Willendorfská venuše má prý moravský původ

Vídeň - Nejslavnější rakouská archeologická památka, takzvaná Willendorfská venuše, pochází zřejmě z Moravy. Uvádí to nejnovější studie rakouských vědců, vydaná u příležitosti stého výročí jejího objevu. Ve stejné době a ve stejné oblasti vytvořili pravěcí lovci i nejznámější český archeologický nález - Věstonickou venuši.

Venuše - soška nahé ženy - byla nalezena v rakouském Willendorfu při stavbě železnice v roce 1908. Stáří jedenáct centimetrů vysoké památky z období mladého paleolitu, vyrobené z vápence, je odhadováno na 25.000 let. V současnosti je uložena ve vídeňském Muzeu dějin přírody, které se rozhodlo oslavit kulaté jubileum objevu vydáním výsledků rozsáhlého průzkumu sošky.

Kniha pojmenovaná Paní z W. přináší i nové informace o původu materiálu, z kterého byla vytvořena. Muzeum pověřilo geoarcheologa Alexandera Binsteinera, aby vypátral, odkud vápenec pochází. Vědec prozkoumal vzorky horniny z několika míst v Dolním Rakousku a také z vápencového masivu ve Stránské skále u Brna. Archeologové nemohli odebrat vzorky přímo z Willendorfské venuše, takže je prý nutné brát jejich závěry s jistou rezervou, nicméně struktura kamene a barva materiálu ukazuje na moravskou lokalitu, jako zdroj suroviny pro výrobu rakouské památky. Nepřímým důkazem je i pazourek, používaný pračlověkem k výrobě nástrojů, který byl ve Willendorfu objeven, a jenž se shoduje s nálezy na Moravě.

O něco starší než rakouská venuše je její moravská varianta - slavná Věstonická venuše, datovaná do období 29.000 - 25.000 př.n.l. Sošku ženy s širokými boky a těžkými prsy objevil v roce 1925 na jihomoravské archeologické lokalitě mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem tým paleontologa a archeologa Karla Absolona.

Lidé ze starší doby kamenné (600.000 až 10.000 let př.n.l. ) vytvářeli sošky žen nejprve z kamene, kostí či mamutích klů. Byly pro ně symbolem plodnosti a zachování rodu. Věstonická venuše je ale vyrobena z pálené hlíny. Je to první krok ke keramice, která je mnohem pozdějším vynálezem neolitu (v Evropě 5. až 3. tisíciletí př.n.l.).