Ponorka byla objevena v hloubce 700 metrů u jihozápadních břehů havajského ostrova Oahu. Nález vyřešil dlouhodobou záhadu týkající se lokalizace lodě. „Nález na tomto místě byl naprosto nečekaný,“ uvedla Havajská univerzita. „Náš dosavadní výzkum naznačoval, že se plavidlo nachází dále v otevřeném moři,“ dodala.
Zmíněné japonské ponorky byly původně zamýšleny jako zbraně schopné zasáhnout americkou pevninu a dosáhnout jakéhokoli místa na zeměkouli bez nutnosti doplnit palivo. Jednalo se v podstatě o podmořské letadlové lodě, které mohly být vybaveny až třemi bombardéry, jež mohly odstartovat několik minut po vynoření a unesly bombu o hmotnosti 815 kilogramů.
Ponorky nebyly nikdy použity k útoku na pevninskou část Spojených států a byly využity jen v omezené míře před kapitulací Japonska v roce 1945. Jejich novátorský design nicméně představoval taktickou změnu v konceptu ponorek, jež byly do té doby považovány výhradně za zbraně určené k útokům na jiná plavidla, prohlásil archeolog James Delgado z amerického Národního úřadu pro oceány a ovzduší (NOAA).
„Po druhé světové válce experimentování s ponorkami a změny designu pokračovaly tímto směrem, až se nakonec dospělo k americkým ponorkám schopným odpalovat balistické střely a konečně nástupu jaderné éry,“ dodal Delgado.
Americké námořnictvo se ke konci druhé světové války zmocnilo pěti japonských ponorek, včetně I-400, a dopravilo je do přístavu Pearl Harbor na inspekci. „Ponorka byla torpédována a v ostrém úhlu se potopila,“ řekl Delgado. Americká armáda poté tvrdila, že přesné místo potopení ponorky nezná, v očividné snaze zabránit tomu, aby technologie padla do rukou Sovětského svazu, který žádal vrácení plavidel Japonsku. Kolem Oahu byly objeveny i další tři zabavené japonské ponorky, jedna se stále pohřešuje.