Pompeje – Sopka Vesuv v současnosti patří k oblíbeným turistickým atrakcím neapolského regionu. Psal se rok 79 a právě 24. srpna měl její výbuch za následek jednu z největších starověkých katastrof. V římských Pompejích a v dalších městech v širším okolí vulkánu zemřelo na 25 tisíc lidí. Dokonale zakonzervované památky se posléze staly archeologickou senzací. Ačkoli Vesuv momentálně spí, vědci jej bedlivě sledují a nevylučují opakování exploze.
Sopka Vesuv, která pohřbila Pompeje, sice spí, ale…
Nečekaný, ale o to ničivější výbuch Vesuvu v roce 79 vyvrhl do výšky až 32 kilometrů obrovské množství horniny a rozpálil vzduch na 500 stupňů Celsia. „Smrt přišla rychle. Lidé zemřeli na teplotní šok,“ vysvětlil autor knihy Pompeje, život ve stínu Vesuvu Josef Fryš. Ničivý výbuch prý probíhal po 3 dny.
Vesuv zásoboval své okolí materiálem tři dny a například Pompeje, dnes jedna z nejnavštěvovanějších italských památek vůbec, se ocitly pod šestimetrovým nánosem popela a kamení. Zkáze dokázala uniknout jen hrstka šťastlivců. Byl mezi nimi i Gaius Plinius mladší, který celou tragédii věrohodně popsal. Jeho strýc, známý antický intelektuál, vojevůdce a filozof Gaius Plinius starší, zemřel při pokusu evakuovat alespoň část obyvatel loděmi.
GALERIE
videogallery_96386
Města byla znovuobjevena až v novověku
Postižená města se poté už nikdo nesnažil přivést k životu a po staletí upadla v zapomnění. Pompeje byly poprvé objeveny v roce 1599, ale na archeologický výzkum čekalo další zasypané město Herculaneum až do roku 1738 a Pompeje ještě o deset let déle. Vědci byli nadšeni - sopečný materiál totiž vše dokonale zakonzervoval. Nejemotivnějším symbolem celé zkázy se staly sádrové odlitky těl obyvatel v momentech, kdy je zastihla smrt.
Velkou pozornost návštěvníků poutá také zřejmě nejstarší nevěstinec na světě, kterému se latinsky říkalo lupanarum (ze slova lupa - vlčice, prodejná žena). Stěny jeho místností zdobí i na dnešní dobu odvážné erotické výjevy doplněné dobovými nápisy se sexuálním podtextem. Podobná výzdoba byla nalezena i v některých honosných vilách patricijů.
Vědci očekávají další výbuch
Nebezpečný Vesuv je pod pečlivým dohledem od 19. století. První vulkanologická stanice na něm byla zřízena v roce 1842. Dnes je na sopce celá síť vědeckých přístrojů, které neustále sledují otřesy půdy, teplotu i chemické složení výparů a další hodnoty. Z vesmíru vulkán střeží satelity, jež kontrolují jeho tvar (před výbuchem se obvykle mění sklon svahů) a za pomoci infračervených kamer i změny jeho teploty.
Od neblahého roku 79 bylo zaznamenáno kolem třicítky erupcí. Naposledy se Vesuv probudil 18. března 1944, kdy chrlil lávu celých 11 dní, 26 lidí připravil o život a 12 tisíc o střechu nad hlavou. Vědci ale varují před dalším opakováním výbuchu. „Je zjevné, že sopka znovu vybuchne,“ varoval seismolog z Geofyzikálního ústavu AV Aleš Špičák a zároveň dodal:„Geologické procesy nekončí ze dne na den. Procesy jsou sice pomalé, ale fungují dlouho.“
Teorie o smrti obyvatel téměř potvrzena
Poprvé od objevení ztraceného města vědci přišli s novou teorií, jak jeho obyvatelé zemřeli. Prý se neudusili, ale zahynuli v důsledku extrémně vysokých teplot. Těla obětí se pod šestimetrovou vrstvou prachu zachovala přesně v pozicích, kdy je zastihla smrt. Josef Fryš, autor knihy Pompeje, život ve stínu Vesuvu k tomu dodává, že tato teorie není úplně nová, sám o ní prý psal už před devíti lety v jednom článku. Italští vědci ji však teprve nyní dokázali téměř potvrdit, když pomocí nejmodernějších přístrojů zahřívali kosti na teplotu totožnou s tou, se kterou se onoho osudného dne Pompejané „setkali“.
Podle Josefa Fryše na nás už v Pompejích žádné další překvapení nečeká. V současnosti zbývá odkrýt pouze tři poslední části města a bude se zřejmě jednat pouze o další běžné domy. Významné části jako fórum, náměstí, divadla, sportoviště i amfiteátr už jsou kompletně odkryta.