Maximálně čtyři děti ve skupině a osobnější přístup. O mikrojesle je mezi rodiči zájem

Individuální přístup k dětem a malý kolektiv patří k hlavním důvodům, proč rodiče volí pro své potomky takzvané mikrojesle. Chůva se v nich může v jednu chvíli starat maximálně o čtyři děti. Dosud jich v Česku vzniklo 72, nový finanční program ale dává možnost pro založení dalších.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: Luděk Peřina

Alexandrovi bylo deset měsíců, když se jeho maminka pomalu potřebovala vrátit do práce. Sehnat hlídání v obci zhruba dvacet kilometrů od Kroměříže, kam matka za prací dojíždí, byl ale neřešitelný problém. „Reference na hlídání jsem neměla a úplně cizím lidem jsem syna svěřit nechtěla. Domluvila jsem se s kamarádkou, jenže ta bydlí dalších 20 kilometrů daleko, až u Vyškova,“ vysvětluje.

V té době se však k ní dostala informace, že se nově otevírají v Kroměříži mikrojesle. Navíc za lákavých podmínek. Na jednu chůvu v nich připadnou maximálně čtyři děti – takže má dost času se jim věnovat a navíc bez „školkovného“.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 287 zřizovatelů

Rodiče v mikrojeslích totiž díky podpoře státu a Evropské unie většinou nic platit nemusí, zajišťují pouze stravu pro své ratolesti. Podmínkou je ale to, že oba prokážou nějakou vazbu na pracovní trh, tedy například předloží potvrzení o zaměstnání, studiu, rekvalifikaci nebo o evidenci na úřadu práce.

Zatím tak vzniklo celkem 72 mikrojeslí, z toho osm v Praze.  Vůbec první zařízení tohoto typu otevřeli v lednu 2017 v Pardubicích, existují ale i v menších a velmi malých obcích, třeba v Miřeticích, Habřině, Lutotíně, Káraném či ve Starém Městě.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 45 zřizovatelů

To, že je o tento typ péče ze strany rodičů zájem, potvrzuje koordinátorka projektu Všesličky Michaela Chládková ze Všestar, malé obce nedaleko Hradce Králové.

„Z předchozího dotazníkového šetření jsme věděli, že zájem o toto zařízení bude, ale skutečnost předčila naše předpoklady. Hlásí se nejen rodiny z naší obce a bezprostředního okolí, ale i ze vzdálenějších měst. Momentálně se u nás střídá deset dětí a zájemci se stále hlásí, bohužel kapacita je zcela naplněna,“ uvedla nedávno své zkušenosti s fungováním pro list Moderní obec manažerka Chládková.

Rodičům vyhovuje hlavně individuální přístup k dětem a malý kolektiv. Děti s obtížnější adaptací si zde zvykají mnohem snadněji než ve velké skupině vrstevníků. „Vytvořili jsme dětem velmi domácké prostředí, do kterého se těší,“ řekla zmíněnému listu před časem také zástupkyně zřizovatele mikrojeslí v Litomyšli a radní města Petra Benešová.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 72 zřizovatelů

Mikrojesle mohou být i v běžné domácnosti

Koncept mikrojeslí je jasně stanovený: jedna osoba poskytuje kvalifikovanou péči dětem od šesti měsíců do čtyř let v kolektivu maximálně čtyř dětí. Jejich provoz musí být zajištěn pět dní v týdnu minimálně osm hodin denně. Děti ale v zařízení pobývají v naprosté většině kratší dobu, jak vyplývá ze statistik projektu, v průběhu dne a týdne se vystřídá v jedněch mikrojeslích většinou sedm dětí.

Vzhledem k malému kolektivu vyhovují péči i běžné domácí podmínky. Služba tedy může fungovat přímo v domácnosti pečující osoby, která se může starat i o své vlastní dítě. Podle současných pravidel ale nesmí být provozovatelem mikrojeslí.

Celkem už na mikrojesle šlo téměř 131 milionů korun, rozpočty jednotlivých projektů se pohybovaly v rozmezí mezi 1,3 až 1,99 milionu. Podmínky pro provoz takových zařízení jsou náročné přibližně stejně jako v běžné domácnosti se čtyřmi dětmi, bylo nicméně potřeba nakoupit vybavení, například dětský nábytek včetně postýlek, hraček a pomůcek. V rámci některých projektů se ale i stavělo, obec dala třeba k dispozici obecní byt, který byl ve špatném stavu a potřeboval úpravy – i na ty pak šla podpora z projektu na rozvoj mikrojeslí.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 95 zřizovatelů

Výhodou byla i možnost získat v rámci projektu potřebnou kvalifikaci a většina chův toho také využila. Odbornou způsobilost profesní kvalifikace „chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky“ má nyní už 78 procent osob pečujících o děti v mikrojeslích a z nich 73 procent získalo kvalifikaci právě v rámci projektu. Mezi pečujícími jsou dokonce i tři muži.

