Komentář: Čaputové věříte, že chce vyhrát. Harabin má šanci porazit málo autentického Šefčoviče

Politické dění a společenskou atmosféru na Slovensku poznamenala v uplynulém roce vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Mnohá odhalení týkající se hlavně politiků Smeru-SD, ale i nominantky Slovenské národní strany a ministryně zemědělství Gabriely Matečné oprávněně vyvolaly znechucení veřejnosti a přispěly k největším protestům od roku 1989.

Prezidentské volby jsou prvními volbami na národní úrovni po vraždě novináře (komunální se uskutečnily v  listopadu 2018), a proto je samozřejmé, že toto trauma formuje kampaň a nutí kandidáty na prezidenta odpovídat na mnoho otázek, které společnost polarizují.

Seznam kandidátů, jejich kampaň a podpora podle průzkumů opravdu svědčí o tom, že společnost je velmi rozdělená, a standardní politické strany jako by se ocitly v nemilosti lidí, ze které se neumí vymanit.

Úpadek koalice

Největší koaliční strana Smer-SD představila svého kandidáta na poslední chvíli. Tamní politici nejdříve dlouho přesvědčovali ministra zahraničí Miroslava Lajčáka, který nakonec prezidentskou kandidaturu odmítl (a těžko bude jen náhoda, že mu následně začali házet klacky pod nohy při výkonu zahraniční politiky).

A tak stáhli z Bruselu slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče. I když jde rovněž o zkušeného diplomata (jako Lajčák), v průzkumech nedosáhl popularity strany Smer-SD. Mnoho voličů mu vyčítá, že je odtržený od reality, dlouho žil mimo Slovensko a nezná jeho problémy. Navíc v diskusích nedokáže jasně odpovědět na řadu otázek a často působí tak, jako by volby ani vyhrát nechtěl a kampaně se účastnil jen z povinnosti.

Jako povinná jízda se dá též vnímat kandidatura Bély Bugára, předsedy Mostu-Híd, jedné z menších koaličních stran. Už jen jazyková podoba billboardů, kterými jasně mířil primárně na lidi maďarské národnosti, naznačuje, že motivem je zachránit značku strany – a ne vyhrát volby.

Do třetice je tu Slovenská národná strana Andreje Danka, která do poslední chvíle váhala, zda do souboje vyšle svého předsedu. Nakonec se tak nestalo, a i když oficiálně strana nikoho z kandidátů nepodporuje, někteří její poslanci přiznali své sympatie ke Štefanu Harabinovi.

Síla anti-systému

Slabin a selhání politických stran využívají extrémističtí a anti-systémoví politici nejen v zemích střední Evropě, a z jistého hlediska je to přirozené. Ale v prezidentských volbách na Slovensku je až příliš mnoho kandidátů, kteří se představují jako protisystémoví či anti-establishment. Podle průzkumů měli celkově podporu až neuvěřitelné čtvrtiny voličů.

Nejsilnější z nich je, paradoxně, Štefan Harabin. Jako bývalý ministr spravedlnosti a současný soudce je součástí státní moci (jak exekutivní, tak soudní), i přesto, že se snaží prezentovat jinak. Právě on přitahuje množství voličů Smeru a SNS, a jedno z očekávaných překvapení je právě možný postup Harabina do druhého kola, na úkor Šefčoviče.

Naděje Čaputová

Zuzana Čaputová je nejen favoritkou průzkumů, ale po odstoupení Roberta Mistríka také kandidátkou, na jejíž podpoře se shodly čtyři opoziční strany. Její úspěch přinesly hlavně poslední týdny kampaně, kdy začaly intenzivní televizní a on-line diskuse, ve kterých Čaputová působí velmi přesvědčivě.

Od Maroše Šefčoviče se jasně odlišuje tím, že dokáže přímo odpovídat na otázky a vyvolává dojem, že chce volby opravdu vyhrát. Jednoznačně stojí na té straně společnosti, která se po vraždě novináře dožaduje slušnosti v politice, na straně boje za spravedlnost. I díky minulosti právničky a aktivistky působí v této pozici důvěryhodně.

Celkově se dá konstatovat, že vládní koalice se za uplynulý rok dostala do jakési stagnace. Nedokáže uvěřitelným způsobem nabízet řešení, nedokáže posunout zemi dál. Navíc koaliční vztahy jsou plné napětí a hádek, což voliči nevnímají dobře.

Zuzana Čaputová představuje v kampani politiku, která lidem dává naději na to, že se země a společnost mohou pohnout kupředu. Ale důležitým klíčem k úspěchu (a k vysokým preferencím) je její autenticita. I když volič nemusí souhlasit se všemi jejími názory či postoji, dá se jí věřit, že je opravdu myslí vážně, a dodrží je i po volbách. I proto je v preferencích nejsilnější.

Značně uvěřitelný je však i Štefan Harabin, ačkoli představuje opačnou stranu hodnotové politiky. Také nabízí alternativu k současné vládní politice, ale jeho nabídka až příliš zavání Mečiarovým stylem vládnutí (nakonec byl ministrem za Mečiarovo HZDS).

Pokud Harabin přece jen předběhne Šefčoviče, bude to právě nedostatek autenticity, který o místo v druhém kole připraví kandidáta Smeru. Protože jeho výkon v kampani vypadá tak, že i kdybyste souhlasili s tím, co říká, můžete mít problém uvěřit, že to opravdu myslí vážně.

Profil

Pavol Baboš

Bývalý novinář, v současnosti působí na katedře politologie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde vyučuje hlavně metodologii a argumentaci. Ve svých výzkumech se věnuje postojím k demokracii a Evropské unii, a dále volebnímu chování. Pravidelně publikuje výsledky výzkumů v renomovaných zahraničních akademických časopisech a snaží se popularizovat politologii v médiích.