Rodina zemědělských podnikatelů Tomanových je úspěšná za každého režimu. Miroslav Toman starší byl ministrem ve vládě Lubomíra Štrougala v době komunismu, jeho syn Miroslav Toman mladší byl ministrem vlády, kterou prezident Miloš Zeman jmenoval i bez podpory Poslanecké sněmovny. Na bankrot své firmy nedoplatili a ještě získali přeprodejem zpátky cenné akcie drůbežáren Xaverov. Věřitelé, z nichž největší byl stát, naopak museli odepsat asi 600 milionů korun. Jak dokázali Tomanovi vytáhnout velký majetek z firmy, která dlužila státu stamiliony korun, ukazuje Jan Moláček z Reportérů ČT.
Miroslav Toman a jeho rodina včetně dvou synů Miroslava a Zdeňka patří k nejmocnějším hráčům v českém zemědělství a potravinářství už desítky let. Nic na tom nezměnil ani pád komunismu, ani změny polistopadových vlád.
Miroslav Toman starší nejprve šéfoval okresní zemědělské správě v Kroměříži, pak přestoupil na ministerstvo zemědělství, kde se vyšvihl až do funkce ministra. Dva roky byl také místopředsedou ve vládě Lubomíra Štrougala. Po revoluci musel z politiky odejít a vrhl se do podnikání. Jeho stěžejní firmou se stal Agrotrade.
V rodinných firmách působí také syn Zdeněk Toman, který se v médiích příliš neobjevuje, výjimkou byla jeho svatba a později rozvod s herečkou Kateřinou Brožovou.
Syn Miroslav Toman mladší pak byl od roku 2002 několik let náměstkem na ministerstvu zemědělství. V roce 2013 ho Miloš Zeman, kterému Tomanovi věnovali přes půl milionu na prezidentskou kampaň, jmenoval na pár měsíců ministrem. Desátým rokem je pak prezidentem Potravinářské komory a do letošního března řídil i Agrární komoru.
Kyperská firma, Krejčíř a konkurz
V cestě rodiny Tomanových za vlivem a bohatstvím je jeden moment, který stojí za pozornost - bankrot jejich někdejší společnosti Agrotrade. Tomanovi sice dnes opět vlastní firmu se stejným názvem, avšak s tou původní nemá kromě názvu nic společného.
Původní společnost Agrotrade čerpala zhruba od roku 1994 úvěry od České spořitelny ve stovkách milionů. Za tyto peníze nakupovala různé stroje a poskytovala je dál na leasing.
V červnu 2001 ale Tomanovi náhle přepsali svůj Agrotrade na neprůhlednou kyperskou firmu s názvem Finch Enterprises. Jak vyplývá z později podaného návrhu na konkurz, právě v tento moment přestala firma splácet své dluhy vůči České spořitelně.
Za tím, že firmy mění vlastníky na kyperské, švýcarské či bahamské firmy, stojí podle podnikového ekonoma z VŠE v Praze Ladislava Tylla většinou finanční důvody nebo snaha skrýt skutečného vlastníka. „Daňový motiv bych tady vyloučil. Takže je to spíš o větší anonymitě vlastnické struktury,“ dodal Tyll.
O něco později se společnost přejmenovává a z Agrotrade je následně Technology Leasing. V polovině roku 2002 pak dochází k nejpodivnějšímu posunu, když firmu přes nastrčené spolupracovníky ovládá známý zločinec Radovan Krejčíř, který v té době ještě působil v České republice. Později je za její vytunelování odsouzen na osm let.
Vytunelovaná částka, která šla za ním, ale byla podle redaktorky časopisu Respekt Hany Čápové o hodně menší než ta, která zmizela za Tomanovými. Krejčíř podle rozsudku připravil Technology Leasing o 107 milionů korun. Když ale firma skončila v konkurzu, ukázalo se, že dluží téměř jednu miliardu.
Hlavním věřitelem stát
Krach společnosti Technology Leasing se nedotknul jenom této soukromé firmy a jejich obchodních partnerů. O nejvíce peněz přišel stát. Největším věřitelem zkrachovalé firmy byla totiž státní Česká konsolidační agentura. Technology Leasing jí dlužila více než půl miliardy korun.
Česká spořitelna totiž na konsolidační agenturu převedla řadu rizikových úvěrů - umožnila jí to v roce 2000 vláda Miloše Zemana, když rozhodla o prodeji České spořitelny rakouské bance Erste. Mezi úvěry, které skončily na bedrech státu, byla i většina dluhů Technology Leasing.
„Pokud si v tomto případě konsolidační agentura přihlašovala největší pohledávku, byla největším věřitelem, tak samozřejmě jde o problém, který se týká veřejných financí, protože pohledávka není uspokojena nikdy ze sta procent a to, co není uspokojeno, zatěžuje v tomto případě státní rozpočet,“ upozorňuje právník Michal Žižlavský.
