Billboard s Ewou Farnou visí na Times Square. Na žádanou reklamní plochu v New Yorku se česká zpěvačka dostala jako jedna z tváří upozorňující na playlist, v němž chce společnost Spotify podpořit rovnost žen a můžu v hudebním průmyslu. Farna se mezi zpěvačky z padesáti zemí dostala díky písni Tělo. Vyzývá v ní, že lidé by se neměli posuzovat podle vzhledu. „Jsem ráda, že je doba, kdy se o tom konečně mluví, taková body positive,“ říká zpěvačka. Není ale samozřejmě prvním interpretem, který svým songem vyslal do světa zprávu o (sebe)přijetí.
„Co všechno moje tělo, co už vydrželo,“ oceňuje Ewa Farna v písni, u níž je spoluautorkou hudby i textu. Do klipu si přizvala obyčejné ženy, které odhalují jizvy, které na nich zanechalo těhotenství a porod, i nesmazatelné památky na nemoci či úrazy.
Stydět se za jizvy? Bláhové
Jejich odvaha ukázat na kameru to, co většinou lidé spíš zakrývají, inspirovala i zpěvačku. „Budu se trápit svým malým tetováním od přírody jako známkou toho, že jsem odnosila pod srdcem dítě? To je úplně bláhové. Takže jsem se postavila s holkami do řady a zveřejnila jsem svoje léta diskutované břicho taky. A vlastně je to hrozně osvobozující pocit,“ tvrdí.
Někteří jí prý říkali, ať nečeká velký úspěch, protože v klipu ukazuje věci, které nejsou zrovna „insta friendly“. Česká i polská verze ale už během prvního týdne nabraly milion zhlédnutí.
„Reakce jsou nádherné. Nejsilnější pro mě byla reakce od maminky devítileté holčičky, která se za svoji jizvu styděla, a když se objevila písnička Tělo, tak se najednou přestala stydět. Psala mi, že je šťastná. Jizva fyzicky zůstane, ale na duši nebude,“ podělila se o konkrétní ohlas Farna.
Zpěvačka má mít velikost 34, ne být tlustá vánoční ozdoba
Do showbyznysu Ewu vystřelil hit Měls mě vůbec rád už ve třinácti letech. Ustát komentáře médií k proměnám jejího těla během dospívání bylo podle ní náročné. Zvládla je prý i díky tomu, že sama se svým vzhledem nikdy problém neměla.
„Spíš jsem se setkávala s tím, jak okolí není zvyklé na to, že zpěvačka nemá velikost 34. Ale realita není jako v časopisech. A teď konečně nadešla doba, kdy se o tom mluví, je taková body positive,“ oceňuje. „Doby, kdy v bulváru psali titulky, že vypadám jako dva tiráky, jako tlustá vánoční ozdoba, jsou snad už pryč.“
Farna: Ta píseň není o věcech, které můžeme změnit
Nechtěla by ale, aby její píseň byla mylně interpretovaná. „Pozor, není o věcech, které můžeme změnit. Mám svoji celoživotní výzvu, kdy se musím naučit kontrolovat jídlo, aby nekontrolovalo spíš ono mě. Ta písnička je o přijetí věcí, na které vliv nemáme. Že mám na těle stopy po těhotenství, to nezměním,“ vysvětluje.
V klipu k Tělu chybí muži, text je ale napsán neutrálně tak, aby se s ním mohl ztotožnit každý. Ewa Farna se obklopila ženami, aby více vyniklo poselství, na jehož popud skladba vznikla: že tělo je neuvěřitelné, když zvládne něco takového jako těhotenství.
„Doufám, že písnička bude pochopená jako písnička proti body shamingu. Proti tomu, že budeme lidi soudit, jak vypadají. Neznáme je, nevíme, jaké jsou jejich trable, nevíme, čím si procházejí,“ shrnuje zpěvačka. A dodává: „Důležité je promování zdraví, nechtěla bych, aby se to pletlo s promováním otylosti, o to vůbec nejde. Spíš jde o vzbuzení debaty ve společnosti, že každé tělo je jiné.“
„Boky jako skříň“ měla první Meghan Trainorová
O svém těle nezpívá Ewa Farna poprvé, tentokrát ovšem volí jinou notu. Zatímco skladba Tělo je vážným poselstvím, před šesti lety zpěvačka ukázala, že dovede své nedostatky brát i s humorem. Hitem se stalo její písňové přiznání Mám boky jako skříň. I když hrát se příliš nemohlo kvůli autorským právům, protože jde o coververzi singlu All About That Bass od americké zpěvačky Meghan Trainorové.
