Senioři, kteří chtějí trávit svůj život aktivně, dorazili do Českých Budějovic, kde se koná čtvrtý ročník Mezinárodních sportovních her. Jedenadvacet týmů z Česka i zahraničí v rámci akce soutěží v desítce disciplín, které se řídí řeckým ideálem kalokaghatia. Prověřují tedy nejen fyzickou zdatnost účastníků, ale i jejich mysl.
Senioři sprintují nebo balancují s míčkem. Sportovní hry prověřují tělo i mysl
Události: V Českých Budějovicích finišují Mezinárodní sportovní hry seniorů (zdroj: ČT24)
Házení míče na koš, kroužků na jehlany nebo sprint na šedesát metrů jsou jen některé z deseti disciplín, v nichž aktivní senioři poměřují síly. Letos se jich do Jihočeského kraje sjelo 168. Kromě osmnácti týmů z Česka, kde mají zastoupení všechny kraje kromě Jihomoravského, přijela soutěžit i družstva ze Slovenska, Polska a Maďarska.
„V našich poměrech je to taková olympiáda. Na prvním místě nejsou sportovní výkony, i když některé jsou obdivuhodné, ale důležité je, že se setkávají ti nejaktivnější senioři, kteří chtějí prožít své stáří co nejlépe,“ vysvětluje Ján Lipiansky, který přijel ze Slovenska.
V Česku se konají Mezinárodní sportovní hry seniorů, třetině účastníků je přes 80 let (zdroj: ČT24)
Účast na mezinárodních sportovních hrách je vyvrcholením úsilí, které senioři vynakládají ve svých místních organizacích. „Protože jsme byli úspěšní na krajské úrovni, potřetí reprezentujeme kraj v mezinárodní soutěži,“ popisuje Jiří Nevyjel, kapitán domácího družstva z Jihočeského kraje.
Protože proti sobě stojí jednotlivci i týmy, každý závodník musí absolvovat všechny disciplíny. Základem úspěchu je tedy vyvážené družstvo, kde umí každý něco. „Jsem tu jednoznačně na běžecké disciplíny. Loni v Olomouci jsem se konečně dostal takzvaně na bednu ve sprintu na šedesát metrů,“ líčí Karel Možkoř, který reprezentuje Moravskoslezský kraj. Loni společně s kolegy ukořistili třináct medailí a v konečném pořadí nestačili jen na suverénní Plzeň.
Aby bylo startovní pole alespoň částečně vyrovnané, jsou soutěžící rozděleni do dvou věkových kategorií: od šedesáti do sedmdesáti let a starší sedmdesáti let. Letos je nejstarší sportovkyni čtyřiaosmdesát let. „Nejlépe mi určitě jde balancování tenisového míčku na raketě, muž byl velikánský tenista. Potom samozřejmě kolečko, protože to mám natrénované z chalupy,“ uvádí Miroslava Urbancová z České Třebové.
Ačkoliv soutěžící chtějí dosáhnout na co nejlepší výsledek a stupně vítězů, nakonec jde především o podporu aktivity v důchodovém věku. Při udílení medailí se tedy nehledí jen na sportovní výkon. Cenný kov obdrží od organizátorů všichni účastníci soutěží.