, nýbrž o dílo několika filmařů. Zaorálek ale přiznal, že na výkladu srpna 68 se s ruským velvyslancem během diskuse úplně jasně neshodl. Velvyslanec se podle ministra snažil význam snímku bagatelizovat, což Zaorálek odmítl. Stejně tak jako Česko v souvislosti se 70. výročím konce druhé světové války odmítlo překrucování její historie a role sovětské armády, není možné hrubě zkreslovat pravdu o událostech roku 1968, sdělil ministr velvyslanci. „Tento film je projevem trendu, který je nebezpečný, a já se obávám, že něco podobného se může opakovat,“ podotkl.
Proti snímku o roce 1968 protestovala i slovenská diplomacie. „Odvysílání tohoto dokumentu, který se snaží přepisovat dějiny a falšovat historické pravdy o takové stinné kapitole naší historie, poškozuje deklarované tradičně dobré slovensko-ruské vztahy. (…) Trváme na respektování pravdy i o událostech z roku 1968, které znamenaly pro Československo a jeho občany velkou a dlouhotrvající tragédii,“ uvedlo slovenské ministerstvo zahraničí v prohlášení.
Slovenský premiér Robert Fico ale i tak před schůzkou s Putinem znovu hovořil o nezbytnosti zrušit protiruské sankce, dodává Gazeta.ru.
Sovětská invaze ukončila nadějné Pražské jaro
Vojska pěti států Varšavské smlouvy vnikla do Československa večer 20. srpna 1968 a předznamenala konec pražského jara – období, kdy se klíčových rolí ve státě ujalo křídlo komunistické strany označované jako reformní. V jejím průběhu byla zrušena cenzura a začala vznikat nekomunistická hnutí, objevily se i požadavky na demokratizaci. Sovětský vůdce Leonid Brežněv o situaci opakovaně jednal s prvním tajemníkem KSČ Alexandrem Dubčekem. Protože ale Brežněv považoval jednání za bezvýsledná a zřejmě měl obavu, že by strategicky významné Československo mohlo postupně opustit východní blok, následovala invaze. Podle pozdějších úmluv sovětští vojáci – na rozdíl od jednotek dalších států – v Československu zůstali dlouhodobě, poslední zemi opustili až v roce 1991. Českoslovenští komunisté přistoupili na opětovné utužení režimu, ve funkcích se však většina reformistů neudržela. Srpnová invaze si mezi obyvateli ČSSR vyžádala 108 obětí, zahynuli při střetech s okupanty, požárech, ale někteří také při dopravních nehodách.