I ona si jako teenagerka musela ledacos vyslechnout na adresu svého vzhledu, který nezapadá to škatulky 90-60-90. Ze svých mindráků se vyzpívala v klipu s nadsázkou inspirovaném estetikou padesátých let a twerkováním.
Ohlasy se neshodly, jestli All About That Bass ženám fandí, nebo je k nim naopak neuctivá. Nicméně skladba nabírala na popularitě. Na žádost rodinného Radia Disney, které hit chtělo také hrát, vznikla dokonce „family-friendly“ verze. V soft textu tak třeba větu „Boys like a little more booty to hold at night“ nahradilo sdělení, že „Boys like the girls for the beauty they hold inside“.
Jak to u populárních písní bývá, vznikla i řada coververzí (včetně té od Ewy Farné, ale také Justina Biebera) i parodií, třeba ve stylu Hvězdných válek nebo o pečení (na základě záměn slov „bass“ a „baste“), svou parodickou verzi dokonce natočilo NASA.
Prapor žen, které se nehodlají stydět za to, že neodpovídají ideálům krásy, ale Meghan Trainorové trochu vyrazil z ruky v roce 2016 klip k písni Me Too. Digitální zeštíhlení nějak neodpovídalo tvrzení v textu, že „I can’t help loving myself“ (nemůžu si pomoct, miluju se). Meghan klip stáhla a nahradila originálem s omluvou, že o úpravách své postavy nevěděla.
Jsme krásní, říká Aguilera, ale nemůžeme vyhrát, obává se Clarksonová
Hodila by se jí možná v té chvíli rada kolegyně Kelly Clarksonové z názvu písně Stronger (What Doesn’t Kill You) čili Silnější (co tě nezabije, to tě posílí). Celé album Stronger z roku 2011 dodává posluchačům odvahu a sebevědomí.
V písni You Can’t Win (Nemůžeš vyhrát) si zpěvačka ironicky stěžuje, že se nejde zavděčit všem. Mimo jiné i ve vzhledu, ve smyslu: když jsi štíhlá, mají tě za nemocnou, když nejsi, říkají, že jsi tlustá (If you’re thing / poor little walking disease / if you’re not / they are all screaming obese). V rozhovoru pro gay lifestylový magazín Attitude označila za temné období část svého života, kdy byla štíhlá, jenže proto, že se cítila mizerně. „Nikoho to ale nezajímalo, protože to vypadalo dobře,“ uvedla.
Z duše (i těla) mnohým promluvila v roce 2002 Christina Aguilera, když vydala singl Beautiful. Nepojednává o kráse vnější, ale vnitřní a o potřebě sebeúcty. „Jsme krásní, je jedno, co říkají,“ nepochybuje. Myšlenka, kterou si za svou vzala LGBT komunita. Skladba Beautiful se stala její nepsanou hymnou.
Mika a Queeni se shodují: Nestyďte se za velký zadek
Povzbuzení pro ženy, které vypadávají z klasických šablon, mají ve svých písních ale i muži. Třeba britský zpěvák libanonského původu Mika. V písni Big Girl (You Are Beautiful) z roku 2007 opěvuje krásu rozměrnějších žen, ovšem víceméně jen tu fyzickou.
Roztančené vyznání napsal poté, co viděl v televizi reportáž o kalifornském klubu Butterfly Lounge, kam se mohou chodit bavit jen lidé s nadváhou, aby se necítili diskriminovaní. Butterfly Lounge také Mika v textu přímo zmiňuje. Složil ho mimo jiné i jako poctu své matce, která také byla „big girl“ a musela se potýkat s předsudky.
Oslavná píseň „pořádného kusu ženský“ Mikovi vynesla srovnání se skladbou Fat Bottomed Girls od Queenů. O zvednutí sebevědomí „dívek s velkým zadkem“ Queenům ale v roce 1978 dost pravděpodobně nešlo.
Fat Bottomed Girls vyšly na druhé straně singlu Bicycle Race, kterou Freddie Mercury složil coby poctu Tour de France. Na přebalu odjíždí nahá žena na kole. K písni Bicycle Race dokonce vznikl klip, kde se svlečené ženy na bicyklech proháněly po stadionu ve Wimbledonu.
