Ministerstvo financí uvažovalo o dvou různých cestách zdanění. První variantou bylo zavedení srážkové daně, kdy by sázka byla přímo snížena o daň tak, jako se v současnosti děje například v Americe. Sázkař by tak svou výhru dostal rovnou sníženou o sazbu daně. Druhá varianta pak počítala s tím, že výherce obdrží celou sumu, tu ale v příštím roce zdaní.
Jak by vypadala návštěva sázkové kanceláře, kdyby začal platit návrh ministerstva financí? Sázkař přijde do loterijní kanceláře, nebo třeba prodejny tabáku, kde předá krom tiketu i svůj občanský průkaz. Prodavač ale nekontroluje jen identitu sázejícího, musí zjistit i všechny ostatní sázky potenciálního výherce. Z rozdílu mezi výhrou a prosázenými penězi se pak vypočítá daň.
Hlavním problémem, který je společný pro obě varianty, je to, že by pro výběr daní musela existovat evidence všech výherců. To by znamenalo, že sázet by lidé mohli jen s občanským průkazem. Dnes se ale většina sázek přijímá anonymně, evidují se jen kurzové sázky přes internet, nová úprava by tak přinesla velké množství nové administrativy.
Analýza ministerstva financí nenašla žádné klady nového návrhu. Navrhuje proto zůstat u současného modelu, který zdaňuje provozovatele loterií a her. Změnit by se ale mohla sazba daně, která by navíc mohla být různá pro různé druhy loterií. Toto řešení by bylo mnohem jednodušší pro všechny zúčastněné, tedy pro ministerstvo, sázkové kanceláře i finanční úřady.
