Česko, Německo, Polsko, Slovensko a Rakousko. Pět zemí a pět sousedů. Pět zemí a pět rozpočtů. Diskuse kolem toho českého rozvířila hned několik otázek: třeba jak je možné, že místo padesátimiliardového schodku skončil loňský rozpočet přebytkem 2,9 miliardy korun, nebo zda je „normální a správné“ poskytovat obědy či jízdné některým lidem prakticky zdarma. Jak se hádají kvůli státní kase v okolních zemích?
Pohled do tamních rozpočtů ukazuje, že politici řeší podobné problémy. Ekonomové jsou i tam svědky rozpočtových jízd od minusu k plusu a zpět. Jen se to nesmí přehánět, protože pak už se hraje o důvěru veřejnosti.
Slovensko: Znásobíme vánoční příspěvek důchodcům
Například na Slovensku se v mnoha ohledech čeští tvůrci rozpočtové politiky přímo inspirovali. „Míra veřejných investic roste, především do dopravní infrastruktury, ale jsou zde zavedeny například obědy zdarma pro školáky,“ popisuje ekonom České spořitelny a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu Petr Zahradník.
Jak připomíná ekonom Komerční banky Jakub Matějů, slovenská vláda plánuje zdvojnásobit vánoční příspěvek důchodcům či zavést takzvané rekreační poukázky, které by měly fungovat na principu stravenek
„Pokud by sada těchto opatření byla toliko samoúčelná, nesledující žádný doprovodný efekt, bylo by to zajisté nesprávně. Tato opatření však mohou vést k osvojení správných stravovacích návyků či zlepšení zdravotního stavu populace. A už na ně můžeme nahlížet ze zcela jiného světla,“ zamýšlí se Zahradník.
Z dat Eurostatu vyplývá, že se Slovensku od roku 2014 do roku 2017 dařilo postupně snižovat poměr schodku rozpočtu k HDP. Podle nejčerstvějších zpráv schodek státního rozpočtu Slovenska loni meziročně mírně klesl na 1,18 miliardy eur (30 miliard korun), což je o 791 milionů eur (20 miliard korun) méně než bylo v rozpočtu schváleno. Byl to však jen o 38 milionů eur (973 milionů korun) menší schodek než v roce 2017. Celkové příjmy byly loni plánované zhruba na 13,983 miliardy eur (360 miliard korun) a výdaje na 15,956 miliardy eur (410 miliard korun).
„Oproti plánu byl rozpočtový deficit o dvě pětiny nižší. To jsou na první pohled skvělé zprávy. Musíme si ale uvědomit, že se slovenská ekonomika loni vezla na vlně silného růstu. Jen ve třetím čtvrtletí rostla meziročně o 4,6 procenta. Za této situace by si i Slovensko mělo vytvářet rezervy na horší časy. Krize nemusí být daleko,“ konstatoval analytik finančních trhů Next Finance Jiří Cihlář.
Návrh slovenského státního rozpočtu pro rok 2019 počítá s tím, že by země měla vůbec poprvé v novodobé historii hospodařit bez deficitu veřejných financí. Plánovaný deficit na letošní rok se snížil postupně až na nula procent HDP, kdy v Česku je v plánu deficit zhruba ve výši 0,7 až 0,8 % HDP (v Polsku pak ve výši 1,8 procenta).
Celkové příjmy a výdaje veřejné správy mají letos dosáhnout dohromady 37,161 miliardy eur (947 miliard korun). Vyrovnané hospodaření by pak mělo podle představ země pokračovat i v následujících dvou letech. V roce 2021 by Slovensko pak mělo mít přebytkový rozpočet ve výši 0,2 % HDP.
„Vidíme jeden zásadní problém. Slovenský státní rozpočet pro příští rok vychází z očekávaného zrychlení HDP z letošních 4,1 % na 4,5 % v roce 2019. Podle nás ale slovenský růst letos nezrychlí, ale zpomalí. Zásadním problémem bude zpomalování Německa. Varovným signálem jsou předstihové indikátory Ifo a ZEW. Už celý čtvrtý kvartál roku 2018 bude v případě Německa nepovedený,“ míní Cihlář.
