Šéf autorského kolektivu nové knihy Den hanby Daniel Povolný soudí, že srpen 1969 byl posledním vzepětím pražského jara. Až do roku 1989 už se protestovalo ve výrazně menším duchu. O knize a srpnových událostech hovořil v Událostech, komentářích s moderátorem Jakubem Železným.
Co je obsahem vaší nové knížky? Vyšla v podobě řekl bych reprezentativní, taková obrazová publikace, kterou by si člověk chtěl prolistovat, jako když si listuje třeba krásnou knihou o evropských katedrálách. Ale není to úplně veselé čtení.
Máte pravdu. Snad kromě fotografií, které jsou notoricky známé, jsou tam fotografie, které zatím nebyly publikovány, nebo nejsou natolik známé. A co se týče obsahu, tam jsme se s dalšími kolegy autory pokusili prezentovat nejen relativně známou situaci v Praze, v Brně a v Liberci, ale i v dalších českých a moravských městech, kde podle závěrečného vyhodnocení předlistopadového režimu došlo k poměrně velkým nepokojům. Jsou tam kapitoly věnované Českým Budějovicím, Karlovým Varům, Ústí nad Labem, Havířovu a Ostravě.
Z hlediska demonstrantů mají podle vás ta místa, o kterých jste mluvil, něco společného, dá se vůbec mluvit o něčem, co ty lidi stmelovalo? Samozřejmě kromě politického odporu k nastupující normalizaci.
Dá se říct, že to, co je spojovalo, byla připomínka prvního výročí srpna 68. Druhá věc byla připomínka obětí sebeupálení ze začátku a zjara roku 69 a také snaha vyjádřit nějakým způsobem v první fázi relativně pokojně odpor vůči normalizačnímu režimu, který spolupracuje s okupanty.
Měl jsem spíš na mysli otázku, jestli byla nějaká jednotící linka třeba ve způsobu demonstrování ještě předtím, než začaly ty brutální zásahy – zdůrazňujeme, že československých jednotek, ať už bezpečnosti, milice, nebo armády.
Jednotící prvek byl nějakým způsobem si připomenout tyhle události. To znamená položit třeba květiny na místě, kde někdo v roce 68 zemřel, případně obecně si ty události připomenout.
Ale spíš takový ten, řekněme, typicky český nebo československý klidnější protest?
Přesně tak. Dá se říct, že i letáky, které se šířily měsíce před srpnem 69, k pokojnému a, řekněme, v mezích zákona projevenému protestu nabádaly.
Když se bavíme o síle, razanci, agresivitě a aroganci zásahu, byl nějak nadiktovaný, anebo se dá považovat za širokou škálu excesů? Anebo to takhle státní moc opravdu chtěla?
Dá se říct, že to takhle prvoplánově pojato nebylo. Pochopitelně pokyny byly vydány v tom smyslu, aby bylo postupováno v mezích zákona. Samozřejmě, že když došlo k nějakému překročení mezí, tak se nad tím, jak se říká, trošku přimhouřily oči. A nevím o tom, že by někdo byl potrestán za to, že nepřiměřeně zasahoval během těch událostí.
(Redakčně upraveno, kráceno. Celý rozhovor, kde mluvil také Pavel Švec z MF Dnes, si můžete pustit na videu v článku.)
