Obchodní dary jako telefony či luxusní hodinky nebo nákladné zahraniční cesty s ubytováním za deset tisíc na noc. To platila Pražská strojírna – dceřiná firma pražského Dopravního podniku, patřící městu. Podezření kontrolorů dopravního podniku, že management v Pražské strojírně utrácí víc, než by měl, nyní posuzoval hloubkový audit, který má Česká televize k dispozici.
Kauza Pražská strojírna: Městská firma dala miliony za průzkum trhu, tržby byly mizivé
3 minuty
Události: Kauza Pražská strojírna
Podle nových závěrů auditorů strojírna vyplácela v minulých letech miliony korun firmám ve snaze expandovat na některé zahraniční trhy, ale na tržbách se to neprojevilo. I kvůli tomu v polovině října podalo nové vedení Pražské strojírny podnět na policii.
Závěry auditorů ze společnosti EY, kteří v uplynulých měsících do hloubky zkoumali hospodaření Pražské strojírny, odhalily řadu nesrovnalostí.
„Musíme se chovat s péčí řádného hospodáře, pokud zde panuje podezření, že se tak předchozí pan předseda představenstva a generální ředitel (Vladimír Říha, pozn. red.) nechoval – jak uvádí forenzní audit, tak na základě doporučení právníků konáme,“ uvedl důvody rozšířeného trestního oznámení nynější předseda představenstva Pražské strojírny Jan Vlasák.
Vladimír Říha vedl Pražskou strojírnu deset let, letos na jaře byl odvolán z funkce. Jedno z podezření vyplývající z auditu míří i na výplaty milionových částek v letech 2013 až 2016 za průzkumy trhů v zahraničí. Přitom přínos pro městský podnik byl podle analýzy minimální.
„Ve snaze expandovat na zahraniční trhy Francie, Iráku, Maroka a USA vynaložila Pražská strojírna v prověřovaném období celkem 13,4 milionu korun v podobě nákladů na služební cesty, obchodní zastoupení nebo výzkum trhu, aniž by se tyto náklady projevily v adekvátních tržbách. Celkové tržby za prověřované období na daných trzích dosáhly pouze 192 tisíc korun,“ píše se v aktuálním hloubkovém auditu EY.
Vladimír Říha, bývalý šéf Pražské strojírny
Pozoruhodné jsou zejména náklady spojené se snahou fabriky – vyrábějící třeba výhybky a křížení tramvajových tratí – o expanzi do USA a Kanady. Pražská strojírna v letech 2013 až 2016 zaplatila za výzkum severoamerického trhu bezmála 4 miliony korun firmě LRCS. Smlouvu podepsal tehdejší generální ředitel Vladimír Říha 23. září 2013. LRCS registrovaná v Nevadě přitom dle auditu EY vznikla jen pět dnů před podpisem smlouvy. Panuje tedy podezření, že byla založena účelově.
„Je zřejmé, že Pražská strojírna před uzavřením smlouvy nedostatečně prověřila dodavatele, zejména co se týče jeho reputace, spolehlivosti a referencí a uzavřela smlouvu se subjektem bez historie. Je pravděpodobné, že společnost LRCS byla založena účelově pouze pro poskytnutí služeb Pražské strojírně,“ upozorňují auditoři.
A objevuje se i další podezření – že existovaly přímé vazby mezi americkými dodavateli a managementem české strojírny.
O něco později totiž LRCS převzala další nevadská společnost MCSI, která pokračovala v zakázce a české strojírně vyfakturovala dalších bezmála pět milionů korun.
Tady se objevuje klíčové jméno – Joseph Ivynian, prezident MCSI. Tento muž totiž stejnou pozici zastává i ve firmách AXO Corporation a Astoria Corporation, které spojuje například i stejná adresa na Charleston Boulevard v Las Vegas. V první jmenované byl přitom dle auditorů ředitelem někdejší šéf strojírenského podniku Vladimír Říha (odvolán z funkce v únoru 2017), v druhé pak další z členů vedení.
„V USA jsme žádné zakázky neměli, nicméně je tam společnost, která nám měla poskytovat poradenské služby. Forenzní audit objevil personální propojení s bývalým managementem Pražské strojírny. I na toto míří rozšířené trestní oznámení,“ říká Róbert Masarovič, současný ředitel Pražské strojírny.
