Varšava – Zemřel poslední polský komunistický prezident Wojciech Jaruzelski. V srpnu 1968 generál velel polským vojskům, jež okupovala Československo. Generálův zdravotní stav byl vážný již od 11. května, kdy jej postihla mozková mrtvice. Devadesátiletý někdejší komunistický politik byl v posledních letech s vážnými zdravotními problémy několikrát hospitalizován: měl problémy se srdcem, prodělal zápal plic a byla u něj diagnostikována rakovina lymfatických uzlin.
Zemřel Jaruzelski – generál, který v Polsku vládl tvrdou rukou
Zemřel Wojciech Jaruzelski (zdroj: ČT24)
Varšavský soud v srpnu roku 2011 rozhodl, že Jaruzelski nebude kvůli špatnému zdravotnímu stavu souzen ani za vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 s cílem potlačit protikomunistickou revoltu v zemi, ani za krvavý zásah proti demonstrantům v roce 1970. Posudek lékařů z letošního března toto rozhodnutí potvrdil.
Vyhlášení výjimečného stavu na počátku 80. let si vyžádalo oběti na životech, podle přívrženců generála Jaruzelského ale uchránilo zemi před sovětskou invazí. Na konci 80. let se generál dohodl s opozicí na rozdělení moci a stal se nakrátko prezidentem, než odstoupil.
Nepokoje, které vypukly v roce 1970 na polském pobřeží po zvýšení cen potravin, ukončil brutální zásah policie a vojska, při němž zemřely desítky osob a tisíce Poláků přišlo o práci. Jaruzelski byl tehdy ministrem obrany. Stal se jím na jaře roku 1968 a jen několik měsíců poté se polská armáda podílela na sovětské invazi do Československa. O mnoho let později se Wojciech Jaruzelski za účast na invazi omluvil a označil ji za „politicky hloupý akt“.
GALERIE
photogallery_445828
Diktátor, nebo „podpantoflák“?
Jaruzelski se narodil v červenci 1923 do vlastenecké šlechtické rodiny. Nebyl jediným mužem z rodiny, který zasáhl do politiky, už jeho otec bojoval v polsko-sovětské válce a jeho dědeček se účastnil Lednového povstání proti Ruskému impériu. Po obsazení Polska na počátku druhé světové války odešla rodina Jaruzelských do Litvy. Tam však byla zadržena sovětskými úřady a deportována na Sibiř, odkud Jaruzelski vstoupil do polské armády. Ve vyhnanství zemřel jeho otec, on sám ho odnesl poškozeným zrakem.
V armádě prakticky setrval až do šedesátých let, kdy se stal poslancem Sejmu, aby se nakonec stal polským ministrem národní obrany. V listopadu 1985 se stal předsedou Státní rady, tedy nejvyšším ústavním činitelem Polské lidové republiky. Nedlouho poté se však komunistický režim začal hroutit. V roce 1988 vypukla další ze série hospodářských a sociálních krizí, jež přiměla představitele režimu k dialogu s opozicí.
Výsledkem jednání u kulatého stolu bylo vypsání částečně svobodných parlamentních voleb, které v červnu 1989 drtivě vyhrála opozice. Podle principu „náš premiér, váš prezident“ se předsedou vlády stal nekomunista Tadeusz Mazowiecki, zatímco do nově zřízené prezidentské funkce zvolil parlament Jaruzelského. V čele země stál do prosince 1990, kdy jej ve funkci nahradil Lech Walesa.
Velký zájem vzbudila před rokem v Polsku vzpomínková knížka dcery generála Jaruzelského Moniky. Diktátora v ní vykreslila jako přesvědčeného komunistu, ale také jako člověka, který byl doma pod pantoflem. Z knížky se stal bestseller, podobně jako z vydaných vzpomínek manželky vůdce polského disentu Danuty Walesové. O kontrovezní knize se dozvíte v reportáži:
Horizont ČT24 - Jaruzelski a Walesa na knižních pultech (zdroj: ČT24)
Dva tábory
Jaruzelski rozděloval Poláky jako málokdo jiný. Na jeho čin z roku 1981 měl pozdější prezident Walesa jasný názor. „“Zlomili tehdy nadšení a touhy mnoha lidí i celonárodní jednotu," uvedl.
Zavedení výjimečného stavu mu až do smrti ostře vyčítali také příznivci polské pravice. Scházeli se vždy v den jeho vyhlášení – v noci z 12. na 13. prosince. Pro ně byl Jaruzelski největší komunistický zločinec, který v Polsku za desítky let žil.
V devadesátých letech stanul Jaruzelski před soudem. Kvůli jeho špatnému zdraví ale pořádně neskončil a generál do vězení nikdy nešel. Na jeho stranu se překvapivě postavili i někteří disidenti, které roky věznil. Třeba novinář Adam Michnik. „Jeho zásluhy o konec komunismu v Polsku jsou nezpochybnitelné a budou jednou doceněné,“ nechal se slyšet.