Když se rozpadala Jugoslávie, bylo Markovi patnáct let. Žil v Bělehradu a s kamarády chodil protestovat proti Slobodanu Miloševičovi. Posléze, bylo to krátce před leteckými údery ze strany NATO, opustil Sladojević Srbsko a vydal se do Nizozemska studovat práva. Jako sedmadvacetiletý se tu dostal k obhajobě jednoho z Karadžičových spolupracovníků. Když v roce 2008 dopadli i samotného bosenskosrbského předáka, požádali ambiciózního právníka, aby se do případu zapojil.
O případu Karadžiće by rád vydal knihu
„Zajímalo mě, jestli je možné najít pravdu o tom, co se stalo během konfliktu v Jugoslávii. To byl hlavní důvod, proč jsem to vzal,“ vzpomíná Marko, jehož příběh zfilmoval do podoby dokumentu Aleksandar Nikolic. Film byl promítán i na nedávném Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
„On nepomáhá Karadžičovi, je součástí soudního procesu. Měl by přispět k sestavení toho, co se dělo. Jeho práce je úplně oprávněná. Nemyslím, že by dělal něco nemorálního,“ prohlásil režisér Nikolic na adresu hlavního hrdiny dokumentu.
Marko Sladojević na případu strávil víc než šest let. S Radovanem Karadžičem byl v kontaktu skoro denně. „Není arogantní, je velmi vzdělaný a velmi chytrý. Můžete se s ním bavit o všem, o literatuře, historii,“ popisuje svého klienta.
Jak Marko přiznává, studium materiálů o válce v tehdejší Jugoslávii plných bolestných až šokujících věcí na něm zanechalo stopy. „Je to moje práce, moje kariéra a posun vpřed. Zároveň mě to hodně změnilo. Hlavně po emocionální stránce. Když každý den slyšíte o utrpení lidí, jste v běžném životě mnohem míň citliví. Srdce vám zkamení, přestanete být schopni jakýchkoli emocí,“ neskrývá srbský právník.
