Praha – Smutná zpráva právě zasáhla filmový svět. Krátce po oslavě svých 85. narozenin (2. 2. 2014) zemřela významná filmová režisérka Věra Chytilová. Některé z jejích filmů se zařadily do klenotnice české kinematografie. Patří mezi ně např. Sedmikrásky, Hra o jablko, Šašek a královna, Kalamita či Panelstory. Pověst drsné ženy za kamerou získala svou neústupností a potřebou vyjádřit co nejdokonaleji svoji představu. Zemřela dnes v 10 hodin dopoledne v rodinném kruhu.
V míru odešla drsná žena českého filmu Věra Chytilová
GALERIE
videogallery_426587
Chytilová původně studovala architekturu, později pracovala jako kreslička, laborantka i manekýnka. U filmu začínala na Barrandově jako klapka, odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku. Později vystudovala FAMU, kterou absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech. Podílela se na povídkovém snímku Perličky na dně (povídka Automat Svět).
„Film musí nést ten význam. Příběhy mě nezajímají, to je jen nutná úlitba divákovi, aby i ten největší blbec se zajímal.“
/Věra Chytilová v rozhovoru pro cyklus Zlatá šedesátá, r. 2009/
Z dalších filmů, které se výrazně zapsaly do české historie, lze jmenovat Ovoce stromů rajských jíme, Vlčí bouda, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky. Z dokumentů: Čas je neúprosný, Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády.
GALERIE
Sedmikrásky
Platila za značně nekompromisní osobnost a snad jako jediná režisérka v 70. letech dokázala točit filmy, jaké ona chtěla. Aby toho dosáhla, křičela. Uvědomila si, že komunisté se bojí skandálu a křiku, proto cíleně navštěvovala jejich veřejné akce, kde demostrativně řvala a bránila svou práci. Z Barrandova ji vyhodili, ale přitáhl si ji Krátký film a později opět mohla točit na Barrandově.
Tehdy všichni režiséři tzv. nové vlny byli nuceni natočit tzv. rehabilitační film, Jiří Menzel natočil Kdo hledá zlaté dno, Hynek Bočan Partu Hic atd. Chytilová natočila Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, svým způsobem, takže jeho dopad byl opačný, než se od něho očekávalo. Film se tedy mohl hrát jenom v regionálních kinech, ale ona zůstala svá.
Chytilová o své příslovečné přísnosti: Jsem takový prchlivec. Nejsem přísná. Prostě nedávám pozor, abych byla velmi laskavá a mazlivá. Jsem spíš pro otevřenost. Není na to ani čas. Jsem tak soustředěná na práci, že svou výtku řeknu tvrdě. Vím, že jsou režiséři, kteří říkají: „Ano, ano krásný, fajn, ale ještě jednou.“ Já řeknu: „Ne, blbě, znovu.“
SEDMIKRÁSKY (1966)
Chytilová se v posledních aktivních letech více věnovala dokumentární tvorbě. Po kritiky i diváky nepříliš úspěšně hodnoceném celovečerním snímku Vyhnání z ráje (2001) natočila dokumenty například o Adolfu Branaldovi, o scenáristce a výtvarnici Ester Krumbachové, o ženách aktivních v politice (Potížistky) či o části Prahy, v níž žila (Troja - proměny v čase). Plánovala ještě zfilmovat život Boženy Němcové, ale projekt se jí už nepodařilo realizovat.
Politika ji nenechávala chladnou
Vždy se zajímala o stav společnosti, v roce 2006 se též pokoušela stát senátorkou za Stranu Rovnost Šancí. Z té doby, dle vlastních slov, si odnesla ponaučení, že je to složité a nevidí do toho. „Kumštýř má právo se svobodně vyjadřovat a je dobré, když vyčerpává svůj talent. Když nemá talent ani chuť dívat se na věci kriticky, může si zabrat svoje species a třeba je v tom výborný,“ odpověděla na otázku angažovanosti umělců. V září 2007 ministr vnitra na základě stanoviska kontrolního výboru Poslanecké sněmovny navrhnul Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti strany Strana Rovnost Šancí. Důvodem bylo údajné nesplnění zákonem dané povinnosti odevzdat výroční finanční zprávu za předchozí rok. 22. ledna 2008 byla činnost strany rozhodnutím Nejvyššího správního soudu pozastavena, právní moci rozhodnutí nabylo 31. 1. 2008.
PANELSTORY (1979)
České feministky v ní měly hlasitou oporu
Feministkou se stala z důvodu nespravedlnosti v odměňování a v příležitostech. Na ženskou je naložená velká práce s rodinou a dětmi atd., a když je ještě schopná věnovat se veřejným věcem, je to až dost a cesta je jí znesnadňována. A ani zákony nejsou v pořádku na straně žen. Muži si pořád chtějí hrát s nějakým balonkem, kuličkou, něco někam vpravovat. Proč ale neudělají pořádek ve společnosti. Měli by se starat o rovnoprávnost, ženské to tady všechno odnášejí, přitom v podstatě dělají lidstvo," říkala rozhořčeně o stavu společnosti.
DĚDICTVÍ (1992)
Jejím prvním manželem byl fotograf Karel Ludwig. Z druhého manželství s kameramanem Jaroslavem Kučerou měla dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.