Události: Příspěvek na dojíždění funguje rok
Jednou z těch, kteří příspěvek využívají, je Alena Wagnerová z Ústí nad Labem. Od začátku roku pracuje jako pomocnice v mateřské škole v dvanáct kilometrů vzdáleném Malém Březně. „Časově to autobusem vyjde tak kolem půl hodinky,“ doplňuje.
Místo nemohla najít čtyři roky. Aby mohla dojíždět, úřad práce jí cestu proplácí – patnáct set korun každý měsíc. „Využila jsem toho, podala žádost a vyšlo to, což mě hodně pomáhá,“ podotýká Wagnerová.
V celém Ústeckém kraji dostávají příspěvek na dojíždění dvě stovky lidí. V celé republice jich je jen o tisícovku víc. „Já si myslím, že si na to lidé musí teprve zvyknout, že musíme šířit tu informaci, že takový příspěvek vlastně existuje,“ domnívá se ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).
Žádat o příspěvek mohou pouze ti, kteří byli nejméně pět měsíců bez práce. Zároveň musí najít zaměstnání minimálně na půl roku a v místě, kde nemají trvalé bydliště. Doposud stát na příspěvcích vyplatil milion a půl.
Kritici: Příspěvky jsou zbytečné
Podle opozice i analytiků trhu práce je taková podpora zbytečná. „Mnohem lépe by fungovalo, pokud bychom snížili odvody, čímž bychom umožnili lidem mnohem více si vydělat,“ myslí si poslankyně a místopředsedkyně TOP 09 Markéta Adamová.
„Možná by se stát měl víc zaměřit na podporu malého a středního podnikání, které vytváří pracovní příležitosti v těch regionech, kde nebydlí tolik lidí,“ dodává Jiří Halbrštát, manažer náboru a marketingu ManpowerGroup.
Češi navíc nejsou příliš ochotní za prací dojíždět. Co není problém pro Alenu Wagnerovou, vidí jinak Tomáš Černý. Před týdnem ho propustili z OKD, teď hledá novou práci.
„Když si představíte, že denně strávíte dvě hodiny a možná i víc někde na cestách, tak pak se vám stane, že z osmihodinové pracovní služby máte najednou deset, jedenáct hodin,“ uvažuje Černý. Ministerstvo chce ale v programu pokračovat i další rok.