Jeho výprava začala, jak jinak, v Havaně. „Havana je velkým překvapením. Že bude město zašlé, neudržované, jsem čekal. Ovšem jak rozsáhlé je historické centrum (a ve špatném stavu 90 % z něj), a jak výstavné (kdysi) bylo, mi vzalo dech. Všechno je rozkopané: jako by vyšší síla bránila Kubáncům v dokončení jakékoliv opravy. Jedno lešení je dokonce porostlé břečťanem.“
Dále se svou reportáží pokračuje po stopách Che Guevary a s ním spojených míst směrem do vnitrozemí do Santa Clary a dále na východ k Santiago de Cuba. Santa Clara je město spojené s revolučními úspěchy v roce 1958, kdy tady již zmíněný revolucionář za pomoci buldozeru vykolejil vojenský vlak, čímž prý zásadně přispěl k vítězství revoluce. Z tohoto vlaku se později stalo vzpomínkové místo.
Stejně tak i Santiago de Cuba má ve své historii velice zajímavé momenty a nejde tedy pouze o město, ve kterém se nachází největší přístav země. Nebyla by to správná návštěva Kuby, kdyby nebyla zakončena návštěvou tabákové firmy. „Ač jsme dva nekuřáci, doutníky na kubánské farmě přímo od malovýrobce nemůžeme nekoupit. Co jiného dovést z Kuby jako dárek? (rum už v batohu máme.) Anebo jsme právě podlehli tomu nepochopitelnému kubánskému fluidu, tajnému kouzlu, kterým Kuba nenápadně ale neustále poutá a přitahuje pozornost celého světa?“