A pokud se k tomu přidají ještě globální rizika jako brexit nebo obchodní válka, pak to povede k celkovému zpomalení ekonomického výkonu Evropy. „A to bude důvod, proč bude Slovensko i v roce 2019 na konci roku hospodařit s deficitem,“ mírní optimistické výhledy Cihlář.
V Polsku dostávají rodiny příspěvky na dítě
V Polsku také počítají pro letošní rok s dramatickým nárůstem sociálních příspěvků cestou valorizace stávajících nástrojů. Je to podle Zahradníka umožněné mimořádně příznivým vývojem trhu práce, kdy země, která měla tradičně nadprůměrně vysokou míru nezaměstnanosti, patří nyní k evropským šampionům.
„I když na Českou republiku stále nemá. I proto si může tyto částky přesměrovat a vedle velkorysé sociální politiky taktéž přisypat veřejné prostředky ve prospěch doslova ďábelského tempa investic ve veřejném zájmu,“ dodává Zahradník.
V Polsku je tak především vládní prioritou podpora porodnosti. „V rámci programu 500-plus dostávají rodiny s více než dvěma dětmi měsíční příspěvek 500 zlotých, tedy zhruba tři tisíce korun na každé dítě. K tomu se přidává růst platů učitelů o pět procent či zvýšení výdajů na obranu na dvě procenta HDP v souladu se závazkem NATO. To vše s deficitem 1,8 procenta HDP a klesající mírou zadlužení,“ konstatuje Matějů.
Rozpočet předpokládá celkové příjmy ve výši 386,9 miliardy polských zlotých (2,3 bilionu korun) a výdaje na 415,4 miliardy zlotých (2,5 bilionu korun), což má za následek schodek ve výši 28,5 miliardy zlotých (171 miliard korun). Rozpočtový schodek bude financován emisí dluhopisů ve výši 46 miliard zlotých (276 miliard korun).
Pro srovnání, rok 2018 byl rozpočtován na příjmy 355,7 miliardy zlotých a výdaje 397,2 miliardy zlotých a počítal se schodkem zhruba ve výši 41 miliard. Nakonec však skončil podle předběžných odhadů s přebytkem ve výši 12 miliard zlotých.
Rakousko jde cestou daňových úlev
Rakousko, zdaleka nejzadluženější ze všech srovnávaných zemí, řeší vstřícnou sociální politiku především cestou daňových úlev, konstatují analytici. Pro rok 2019 se to týká především nové daňové úlevy Family Bonus Plus.
Diskutovanou je též otázka využívání osobního majetku v případě, že osoba je dlouhodobě upoutána na nemocniční lůžko. „Velmi komplexní problém, zahrnující především povinnost úhrady výdajů za dlouhodobé nemocniční ošetřování, známý pod heslem Pflegeregress, může ve svém důsledku vést k posílení zodpovědnosti osob občanů za své zdraví, respektive za úhradu nákladů zdravotní péče,“ říká Zahradník.
V tomto případě jde o to, že když je člověk dlouhodobě v nemocnici, jeho pobyt něco stojí, ale ne všichni pacienti tyto náklady hradili. Proto rakouská vláda přistoupila k poněkud radikálnímu řešení, že když pacient nebyl schopen tyto náklady uhradit, tak mu může zastavit jím vlastněnou nemovitost. „Ale vzhledem k tomu, že v Rakousku je velmi nízký podíl vlastnických nemovitostí, protože většina lidí bydlí v nájmu, tak se uvažuje o tom, že by se na tom mohl – zvláště v závažných sociálních případech – podílet stát,“ upřesnil Zahradník.
Zároveň připomíná, že rok 2019 je pro Rakousko s ohledem na téma, co si budou lidé platit navíc a kde naopak dostanou úlevy, spíše obdobím přechodným. Od roku 2020 má v platnost vejít zcela zásadní a ucelená reforma zdanění osobního a korporátního příjmu. A u ní se předpokládá, že by například výše zmíněné opatření Pflegeregress mohlo s novou rozpočtovou reformou úplně zmizet, upřesnil Zahradník.
