Do Česka se ve středu vrátila těla tří padlých vojáků, které v neděli v Afghánistánu zabil sebevražedný atentátník. V pravé poledne se na jejich počest rozezněly po celé republice sirény. Pietní shromáždění se konala po celé republice. Na padlé vzpomínaly také jejich rodné obce nebo města, se kterými vojáci spojili svůj osobní život.
Na první misi
Všichni tři vojáci byli v Afghánistánu od dubna, zpátky domů se měli vrátit v říjnu. Nejmladší z nich Patrik Štěpánek by za měsíc oslavil 25. narozeniny. U armády sloužil třetím rokem a mise se účastnil poprvé.
Na svého vojáka vzpomíná také rodná ves Mokrouše na Plzeňsku. V obci, která má přes 200 obyvatel, žil s matkou a dvěma staršími bratry. „Patrika si pamatuju jako malého kluka, kdy tady běhal po louce a po poli,“ vypráví starosta Miloslav Fajman (nestraník).
Už třetí den visí na obecním úřadě černý prapor. Vzpomínkové místo vzniklo v místní kapličce, kde u černobílých fotek mladého muže hoří svíčky. Lidé zapálili svíčky také na náměstí v nedaleké Plzni. Ve středu v pravé poledne, když zazněly sirény, se tam na 140 vteřin zastavil čas.
Jeho nejbližší přátelé vzpomínají na Patrika Štěpánka jako na veselého člověka, který kolem sebe šířil pozitivní energii. „Nikdy jsem ho neviděl naštvaného nebo smutného. Vždycky jsem ho viděl jenom veselého a tak na něj vzpomínám a vzpomínáme na něj takhle úplně všichni, protože on prostě takový byl,“ uvedl kamarád z Military klubu Jakub Richta.
O armádu se Štěpánek zajímal už od dětství. Ve volném čase se věnoval sportu, rád lezl po horách, cvičil CrossFit a hrál americký fotbal. „Byl to tichý, vyrovnaný kluk, který ale nic nevzdal a bojoval tak dlouho až to prostě dotáhl,“ vzpomíná trenér klubu Pilsen Patriots Libor Kurfirst.
Pomoc rodině
O tři roky starší než Štěpánek byl osmadvacetiletý Kamil Beneš. V armádě sloužil pět let a mise, na které ho sebevražedný útočník zabil při hlídce v okolí afghánského Bagrámu, byla také pro něj první v kariéře.
Beneš žil v poslední době v Plané nad Lužnicí, kde se mu nedávno narodil syn. V té době už byl ale na osudné misi v Afghánistánu. Radnice teď chce jeho rodině pomoct. „Přispějeme částkou 20 tisíc korun a věřím, že v nejbližší době bude tato částka ze strany města ještě navýšena,“ uvedl starosta Plané Jiří Šimánek (nestraník).
Na padlého vzpomíná také Hluboká nad Vltavou, kde mladý voják vyrůstal. „Každou neděli chodila celá rodina do kostela,“ vypráví Milena Dušáková, která v chrámu pomáhá. Kamil Beneš v kostele pomáhal jako ministrant.
I tady vedení města soucítí s pozůstalými. „V pondělí přišel tatínek s maminkou a vybrali si u nás hrobové místo, město samozřejmě nabídlo, že pokryje všechny náklady,“ uvedl starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa (ODS). Město plánuje také další pomoc rodině.
Přímo do redakce České televize napsal dobrý přítel Kamila Beneše. Slibuje, že v budoucnu kontaktuje jeho syna. „Slibuji, že jednou malému řeknu, kdo byl jeho otec a co jsme vše zažili,“ píše na závěr.
Dobrovolný hasič
Martin Marcin byl ve věku 36 let nejstarší a také nejzkušenější voják z trojice padlých. V armádě byl od roku 2003, na misi byl už popáté, dvakrát sloužil v Kosovu a třikrát právě v Afghánistánu.
Posledních osm let žil v obci Dívčice vzdálené zhruba 25 kilometrů od Českých Budějovic. Zprávě, že mezi mrtvými vojáky je také jeden z místních, obyvatelé nejprve odmítali uvěřit, i když už se množily zprávy na zpravodajských webech. „Asi z pověrčivosti nebo z jakého popudu jsem to odmítal otevřít,“ říká starosta Radek Livečka (Starostové a nezávislí).
Na oknech domu na návsi ve Starých Dívčicích, kde Martin Marcin bydlel, jsou květiny a zapálené svíčky. V obci měl spoustu blízkých přátel. Místní, kteří ho znali, vzpomínají na veselého a obětavého člověka.
„Bral tu práci velmi vážně, nebyl žádný žoldák nebo dobrodruh, byl to prostě voják, který tam padnul i kvůli nám. Že se ty věci dějí v zahraničí? On tam jezdil, aby se neděly u nás doma. Takže pro mě byl hrdinou a zůstane jím už napořád,“ uvažuje Radek Livečka.
Kvůli působení v armádě a účasti na zahraničních misích byl Marcin často pryč. Přesto si našel čas, aby se věnoval obci, ve které měl svůj domov. „Sám přišel a přihlásil se k dobrovolným hasičům. Vždycky pomáhal obci. Společenský, strašně hodný a strašně aktivní člověk,“ vzpomíná údržbář a dobrovolný hasič Petr Arsentiev.
Na pohřeb, který se uskuteční s vojenskými poctami, chtějí příští týden vyrazit z Dívčic společně všichni, kdo ho znali. A obec už rozhodla, že padlému vybuduje pamětní desku.
