Vatikán – Papež Jan Pavel II. vedl katolickou církev téměř 27 let a patřil svým způsobem mezi přední světové celebrity. S koncem jeho pozemského bytí ovšem zájem o osobnost polského rodáka zdaleka neustal, proces jeho blahořečení byl zahájen v rekordním čase a spousta míst na světě nese jeho jméno. Přes jeho popularitu bývá předchůdce Benedikta XVI. označován za nejkonzervativnějšího papeže 20. století. Karol Wojtyla, první cizinec na Petrově stolci po 455 letech, zemřel 2. dubna 2005 ve věku 84 let.
Jan Pavel II. byl světová celebrita, konzervativní názory neopustil
„Nechte mě odejít do otcova domu.“
Proces blahořečení, což je předstupeň ke svatořečení, byl zahájen během rekordně krátké doby – již po 87 dnech od papežovy smrti. Až na výjimky totiž musí uplynout mezi úmrtím adepta blahořečení a začátkem řízení alespoň pětiletá lhůta. Někteří svatí přitom čekali celá staletí. V případě zemřelého papeže už byl prý vybrán i zázrak, kterého je zapotřebí, aby byly materiály pro beatifikaci kompletní: ve Francii se měla uzdravit jeptiška z Parkinsonovy choroby, když ve svých modlitbách prosila o pomoc Jana Pavla II.
2 minuty
Reportáž Jitky Szászové
Válka ho posunula blíže k Bohu
Narodil se v polských Wadowicích v rodině vojáka. V roce 1938 začal studovat na filozofické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově, záhy byl ale kvůli válce nucen začít si vydělávat na živobytí v kamenolomu a v chemickém závodě. Během svého působení v ilegální katolické organizaci Unia se aktivně podílel na záchraně pronásledovaných Židů, kterým obstarával falešné pasy. Nakonec musel sám hledat útočiště v biskupském paláci.
Právě toto místo ho ovlivnilo natolik, že rozhodl studovat teologii v ilegálním církevním semináři. Později byl vysvěcen na kněze a následně začal stoupat po církevní hierarchii vzhůru až do šedesátých let, kdy působil jako krakovský arcibiskup. Jeho zvolení papežem v říjnu 1978 bylo obrovským povzbuzením pro katolické odpůrce komunistického režimu v Polsku a zřejmě byla jedním z významných momentů pro další politický vývoj v Polsku, kde začala demontáž komunistického systému ve východní Evropě.
Cestovatelský rekordman
Papež z Polska proslul jako velký propagátor církevních idejí ve světě. Během svých cest urazil přes 900 000 kilometrů, tedy víc, než obnáší cesta na Měsíc a zpět. Během svého pontifikátu se důsledně, ale ne vždy úspěšně zasazoval o ukončení různých konfliktů ve světě, včetně konfliktu na Blízkém východě nebo války v bývalé Jugoslávii. Za jeho vlády navázal Vatikán dialog s židovským státem, který vyvrcholil dohodou o diplomatických stycích.
I když byl Jan Pavel II. v roce 1994 pro svou „morální jistotu a úspěch, se kterým se mu dařilo oslovovat svým poselstvím masy lidí“ vyhlášen časopisem Time osobností roku, nepřijímali všichni jeho názory zcela bezvýhradně. Například papežův konzervativní pohled na přerušení těhotenství, antikoncepci a eutanazii vyvolával velmi rozporuplné reakce. Byl proto označován za nejkonzervativnějšího papeže 20. století.
Jan Pavel II. se stal dvakrát terčem atentátu. Poprvé to bylo při generální audienci v Římě 13. května 1981, kdy ho turecký terorista Mehmet Ali Agça třemi výstřely zasáhl do břicha a do ramene. Pozadí tohoto činu nebylo nikdy řádně vysvětleno. Agça byl za svůj čin odsouzen na doživotí, papež mu však odpustil a dokonce ho i ve vězení navštívil. Atentátník byl v lednu 2010 propuštěn na svobodu.
Dalšímu pokusu o atentát byl nucen čelit v roce 1982 v portugalském poutním místě Fátimě.
Popularita Jan Pavla II. neslábne – před jeho hrobkou v kryptě Svatopetrské baziliky se stojí každý den dlouhé fronty. Jako správná „superstar“ má papež sochu mezi exponáty muzea voskových figurín v Římě. Zájem o předměty spojené s papežem je stále veliký: třeba sada euromincí s jeho portrétem se na černém trhu prodávala za mnohonásobek původní ceny. Na jeho počest se také přejmenovalo velké množství ulic a náměstí po celém světě. Nejinak tomu bylo v Česku a na Slovensku.