Každopádně Rakousko pro letošek plánuje vyrovnaný rozpočet. „Vedle růstu ekonomiky a vyššího výběru daní se na tom podepisuje i střídmost ve výdajích. Na rozdíl od ostatních zemí regionu je patrná snaha výdaje spíše snižovat než rozdávat jednorázové dárky,“ hodnotí Matějů.
Rozpočet za rok 2018 skončil podle odhadů s deficitem ve výši 1,6 miliardy eur (420 miliard korun) místo původně plánovaných 2,2 miliardy eur (560 miliard korun), přičemž příjmy byly ve výši 76,4 miliardy eur (2 biliony korun) a výdaje 78,5 miliardy eur (2,1 bilionu korun).
Německo se vypořádává s uprchlíky
Německo vzalo proces fiskálního ozdravování již před několika lety velmi vážně a v této cestě hodlá podle analytiků pokračovat. Loni státní rozpočet skončil přebytkem 11,2 miliardy eur (287 miliard korun), především díky solidnímu hospodářskému růstu, nízké nezaměstnanosti a také vyšším daňovým příjmům a nižším výdajům než jaké se očekávaly.
Pro letošní rok, stejně jako v předchozích letech, německá vláda počítá s vyrovnaným rozpočtem v celkové sumě 356,4 miliardy eur (9 bilionů korun). Pro loňský rok byly příjmy i výdaje rozpočtu schváleny ve výši 343,6 miliardy eur (8,8 bilionu korun).
Za období od ledna do listopadu loňského roku se sice hospodaření centrální vlády pohybovalo v mírném deficitu ve výši 3,8 miliardy eur (97 miliard korun), nicméně podle předběžných odhadů spolkového ministerstva financí by loňský rozpočet za celý veřejný sektor měl dosáhnout přebytku ve výši 1,7 % HDP, tedy přes 50 miliard eur (1,3 bilionu korun).
Zástupci vládních stran – konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) – už ale varují, že taková situace nemusí i vzhledem ke snižujícímu se hospodářskému růstu pokračovat.
„Ta krásná doba, kdy stát vybíral vždy více peněz, než se čekalo, končí. Na to musíme být připraveni,“ poznamenal před pár dny například rozpočtový expert SPD Johannes Kahrs.
Německo se také, oproti všem ostatním srovnávaným zemím, musí vypořádat ještě s jedním zásadním úkolem, a to adaptovat více než milion přistěhovalců, kteří od roku 2015 v zemi skokově přibyli. Náklady na jejich ubytování, doprovodnou infrastrukturu, bezpečnostní prevenci i přizpůsobení se jejich životních a pracovních návyků jsou obrovské.
„Němci však ve většině, na rozdíl od podstatně radikálnější reakce Čechů k problému, který oni sami znají pouze z doslechu, nevnímají tyto ohromné výdaje jako problém či nutné zlo, nýbrž jako úkol, s nímž je třeba se popasovat,“ zdůraznil Zahradník.
Česko hospodaří lépe než plánovalo
Místo padesátimiliardového schodku přebytek 2,9 miliardy korun – tak skončil loňský rozpočet v Česku. Důvodů pro tak velký rozdíl mezi plány a reálným výsledkem, který budí značnou nevoli především u opozice, ale zvedá obočí i mnohých ekonomů, je podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) hned několik.
Jak vysvětlovala během posledních několika týdnů, příjmy státní kasy se vždy odhadují na základě prognóz a k tomu se pak sestavují výdaje. Ale vždy do toho také vstoupí nějaké nečekané faktory. Jedním z nejtypičtějších jsou podle Schillerové evropské peníze, loni ale překvapil i růst objemu mezd. „Nikdo to nepredikoval tak vysoko,“ uvedla Schillerová.
