Poprvé, sedmdesát let po smrti autora, vychází monografie o dějinách, náboženství a kultuře muslimů - Ze světa islámu. Publikaci dokončil v roce 1941 jeden z předních orientalistů přelomu 19. a 20. století, ale také spisovatel, cestovatel a kněz Alois Musil. Marně ovšem hledal nakladatele.
Vážený pane řediteli, kdy myslíte, že vydáte můj rukopis ze světa islámu? naléhal v dopise nakladateli třiasedmdesátiletý cestovatel Alois Musil. Práce má 272 stránek, podklad je vědecký, píše Musil, sloh prostý, každému srozumitelný. České písemnictví nemá nic podobného, a ve světovém jsem takový obraz islámu rovněž nenašel, připomíná. Jenomže se psal válečný rok 1941, vydání brzdila cenzura i nedostatek papíru.
Alois Musil (1869–1944) byl mužem mnoha tváří – sedlákem z Vyškovska, který se stal přítelem pouštních beduínů. Univerzitní profesor, jenž psal dobrodružné romány pro mládež. I katolický kněz, který s málomluvnými muži pouště rozprávěl o jejich bohovědě, tedy teologii muslimů.
- „Pohled katolického kněze je překvapivě vstřícný. Je to pohled člověka, který byl průkopníkem mezináboženského dialogu v době, kdy ten termín ještě neexistoval. Váží si islámu i muslimů, zároveň to ale není pohled černobílý,“ upřesnil editor knihy Ze světa islámu Pavel Ždárský.
Do Orientu zavedla Musila koncem 19. století snaha o prohloubení teologických studií. Proto se rozhodl studovat na univerzitách v Jeruzalémě a Bejrútu. Při svých výzkumech jako první Evropan objevil a zdokumentoval pouštní palác Kusejr Amra v dnešním Jordánsku, dílo raného islámu s nástěnnými malbami nahých žen či zvěrokruhu.
Své poznatky o islámu sepsal do knihy, cestu ke čtenářům si ale hledala obtížně. V protektorátní době nemohla být vydána, práce katolického kněze a „exponenta rakousko-uherského dvora i buržoazního Československa“ se nehodila ani komunistům.
„Na sklonku svého života se cítil osamělý, neměl vlastní děti, rodinu, tak trošku možná i tušil, že budoucnost jeho díla bude jednou ohrožena. Říkal: zapomenou na mě i na všechno, co jsem vykonal, a objeví mě až po sto letech. Tak trochu předpověděl vlastně osud svého díla,“ podotkl Ždárský.
Rukopis, který byl svého času považován za ztracený, vychází konečně sedmdesát let po Musilově smrti. Doprovází jej úvod předních českých arabistů a teologů - těch, kteří četli Musila jako posla Orientu – dobrodružného, odvážného, se smyslem pro fair play.
