Pro stavební boom jsou typické rozvleklé aglomerace a výškové budovy, jež jsou otázkou prestiže. Čínská města soupeří. V každé zapadlé provincii musejí mít svůj mrakodrap. Do roku 2020 bude mít země šest z deseti nejvyšších budov světa.
Odpor, s jakým se potýkala třeba stavba londýnského Střepu, je v Číně nepředstavitelný. Vláda jedné strany a direktivní řízení dramatické experimenty usnadňují. Stavební boom jde ruku v ruce s vládní politikou, která vede ke zběsilému zahušťování. Vláda chce restrukturalizovat ekonomiku - přesměrovat ji od závislosti na exportu k domácí spotřebě.
Urbanizace má být motorem růstu
Zatímco před třiceti lety byli Číňané hlavně rolníci, v roce 2011 už ve městech žila polovina obyvatel. Do roku 2030 to bude 70 procent. Rozvoj špatným směrem by vedl ke vzniku slumů a sociální nestabilitě.
Ve snaze zahušťovat a zároveň udržet lidský rozměr dávají architekti do mrakodrapů tolik věcí, aby obyvatelé neměli potřebu vycházet - byty, obchody, kanceláře, galerie, kina i nebeské zahrady. Budoucností Číny totiž mají být vertikální megaměsta jako z fantastických filmů.