Velkou odchylku mezi plánovanou částkou a skutečností však vnímá ekonom Zahradník jako neduh rozpočtové politiky Česka několika posledních let. „Varianta, kdy skutečnost je výrazně lepší než rozpočtovaná částka, je sice pozitivnější alternativou v porovnání s tím, že by to mělo být naopak, ale rozsah rozdílu, který činí přibližně 1 % HDP, je z pohledu důvěryhodnosti fiskální politiky opravdu problém,“ uvedl.
Podotkl, že mezi sousedními zeměmi se taková skutečnost nevyskytuje u členů eurozóny, tedy Německa, Rakouska a Slovenska. „Člen eurozóny je povinen každý rok na podzim předložit Evropské komisi svůj návrh státního rozpočtu na příští rok a tím je testován, že rozdíl mezi rozpočtem a realitou nebude velký,“ vysvětluje Zahradník, proč se členům eurozóny tento problém vyhnul.
„Jediný nečlen eurozóny v této skupině kromě nás, Polsko, má sice zdaleka největší deficit ze všech srovnávaných, ale realita od rozpočtované částky je v jeho případě méně rozdílná, než je tomu v případě České republiky,“ dodává.
Letošní rozpočet České republiky pak počítá se čtyřicetimiliardovým schodkem – tedy s nižším o deset miliard, než byl plán pro loňský rok. Jaká ale bude nakonec realita, je zřejmě těžké předvídat. Nicméně podle Zahradníka platí, že pokud se povzneseme nad neřest velkého nesouladu mezi rozpočtovými plány a realitou, můžou si státy střední Evropy určité výdaje – konkrétně ty, které opozice kritizuje – dovolit. A to navzdory odchylkám v předpovědích.
„Přes všechny kuriozity typu veřejné úhrady nákladů na školní obědy nebo třeba jízdného ve veřejné dopravě se střední Evropa řadí mezi regiony příkladné fiskální disciplíny,“ uvedl. A dodává, že většinou zmíněné položky v celkovém objemu rozpočtových výdajů představují částky na hranici rozlišovací schopnosti.
A Zahradník dodává, že konkrétně Česká republika v tomto srovnání navíc vychází více než se ctí, v souhrnném pohledu patrně nejlépe ze všech pěti zemí, jak zachycují i grafy níže (čísla vycházejí ze statistiky EK a mohou se aktuálně lišit o to, jak jednotlivé země aktualizovaly své návrhy rozpočtů – pozn. redakce).
Ze srovnávaných pěti zemí vykazují dvě velmi přesvědčivé přebytky. Zbývající dvě by se měly v letošním roce pohybovat na úrovni „červené nuly“ a pouze v polském případě lze hovořit o mírně větším deficitu, který je však podle Zahradníka stále velmi umírněný a koresponduje s masivními veřejnými investicemi v zemi.
„Ohledně dluhu je Česká republika regionálním a tím i celoevropským etalonem, k němuž se snaží pozvolna a zatím neúspěšně přibližovat Slovensko a Polsko. Rakousko a Německo v této kategorii vykazují odstup díky dědictví období státu blahobytu, v případě Německa též gigantických nákladů sjednocování. Obě země mezi těmi západními taktéž určují pozitivní směr, jak se s dluhovým batohem vypořádat, což platí především pro Německo,“ hodnotí Zahradník.
Státní rozpočty tak zažívají zlaté časy v celém středoevropském regionu. Podobně jako v České republice se i v sousedních zemích daří držet nízké deficity a v některých případech přebytky a snižovat míru zadlužení. Hospodářský růst pak umožnuje zvyšovat platy ve státní správě a přinášet voličům nejrůznější dárky. A tak se v rozpočtech objevují i položky, které mohou vzbudit pochyby.
„Otázkou však je, zda se u všech z nich jedná pouze o čirý populismus a laciný nákup voličských hlasů, anebo v některých případech nejde o nastolení nového standardu veřejné služby. Například veřejná doprava zdarma je projekt, který je aktuálně testován v nejbohatší zemi EU, v Lucembursku, a který určitě není samoúčelný,“ říká Zahradník.
