Teherán - Krutý ortel vyřkl 14. února 1989 v rozhlasovém projevu íránský vůdce Ajatolláh Chomejní kvůli tomu, že kniha Satanské verše britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho údajně uráží islám. Tato skutečnost byla důvodem k tomu, že íránský vůdce vynesl nad Rushdiem náboženský rozsudek smrti (fatvu). Literát, který měl v té době za sebou čtyři romány a těšil se prestiži, se poté musel uchýlit do hluboké ilegality a bez osobních strážců neudělal ani krok. Před nedávnem Rushdie řekl, že vydání knihy, jež uvedla muslimský svět do varu, nijak nelituje. Satanské verše vyšly na podzim 1988 v Londýně - zpočátku téměř bez povšimnutí. Po pár měsících byla kniha kvůli výhradám muslimů stažena z pultů v Indii. Rushdiemu vyčítali urážení koránu a proroka Mohameda.
Chomejního fatva nad Salmanem Rushdiem platí dodnes
Hrdinu knihy autor nazývá Mahoundem, jak kdysi hanlivě zvali anglosaští duchovní proroka Mohameda. I další alegorie zraňovaly: Mahound navštěvuje veřejný dům „stan u Černého kamene“ (evokuje svatyni Kaaba v Mekce), prostitutky se jmenují stejně jako manželky Proroka a nejoblíbenější z nich je popsána nahá.
Teprve v únoru 1989 si Satanských veršů „všimli“ v Íránu. Sice už předtím se i tam objevila jejich kritika, ale duchovenstvo nechala nejprve klidným. Později rozpoutaná kampaň přivedla do ulic davy protestujících, ti pálili Rushdieho knihy. Spisovatel dílo nejprve bránil, poté se kál, že nechtěl věřící urazit. Přestoupil dokonce k islámu a nabídl finanční částku obětem zemětřesení. Fatva zvýšila prodej jeho knih, ale uvrhla ho do letitého skrývání na místech střežených britskou vládou. Za Rushdieho hlavu byla vypsána odměna.
2003 - íránské duchovenstvo potvrdilo platnost rozsudku
Až roku 1998 Rushdiemu svitla naděje, že bude moci žít v klidu. Tehdejšímu britskému ministru zahraničí Robinu Cookovi se podařilo přimět íránského kolegu, aby slíbil zrušení fatvy. Přesto ji část fundamentalistů nadále považuje za platnou - odvolat ji mohl jen Chomejní, který ale ještě v roce 1989 zemřel. V únoru 2003 navíc íránští konzervativní duchovní platnost rozsudku potvrdili.
Sám Rushdie žádný útok na svoji osobu nezažil, někteří jeho spolupracovníci ale takové štěstí neměli. V souladu s fatvou, která říká, že k smrti budou za Satanské verše odsouzeni „všichni, kdo se podíleli na jejich vydání a byli si vědomi jejich obsahu“, byl v 90. letech zavražděn japonský překladatel. Jeho italský kolega a norský vydavatel byli po napadení zraněni. V Turecku dav fanatiků podpálil hotel, v němž bydlel tamní překladatel - při tragédii zemřelo 37 lidí.
Salman Rushdie,
prosazující výchovu k toleranci, se narodil 19. června 1947 v indické Bombaji jako syn liberálního muslimského obchodníka. Zatímco se rodina přestěhovala do Pákistánu, začal ve 14 letech studovat v anglickém Rugby. Získal tradiční britské vzdělání, občanství a s angličtinou se sblížil natolik, že jí dal přednost před mateřskou urdštinou, když zahájil vlastní tvorbu. Na Cambridgeské univerzitě vystudoval historii (1968) a začal pracovat v Londýně jako novinář, divadelní herec či reklamní textař.
Od poloviny 70. let, kdy vyšel jeho první román Grimus, se živí psaním. Díla jako Hanba, Maurův poslední vzdech, Země pod jejíma nohama či Zuřivost byla vyznamenána řadou cen, ale stala se také terčem protestů. Podle literárních kritiků je Rushdieho nejlepším románem (a jedním z nejdůležitějších děl britské moderní literatury) rodinná sága s prvky magického realismu Děti půlnoci (1981).
Soukromý život intelektuála Rushdieho utrpěl
V prvních letech neustále měnil místa pobytu a takřka se ztratil z očí. Po několika měsících ho opustila druhá manželka s odůvodněním, že je posedlý sám sebou. Později skončil i jeho svazek s třetí a čtvrtou ženou. Postupem času se ale Rushdie začal objevovat na veřejnosti častěji, dvakrát také přicestoval do Prahy (v letech 1993 a 2001). Situace kolem něj se opět vyostřila v roce 2007, kdy ho britská královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu, což vyvolalo protesty.