„Je to věc, která je naprosto nepřípustná a my budeme samozřejmě žádat o prošetření orgány činnými v trestním řízení. Zda to tak opravdu bylo, zda tam docházelo k nějakému systematickému vyvádění ekonomických nebo finančních výnosů z těch transakcí, tak je to naprosto iracionální a nepřípustná věc,“ doplňuje generální ředitel mateřského Dopravního podniku Martin Gillar.
ČT se snažila bývalého ředitele strojírny Vladimíra Říhu opakovaně kontaktovat, avšak ani skrze jeho právníka se nevyjádřil. Serveru Lidovky.cz letos na jaře řekl, že nebyly žádné mezery v hospodaření a firma rostla.
Vyjádření pro server Lidovky.cz
A za jakou práci vlastně putovaly z Prahy do Severní Ameriky miliony korun? Výstupem je monitoring veřejné dopravy v několika amerických a kanadských městech. Jenže: „Zpráva se skládá ze shrnutí a devatenácti obsáhlých příloh. Ty jsou sice vyčerpávající, nicméně nebyly vytvořeny společností LRCS. Každá z nich je volně dostupná z veřejných zdrojů. Jedná se o různé studie proveditelnosti a ekonomické studie vypracované dopravními podniky vybraných amerických měst,“ shrnují analytici.
Podle auditorů EY tak vyšla Pražskou strojírnu tři roky trvající severoamerická anabáze včetně služebních cest na 10,5 milionu korun. Tržby z nových zakázek, které měly z tohoto kontinentu do Česka přitéct, se přitom rovnají nule.
Bývalé vedení podniku se ovšem snažilo o expanzi i na další trhy, například v severní Africe a na Blízkém východě – konkrétně do Maroka či Iráku. Podle auditu však ani zde nebylo úspěšné, i když na služební cesty a obchodní zastoupení v těchto dvou státech vynaložila Pražská strojírna v roce 2015 a 2016 dohromady 1,7 milionu korun.
„Takové trhy sice ekonomicky perspektivní asi budou, ale jsou značně nestabilní. Strojírna stoprocentně vlastněná městskou společností si nemůže dovolit na tyto nestabilní trhy vstupovat. Riziko, že bude investice zmařena, je pro nás naprosto nesmyslné a neakceptovatelné,“ říká Gillar.
Róbert Masarovič doplňuje, že smlouvy na obchodní zastoupení a poradenské služby uzavírané především v roce 2016, firma již vypověděla. „Některé se nám ale ze zahraničních destinací vrací a řeší to právníci,“ dodává.
Bruska za 100 milionů
Audit kritizuje také nákup brousicího stroje za více než sto milionů korun. Stroj postavený na podvozku automobilu Mercedes a osazený speciální výbavou zbrušuje nerovnosti na tramvajových kolejích. Smlouvu na nákup stroje podepsal tehdejší ředitel, ačkoliv podle jeho nástupců měl právo podepisovat pouze zakázky do dvaceti milionů.
„Smlouva, na základě které je ten stroj nakoupený, má velké množství nestandardních prvků, kterými se zabývají právníci společnosti. Nicméně cena sto tři miliony korun za stroj této kategorie se zdá být hodně vysoká,“ tvrdí nový ředitel Masarovič a uvádí srovnání, že cena za stroj je na úrovni ceny za lokomotivu. „Velká tramvaj pak stojí osmdesát milionů korun a tento brousicí stroj se jí ani neblíží,“ dodává Masarovič. Brousicí stroj vyrábí švýcarská firma, Pražské strojírně ho však přeprodává český zprostředkovatel. Strojírna proto zjišťuje jaká je reálná cena.
Masarovič, který je členem hnutí ANO, se novým šéfem strojírny stal na jaře po odvolání Říhy. „Podle stranického klíče to nebylo. Já se specializuji ve svém profesním životě na restrukturalizaci firem a tady bylo důvodné podezření na nestandardní zacházení managementu společnosti, proto jsem sem byl nasazen na úklid,“ tvrdí Masarovič.
