Česko má šestý největší podíl lidí ve věznicích z 43 zkoumaných evropských zemí. Vyplývá to z posledních statistik Rady Evropy zveřejněných v úterý. Na sto tisíc obyvatel u nás vloni podle zprávy o vězeňství připadalo 208,8 vězně. To je víc než dvojnásobek evropské střední hodnoty, takzvaného mediánu. Navíc Česká republika patří mezi státy s přeplněnými věznicemi. Na sto míst za mřížemi u nás připadá sto pět lidí, což je osmý nejhorší výsledek. O stavu vězeňství hovořil v Týdnu v justici právník z kanceláře Veřejného ochránce práv Milan Svoboda.
Česko má dvakrát víc vězňů, než je v Evropě běžné. Na vině jsou dlouhé tresty a recidiva
Nejvyšší podíl vězňů ze států Rady Evropy má Rusko. Vycházel na čtyři sta třináct vězněných na sto tisíc obyvatel. Následují Gruzie, Ázerbájdžán, Litva, Moldavsko a Česká republika, která má šestý nejvyšší podíl lidí ve vězeních. Na opačném konci jsou například severské země. „Oni mají jinak nastavený systém, jednak ukládají daleko nižší tresty, to znamená, za trestný čin mají nižší sazby, využívají více alternativ a pracují lépe na tom, aby se vězni po propuštění dostali a snáz zapojili do společnosti, aby se nevraceli. U nás je příliš vysoká recidiva,“ vysvětlil právník z kanceláře Veřejného ochránce práv Milan Svoboda.
S alternativami k vězení, jako jsou peněžité tresty, obecně prospěšné práce nebo domácí vězení, máme problém. „My ve srovnání se zahraničím neumíme těchto alternativ využívat tak jako ostatní. Já bych neřekl, že trestáme příliš. Jde spíš o to, jak moc efektivně využíváme celý systém, celou paletu trestních sankcí,“ řekl Svoboda.
Věznice plní také vysoká míra recidivy v Česku. „Je to jednak tím, kolik vězňů se nám do výkonu trestu dostává, ale také tím, kolik vězňů vězení opouští, jak efektivně využíváme institut podmíněného propuštění, jak umíme připravovat vězně na to, co je čeká po propuštění, jak se navrací do společnosti, jestli jim společnost umí podat pomocnou ruku nějakou sociální službou a začlenit je,“ řekl Milan Svoboda.
Množství vězňů na sto tisíc obyvatel k 31. lednu 2018
Severské země ukládají nižší tresty a propouštějí na podmínku
Nový český trestní zákoník, který je účinný od 1. ledna 2010, poměrně výrazně zpřísnil sankce u nejčetnějších trestných činů, jako je třeba krádež, zanedbání vyživovací povinnosti, případně maření výkonu úředního rozhodnutí, i to podle právníka z kanceláře Veřejného ochránce práv naplňuje české věznice. „Ono nejde o to, jak dlouhé tresty se ukládají, ale o to, kolik reálně času stráví odsouzení ve výkonu trestu. Zahraniční státy, se kterými jsme se srovnávali, častěji vězně propouští. Buď jim ukládají nižší tresty, anebo častěji a snáze dosáhnou na podmíněné propuštění,“ řekl Milan Svoboda.
Ze statistiky Rady Evropy vyplývá, že čeští vězni stráví za mřížemi průměrně dva roky, což je čtvrtá nejdelší doba ze zkoumaných zemí. Evropský medián je jen 8,2 měsíce.
Přeplněnost věznic nelze podle Milana Svobody řešit výstavbou nových zařízení, ale systematickým přístupem k trestní politice. „Soudy by se měly zamyslet se nad tím, jestli skutečně chceme, aby každý neplatič výživného skončil ve výkonu trestu,“ vysvětlil Milan Svoboda. A dodal, že takových lidí je v Česku aktuálně asi šestnáct set.
Důležité je úspěšné začlenění do společnosti
Podle hlavního psychologa Vězeňské služby Václava Jiřičky je také důležité vnímat, jaký vliv má pobyt ve vězení na úspěšné začlenění odsouzených zpět do společnosti. „Kdykoliv vyběhnete z nějakého zaběhnutého způsobu života, tak se vám do něj potom obtížně vrací, a ve vězení je to extrém. Tam působí vlivy odosobnění, stáváte se součástí té instituce, učíte se dodržovat pravidla, která fungují a vlastně mají smysl jenom v té instituci a nikde jinde,“ řekl Václav Jiřička.
„Trošku se to podobá možná člověku, který vystoupí s igelitkou v ruce z letadla někde na druhém konci světa, kde nikoho a nic nezná. Chtěli bychom, aby vězněné osoby měly cíl, aby s těmi cíli byly provázány aktivity, které v tom vězení dělají, není to jenom práce, ale je to samozřejmě také zamýšlení se nad tím, proč jsem tady, proč jsem páchal trestnou činnost, jak to udělat, abych už ji déle nepáchal,“ doplnil Milan Svoboda.
Otevřená věznice a peněžité tresty fungují
Toto by měla zohlednit takzvaně otevřená věznice, která v Česku funguje od listopadu 2017. „Zatím se ukazuje, že nikdo z těch odsouzených, kteří prošli tím zařízením, se ještě nevrátil do výkonu trestu, to znamená, že u těch odsouzených je nulová recidiva, poměrně velký úspěch,“ řekl právník.
Nejvyšší státní zastupitelství nabídlo v úterý podrobnější analýzu udělování peněžitých trestů a podle ní jejich podíl mezi odsouzenými vzrostl za poslední tři roky na víc než dvaapůlnásobek. V roce 2015 musely zaplatit necelé čtyři tisíce odsouzených, loni dostalo peněžitý trest téměř deset tisíc lidí. To odpovídá osmnácti procentům odsouzených.