Barroso po odchodu z čela EK: Bylo to deset let krize a výzev

„Neplánuji teď politickou budoucnost a nemám v tomto ohledu skutečně žádné ambice. Ještě jsem se ale nerozhodl, co budu dělat po komisi. Kromě několika přednášek nemám zatím v diáři žádné záznamy,“ prohlásil při setkání se zástupci médií, kdy před ně naposledy předstoupil v roli šéfa Evropské komise. Někdejší portugalský premiér pak na závěr tiskové konference popřál vše nejlepší nastupující Junckerově komisi a rozloučil se básní svého krajana Miguela Torgy pojednávající o novém začátku.

Barroso z 11 předsedů Evropské komise jako teprve druhý v její historii (po Jacquesi Delorsovi) vydržel v čele výkonného orgánu EU dvě volební období. Přitom EU v nich plula po hodně rozbouřených vodách. Když na podzim 2004 přebíral kormidlo, byla unie jen půl roku po svém největším rozšíření a za pět minut dvanáct řešila reformu unijních institucí. Ve druhém období pak jejími samotnými základy otřásla krize eurozóny.

Barrosovo desetileté úřadování bývá někdy hodnoceno jako technokratické a bez výrazného politického vlivu. Přesto je jméno tohoto portugalského expremiéra možná známější, než jméno unijního prezidenta Hermana Van Rompuye či unijní ministryně zahraničí Catherine Ashtonové. I toto roztříštění kompetencí ve smyslu, kdo vlastně EU reprezentuje, dané od prosince 2009 lisabonskou smlouvou, mohlo sebrat Barrosovi politické body.

2004-2014: Od Lisabonu po ukrajinskou krizi

Již krátce po nástupu jeho první komise se ukázalo, jak těžko funguje uskupení s tak vysokým počtem zemí (tehdy 25). Nová základní smlouva, jež měla zjednodušit unijní legislativu a zlepšit fungování EU, byla tehdy nutná též pro další rozšíření (na více než 27 členů). Nakonec ale unie přivřela své brány a například v případě Turecka už čím dál častěji hovoří o jiné formě partnerství než členství a vstupní rozhovory s Ankarou, zahájené v říjnu 2005, jsou v podstatě zamrzlé.

Celých pět let unii, s Barrosovou komisí v čele, trvalo, než se dokázala shodnout na nové základní smlouvě. Nejprve voliči ve dvou referendech zamítli euroústavu (v roce 2005 ve Francii a Nizozemsku), která pak byla nahrazena lisabonskou smlouvou. A i tu odmítl hlas lidu (Irové ji schválili až napodruhé) a v několika zemích, včetně ČR, ji zkoumal ústavní soud.

• Kritické hlasy vůči Barrosovi se dotýkají rozličných oblasti. Často je zmiňována Barrosova preference směrem k politice úspor a rozpočtových škrtů, která podle svých odpůrců přiškrtila růst evropské ekonomiky. Barrosovi se vytýká to, že za jeho éry byla Evropská komise málo iniciativní a snížil se obecně její význam. I z toho důvodu, že Barroso byl až příliš pod kuratelou Evropské rady a velkých hráčů evropské scény - zejména dua Merkelová-Sarkozy („Merkozy“). Jean-Claude Juncker prý tak dědí po Barrosovi Unii s neukončenou eurokrizí, rekordním počtem nezaměstnaných a zadluženými státy od Řecka, přes Itálii až po Francii.

Největším problémem, který Barrosova komise musela řešit, bylo přežití eurozóny poté, co se v době ekonomické krize Řecko dostalo na pokraj státního bankrotu i další země EU musely požádat o finanční injekci. Kromě několika záchranných fondů EK iniciovala i jiná opatření, jimiž hodlá do budoucna krizím předcházet, mj. jednotný bankovní dohled, jež je krokem na cestě k bankovní unii. „Uspěli jsme v tom, že jsme se vypořádali s nevídanou krizí, která pro Evropu byla hrozbou a zkouškou její odolnosti,“ vyslovil Barroso přesvědčení při svém posledním projevu před Evropským parlamentem z letošního 21. října.

K pozitivům dvou Barrosových komisí patří snížení byrokracie a snaha o zjednodušování legislativy. Výsledkem sedmiletého působení unijního protibyrokratického týmu, v jehož čele stojí někdejší bavorský premiér Edmund Stoiber, je zrušení více než šesti tisíc různých směrnic, nařízení a stanovisek. Od prosince 2012 spustila EK za stejným účelem program REFIT.

Příslušní členové Barrosovy komise se podíleli na diplomatickém úsilí o řešení řady mezinárodních problémů. V poslední době šlo zejména o konflikt na Ukrajině. „Hodnoty, které stály u zrodu Evropské unie, to jsou hodnoty míru, mají stále svou platnost, a my za ně musíme dál bojovat,“ zdůraznil Barroso.