Praha – Jiří Trnka (1912 – 1969) býval pro své ojedinělé schopnosti označován za renesančního umělce, on sám se však považoval především za malíře. Ovšem vynikal i jako loutkář, scénograf a tvůrce animovaných filmů. Zřejmě největší popularitu mu přinesly ilustrace dětských knih. Tvář dal Broučkům Jana Karafiáta, ilustroval Hrubínův Špalíček veršů a pohádek, Pohádky tisíce a jedné noci nebo Míšu Kuličku. Celkem spolupracoval na 60 knihách.
Jiří Trnka uměl kreslit oběma rukama najednou
Neméně populární byla ovšem i jeho filmová tvorba. Spolu s Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem stál u zrodu studia Bratři v triku. Hned jeden z prvních filmů studia – Zvířátka a Petrovští - vynesl Trnkovi v roce 1946 hlavní cenu na festivalu v Cannes. Krátce poté Trnka založil ještě své vlastní studio, kde působil i režisér a výtvarník Břetislav Pojar, další legenda českého animovaného filmu. Ve studiu Jiřího Trnky v 50. letech vznikla řada úspěšných titulů jako Bajaja, Staré pověsti české, Sen noci svatojánské či snímek o totalitě Ruka (1965).
GALERIE
videogallery_000162781
Ilustrace, loutky, obrazy i sochy Jiří Trnka vytvářel levou rukou. Kreslit ale uměl i oběma současně. Ve studiu prý trávil i 16 hodin denně. „On si například všechny hlavičky, které ve filmu byly, maloval sám, měly tak všechny dotek jeho malířského génia. Natočil pět celovečerních loutkových filmů, k tomu víc jak dvacet krátkých snímků, k tomu ještě dělal výtvarníka u hraného filmu a byl ilustrátorem knih. Taky se udřel, neboť se dožil necelých osmapadesáti let. Vždycky, když točil, tak to byly hektolitry kávy a fůra cigaret,“ přiblížil Trnkovu osobnost bývalý pracovník Trnkova studia scenárista a režisér Edgar Dutka.
Postavy v Trnkových filmech jsou převážně němé. Před mluveným slovem dával přednost hudbě, kterou pro většinu jeho filmů složil hudební skladatel Václav Trojan. Výjimkou byla loutková adaptace Dobrého vojáka Švejka, kterou vytvořil na popud Jana Wericha, svého přítele a souseda z pražské Kampy. Werich Švejka namluvil a Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek Fimfárum.
„Nutno ovšem vzpomenout, že Trnka to vůbec neměl lehké, neustále se potýkal s režimem. Za jeho nejkrásnější film osobně považuji Ruku z roku 1965, která po okupaci v šedesátém osmém skončila v trezoru. Ve snímku jde o postavení umělce v totalitním systému. Když do studia tehdy přišla StB pro všechny kopie tohoto filmu, promítači Gustavu Bezděkovskému se podařilo jednu schovat, kterou jsme si potom promítali,“ dodal Dutka.
Sté výročí narození Jiřího Trnky připomene přehlídka v Ponrepu
Ke 100. výročí narození Jiřího Trnky (narodil se 24. února 1912) připravil Národní filmový archiv kompletní retrospektivu jeho díla. Zahájena bude 1. února vpodvečer v pražském kině Ponrepo - tedy přímo v místě bývalého studia, kde Trnka na svých filmech pracoval. Do 16. března budou uvedeny například slavné celovečerní snímky od Špalíčku po Sen noci svatojánské, veškerá krátkometrážní tvorba i filmy, na nichž se Trnka podílel jako výtvarník či autor námětu.
Jeho osobnost bude připomenuta také v několika dobových dokumentech. Zvláštní večer bude věnován okruhu Trnkových nejbližších spolupracovníků (Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Eduard Hofman), kteří dál rozvíjeli jeho umělecký odkaz. Součástí retrospektivy je výstava fotografií a plakátů.
Česká národní banka (ČNB) vydala k výročí pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 500 korun. Mince je v prodeji od 1. února, banka dala do oběhu téměř 19.000 kusů. Podobu mince navrhl výtvarník Josef Oplištil. Mince zobrazuje motivy blízké Jiřímu Trnkovi. Na lícní straně je postava elfky z Trnkova filmu Sen noci svatojánské v rozfázovaném pohybu, na rubové straně je výtvarníkův portrét.
