Praha – Bývalý spolkový ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher pomohl tisícům východoněmeckých uprchlíků, kteří žili ve stanovém městečku na zahradě západoněmeckého velvyslanectví v Praze. „Přišel jsem, abych Vám sdělil, že dnes bylo umožněno Vaše vycestování do Spolkové republiky Německo“, oznámil bezmála pětitisícovému davu uprchlíků z balkonu ambasády. V železné oponě se tak opět objevila další trhlina a tehdejší komunistický režim ztratil další kousek půdy pod nohama. Už nebylo otázkou, zda Berlínská zeď padne, ale kdy padne. Události před 20 lety si v Praze na německém velvyslanectví připomněli účastníci setkání, včetně Hanse Dietricha Genschera. ČT24 k výročí připravila speciální vysílání „Praha plná trabantů“. Sledujte ve středu 30. září od 20:05.
Genscher: Dodnes si pamatuji každou podrobnost onoho 30. září 1989
„Byl to skutečně hluboký emocionální zážitek, na který asi nikdy nezapomenu. Vzpomínám si na každou podrobnost tohoto 30. září 1989. Byl to výkřik úlevy tisíců lidí, že cesta je volná. Je to pochopitelné, to byli lidé, kteří se vzdali všeho a chtěli žít ve svobodě, a nyní toho dosáhli,“ popsal své pocity pro Českou televizi v září 1989 sám Genscher.
Nicméně připouští, že se reakce východoněmeckých občanů obával, neboť věděl, že jim musí oznámit i skutečnost, že pojedou vlakem přes území NDR. „Oni s tím nesouhlasili, nechtěli jet přes území NDR, nevěřili. Já osobně jsem také ve svých 25 letech opustil území NDR, tak jsem je dobře pochopil. Nicméně tehdy jsem jim dal osobní záruku, že se nic neděje. Sám jsem věřil, že vše dobře dopadne.“
Spolkový ministr zahraničí o osudu lidí na ambasádě jednal v září v New Yorku s německým ministrem zahraničí Oskarem Fischerem a sovětským ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem. Oba ministři podle jeho názoru pochopili, že jde o humanitární katastrofu, proto se spojili s východoněmeckým a sovětským vedením a nakonec 29. září přišla osvobozující zpráva: odjezd je možný. Skutečnost, že nakonec dojde ke sjednocení celého Německa, si tehdy už leckdo dokázal představit. Sám Genscher tvrdí, že on této možnosti věřil již dříve. „Již v roce 1986 jsem řekl, že pokud Gorbačov uskuteční to, co říká, poprvé budeme mít šanci sjednotit naši zemi. V roce 1990 vše bylo jasné.“
Východní Němci na západoněmecké ambasádě
Německé velvyslanectví v Praze během podzimu 1989 zaplnili uprchlíci ze socialistické NDR. Vše začalo přelézáním plotů a skončilo odjezdem tisíců lidí do vysněného cíle – na Západ. Zahrada západoněmecké ambasády se proměnila ve stanové městečko, kde tisíce východních Němců doufaly, že se nakonec dostanou pryč z Honeckerova vězení. Stanové městečko však nebylo schopno situaci zvládnout.
Po složitých diplomatických vyjednáváních představitelů východního Německa, Spolkové republiky Německo a Československa umožnil režim NDR těmto unaveným lidem 1. října 1989 vycestování 5 zvláštními vlaky do SRN.
Desetitisíce občanů NDR vycestovaly z Prahy ve třech vlnách. Jejich cestu připomene Vlak svobody, který 1. října vyjede z pražského Hlavního nádraží do bavorského Hofu. Bude mít stejné vagóny, stejnou lokomotivu a pojede po stejné trase jako před 20 lety s uprchlíky z ambasády.