Jednou z takových chův je Ivana Žáčková z obce Lutotín v Olomouckém kraji. Když za ní přišel v roce 2016 starosta, jestli by v obci nezaložila jesle, pokud požádá o příspěvek z EU, souhlasila. V obci je sice mateřská škola, ale v době založení mikrojeslí neměla dostatek míst pro dvouleté děti. Následně se podařilo připravit žádost a spolek KaRaBíLek získal zhruba 1,9 milionu korun na projekt v délce 32 měsíců. A zatímco se prostory rekonstruovaly, Ivana Žáčková se učila, protože musela prokázat odbornou způsobilost právě složením zkoušky. Tu zvládla a vzhledem k tomu, že rekonstrukce prostor stále nebyla u konce, zahájila hlídání nejprve ve svém domě.

S provozem v domácnosti sice byli v Lutotíně spokojeni, nakonec se ale přesunuli do prostor, které byly pro projekt původně připraveny. V jesličkách je totiž někdy dost hlučno, takže je potřeba myslet i na okolí. 

Do mikrojeslí teď vozí děti také rodiče z okolních vesnic a denně se tu střídá většinou sedm dvouletých potomků. Za necelé dva roky jich prošlo zařízením už dvanáct. „Největší odměna pro mě je, že děti jsou spokojené, a když se potkáme na ulici, volají na mě ‚paní učitelko‘ nebo mě dokonce i objímají. A když jsou děti spokojené, jsou spokojení i jejich rodiče, protože odcházejí v pohodě do práce, nic je netrápí, “ říká Žáčková.

Díky malému počtu dětí není potřeba v mikrojeslích například budovat malé záchodky a nejsou nutné ani žádné další specifické úpravy (podmínky lze nalézt na mikrojesle.mpsv.cz).Odměna pečující osoby je dána rozpočtem schváleným hodnoticí komisí při výběru projektů, nejvyšší možná hrubá měsíční mzda byla 20 150 korun, ale protože musí být dodrženo pravidlo místně obvyklé mzdy, v mnoha mikrojeslích berou chůvy i méně.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK
Autor: Luděk Peřina

Můžou vznikat i nové projekty 

Z dotazníkového šetření pak vyplývá, že jsou rodiče nejvíce spokojeni s kvalitou služby a místní dostupností. Zmíněné možnosti pečovat v mikrojeslích zároveň o své vlastní dítě využil téměř každý třetí z pečujících. Práce v těchto zařízeních jim podle nich totiž pomáhá sladit práci a rodinu. A pro čtyřicet procent z nich to byla také příležitost, jak vstoupit na pracovní trh, protože byli předtím buď nezaměstnaní, nebo na rodičovské dovolené. Většina také oceňuje, že může pracovat s dětmi individuálně v malém kolektivu a práce je pro ně smysluplná.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 95 zřizovatelů

Ministerstvo práce přitom počítá s podporou mikrojeslí i v budoucnu. Do 14. 3. 2019 tak mají možnost podat žádosti jak ti, kteří chtějí v této činnosti pokračovat, tak i noví zájemci. K dispozici je 224 milionů korun. Většina je podle informací resortu připravena na další provoz již existujících mikrojeslí, ale prostor je i na zhruba dalších 12 až 15 nových projektů.

„Zájem je velký, zatím se přihlásilo 94 nových žadatelů,“ potvrzuje vedoucí tiskového oddělení ministerstva Barbara Hanousek Eckhardová. Projekt je možné naplánovat maximálně na tři roky a žadatelé si mohou ujasnit podmínky v rámci seminářů, které se pořádají v Praze a Brně.

Ale například ve zmíněném Lutotíně si už teď mohou oddechnout, provoz mikrojeslí KaRaBíLek s koncem původního projektu neskončí, protože se jim podařilo zajistit další podporu až do roku 2022.

Hledá se kotva v zákonech 

Zůstává však stále jeden otazník. Mikrojesle totiž zatím nemají zákonné ukotvení, na rozdíl od dětských skupin, které navštěvují děti od jednoho roku do zahájení povinné školní docházky. Proto současně funguje i projekt ministerstva práce, který ověřuje a hodnotí současné zkušenosti. „Cílem je zhodnotit pilotní projekty, navrhnout jejich legislativní ukotvení a zajistit jejich financování už z národních zdrojů,“ vysvětluje Eckhardová.

Jde tak například o to, že v současných podmínkách může o peníze žádat a provoz zajišťovat jen obec, příspěvková organizace obce nebo nezisková organizace. „V zahraničí, kde čerpáme inspiraci, podobná zařízení v domácím prostředí pro malý počet dětí zpravidla zřizují fyzické osoby. Ty se registrují, a pověřené orgány státní správy pak jen kontrolují, jak plní stanovené podmínky,“ dodává vedoucí tiskového oddělení ministerstva.

Zdroj: Pilotní ověření MPSV na počtu 45 zřizovatelů

V Česku to zatím není možné a resort by to rád změnil. V rámci novely zákona o poskytování služby v dětské skupině už proto nastavil podmínky pro poskytování mikrojeslí v domácnosti. „V současné době navrhujeme upravit mikrojesle jako specifický typ dětské skupiny a součástí těchto podmínek je i to, aby péči mohla zajišťovat fyzická osoba v domácím prostředí,“ vysvětluje Eckhardová.

Novela zákona je aktuálně v připomínkovém řízení s některými resorty. Pokud úspěšně projde parlamentem, změny by mohly začít platit už od příštího roku.