Do Sokola začal chodit Jiří Ježek už jako malé dítě. Po vážném úrazu, při němž v 11 letech přišel o nohu, však na sport ani na spolek nezanevřel. Právě naopak, Sokol mu pomohl v návratu do běžného života a přiměl ho ve sportu pokračovat. Ježek to řekl v sokolském speciálu pořadu 90' ČT24. Ježek je dnes jedním z nejúspěšnějších sportovců světa a šestinásobným paralympijským vítězem.
Sokol mi pomohl v návratu do normálního života, říká šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek
„Pro mě je Sokol krásná vzpomínka na dětství, na mládí. V roce 1980 jsem nastoupil do dejvického Sokola, kam mě poslali rodiče proto, aby trošku upustili přetlak energie, který jsem jako živé dítě měl. Sokol mi dal hodně nejen po pohybové stránce, kdy jsem se mohl naučit všechny sporty, které se mohly provozovat, ale hlavně mě to formovalo z hlediska radosti z organizovanosti sportu,“ říká Ježek.
V Sokole našel nové kamarády a naučil se poslouchat autority, kterými pro něj cvičitelé byli. Vztahy mezi dětmi vzájemně i ke cvičitelům podle něj byly velmi přátelské. „Dalo mi to obrovské zázemí pro sport, pro který jsem se rozhodl až o mnoho let později. Ale myslím, že jsem z toho čerpal i v tom nejvyšším sportovním prostředí,“ dodává.
V roce 1985 mu bylo 11 let. Jednoho dne šel s kamarády na Letnou hrát fotbal. Chtěli přeběhnout silnici, Jiří ale vyrazil sám a kamarádi zůstali stát na chodníku. Když se otočil a chtěl se za nimi vrátit, přejelo mu nohu zadním kolem nákladní auto. V nemocnici mu ji museli amputovat. Jiří ale na sport ani na Sokol nezanevřel.
90’ ČT24 o sokolském hnutí (zdroj: ČT24)
„Díky sportu jsem na úraz přestal myslet“
„Sokol byl právě obrovská pomoc v návratu do normálního života. V 80. letech se vůbec nemluvilo o tom, jak mohou žít lidé s nějakým handicapem. Intuitivně jsem se pomaličku vracel do Sokola mezi své kamarády, kteří mi pomáhali už v době, kdy jsem byl v nemocnici, stejně jako mi pomáhali kamarádi ze základní školy,“ vzpomíná Ježek.
Hned jak to bylo možné, začal s protézou znovu chodit do školy na tělocvik a do Sokola. „Sokol měl velmi významný podíl na tom, že jsem zpátky nabíral sebevědomí tak rychle, že jsem brzy, už rok po úraze, nepřemýšlel o tom, že nějaký handicap mám. Díky sportům, které jsem pomaličku v Sokole znova začínal objevovat a ovládat, jsem zjistil, že mě handicap vlastně v ničem nezměnil,“ dodává.
V té době se podle něj nikdo nezabýval tím, že by k handicapovaným bylo při sportu potřeba přistupovat jinak. „To jsme vůbec neřešili. Já jsme se přišel podívat na hodinu a hodili mi míč tak, jako mi ho házeli normálně a já jsem s nimi živelně začal hrát basket. Druhý den jsem přišel znovu a začal jsem chodit dvakrát týdně jako před úrazem,“ popisuje Ježek. Brzy zjistil, že i s protézou může na výletě ujít třeba 20 kilometrů.
Až později se dal na cyklistiku, závodit začal v roce 1994. O šest let později získal na paralympiádě v Sydney dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili, v roce 2012 se na Hrách v Londýně díky šestému zlatu stal nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie. Pravidelně závodí i se zdravými cyklisty, v roce 2013 startoval v časovce na slavné Tour de France.
„Sokol je základem i pro adrenalinové sporty“
Současnému Sokolu podle něj schází lepší prezentace jeho činnosti navenek. „Je hrozně dobře, že si Sokol udržuje tradice, to hlavní a nejcennější. Ale je dobré zmínit, že Sokol, to každodenní cvičení, je vlastně pořád moderní,“ poznamenává Ježek.