O rozhovor k věci požádali Reportéři ČT oba Miroslavy i Zdeňka Tomanovy. Na e-maily nepřišla žádná odpověď, přestože ve firemním sídle i v Potravinářské komoře potvrdili, že dorazily na správnou adresu.
Získat za milion akcie oceněné na sedmdesát milionů
Rodina Tomanových na bankrot své někdejší vlajkové lodi nejen nijak nedoplatila, ale dokázala z ní dokonce získat zpět pro sebe ten nejzajímavější majetek v podobě akcií drůbežáren Xaverov v hodnotě asi 100 milionů korun.
I konkurzní správce je ocenil na 70 milionů korun, i tak ale celý zkrachovalý podnik včetně akcií Xaverova prodal za 46 milionů korun.
„Na celém příběhu mě zaráží ještě jeden fakt, že se do výběrového řízení nepřihlásilo více firem. I společnosti, které v tom výběrovém řízení byly, jsou s výjimkou snad jediné pro mě relativně neznámé firmy. Takže i tohle ve mně vyvolává určité otázky,“ zmínil ekonom Tyll.
Podnik kompletně koupila realitní developerská společnost Amádeus Real. „Z pohledu toho, kdo ten podnik koupí, to má jedno kouzlo,“ podotýká právník Žižlavský, „v konkurzním nebo insolvenčním řízení dochází k tomu, že podnik prochází jakousi očistnou lázní. Očistí se od starých dluhů a ten, kdo ho koupí, ho kupuje zbavený zátěže.“
Amádeus Real se o stamilionové dluhy starat nemusel a zároveň získal výhodně významný majetek v podobě akcií Xaverova v hodnotě nejméně 70 milionů korun. Akcií se ale vzápětí zbavil velmi podivným způsobem. Podle své vlastní výroční zprávy z roku 2004 je totiž obratem prodal za pouhý jeden milion.
„Když se podíváme na výkaz zisku a ztráty firmy Amádeus Real z roku, kdy došlo k celé transakci, tak vidíme, že sama firma oceňuje akcie firmy Xaverov na 70,84 milionu, stejně jako byly v posudku konkurzního správce. I zde krásně vidíme, že je prodává za jeden milion v daném roce a tedy jenom na této transakci vlastně okamžitě ztratila řádově sedmdesát milionů korun,“ řekl Tyll.
Tím, kdo akcie výhodně získal, byla Českomoravská plemenářská unie, kterou v té době ovládala rodina Tomanů.
„Když se podíváme, kde společnost, nebo minimálně akcie společnosti Xaverov v konečném důsledku skončily, tak se jedná o relativně standardní mechanismus, jak se původní vlastník firmy dostane skrze konkurzní řízení a předprodeji části aktiv zpátky alespoň k části svého majetku,“ přiblížil Tyll.
„Vzhledem k tomu, že od zmiňované záležitosti uplynulo asi 15 let, byla veškerá dokumentace po uplynutí skartační doby skartovaná. V žádném případě však nemůžeme souhlasit, že by došlo v průběhu popisované věci k jakýmkoliv nestandardnostem,“ uvedl majitel Amádeus Real Václav Klán.
Společnost Xaverov přitom byla v příběhu zbohatnutí rodiny Tomanových velmi důležitá. Nešlo jen o drůbežářské provozy, ale především o lukrativní nemovitosti a pozemky v Praze a nejbližším okolí, které firma později výhodně prodala. Někdejší sídlo společnosti v pražské Libuši je dnes součástí obří tržnice Sapa, přes další pozemky Xaverova vede například dálniční obchvat Prahy.
Xaverov se přitom o tyto pozemky soudil se státem a spor nakonec vyhrál díky stanovisku, které vydalo ministerstvo zemědělství v době, kdy na něm Miroslav Toman mladší působil jako náměstek. Této kauze se média včetně České televize v minulosti už věnovala.
Pro dokreslení konkurzu Technology Leasing ještě jedna věc - konkurzní správce po jeho skončení pracoval pro firmu Amádeus Real, které Technology Leasing prodal. Společně připravovali projekt obřího nákupního střediska v centru Plzně.
Po ukončení konkurzu museli věřitelé, tedy především stát, odepsat asi 600 milionů korun. Tomanových se to už netýkalo. Zdeněk Toman řídí rodinné firmy a Miroslav Toman mladší profesní komory, a když získá příležitost, tak ministerstvo zemědělství. Miroslav Toman starší pak před dvěma lety rozšířil svou sbírku státních vyznamenání. Od prezidenta Miloše Zemana dostal medaili za zásluhy.