Cvičitelkou je i jeho maminka, která se věnuje těm nejmladším a snaží se v nich probudit lásku ke sportu a pohybu, namísto sezení u počítače. Podle něj je cvičení nebo třeba gymnastika důležitým základem i pro další sporty včetně těch adrenalinových.
„Všichni ti, kteří pak zkouší sjezdy na horském kole nebo skákat bungee jumping a podobně, zjišťují, že potřebují ten základ a sami do Sokola přijdou. Protože v regionech je Sokol to místo, kde se opravdu cvičí. Nikoli sami ve fitcentru, ale ve společenství lidí,“ dodává cyklista Ježek.
Dát čtyřleté dítě na tenis? Chyba
V názoru na význam sportu u dětí se s Ježkem shoduje i o dvě generace starší Jaroslava Jarina Žitná, čestná náčelnice České obce sokolské a vedoucí Všesokolských sletů v Praze v letech 1994, 2000 a 2006.
„Rodiče si dnes představují, že když dají dítě na tenis ve čtyřech letech, že budou mít druhého Lendla. No to samozřejmě nebudou. Takhle odpadají děti, které ztrácí motivaci a do normálního kondičního cvičení už nepřijdou,“ říká Žitná.
Sokol je organizace nejen tělovýchovná, ale i výchovná. Máme na starosti nejen tělesný, ale i duševní rozvoj člověka.
Podle současné starostky sokolské obce Hany Moučkové už se ale náhled rodičů pomalu začíná měnit k lepšímu. „Někteří už vědí, že není dobré děti ihned zařadit na sport na výkonnostní úrovni. Ale začínají vnímat, že je nesmírně důležité, aby děti začínaly u všestranného tělesného rozvoje. A nadání se objeví, trenéři to zaznamenají. Ale ten prvotní, všestranný pohyb je nesmírně důležitý,“ podotýká.
Tělocvičný spolek s názvem Sokol existuje od roku 1862, přestože ho zakázala monarchie, nacisté i komunisté. Vůbec první všesokolský slet se ale odehrál v roce 1882 na Střeleckém ostrově. Účastnil se ho samozřejmě i jeden ze zakladatelů Sokola Miroslav Tyrš.
„Pomocí hole udával rytmus asi sedmi stovkám cvičenců, bylo to bez hudby,“ popsal, co se tehdy na pražském ostrově dělo, historik Petr Roubal.
Samotný Sokol vznikl ještě o dvacet let dříve. Dnešní myšlenka sportu a pohybu u sokolů vždy hrála důležitou roli, jeho podstata ale byla i jiná. „Byl to politický a i vojenský projekt, pro Česko byl jakousi náhradní armádou,“ podotýká Roubal.
Postupně se stal nejdůležitějším českým spolkem. Jeho členové byli za první světové války v Československých legiích a zasloužili se o vznik státu. A právě za doby první republiky a prezidentů Masaryka a Beneše byl Sokol na vrcholu. Legendárním se stal desátý slet v roce 1938, který byl zároveň manifestací národa ohroženého nacistickým sousedem. Průvod Prahou trval čtyři hodiny.
Pak přišla druhá světová válka. Během té byl Sokol tvrdě perzekvován. Zlikvidováno bylo téměř celé jeho vedení i řada členů. „Mluvíme asi o 3,5 tisíce sokolů, kteří byli zavražděni nacismem,“ doplnil Roubal. „Sokolové se velmi výrazně podíleli na odboji,“ připomněl.
V roce 1948 se všesokolský slet stal protestem proti Klementu Gottwaldovi, který se po komunistickém puči chopil moci. „Když procházeli kolem něj, buď demonstrativně mlčeli, nebo vykřikovali protivládní a protigottwaldovská hesla,“ líčí vypjatou atmosféru historik.
O osm let později komunisté Sokol zakázali. Přesto přežil – jeho znovuobnovení přišlo po pádu totality a myšlenky a poselství zakladatelů Sokola žijí dodnes.
Sokolové