V roce 1940 odešlo ilegálně z takzvaného protektorátu nejvíc dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii, a to balkánskou cestu. Byla to poslední možná úniková trasa. Celkem tudy prošlo na Západ přes dva tisíce uprchlíků. Zhruba stejný počet, jako do září 1939 přes Polsko.
Tisíce uprchlíků museli při cestě na Západ nejprve projít centrem Bělehradu. Francouzské úřady si zde pronajaly dokonce část Hotelu Palace, kde fungovalo provizorní přijímací
i ubytovací středisko pro československé dobrovolníky.
Hotelem prošel také Jaroslav Klemeš - poslední žijící parašutista, který byl vysazený do protektorátu z Velké Británie. Jeho jediným cílem tehdy byla pomsta nacistům za okupaci. Do Jugoslávie se dostal ilegálně přes Slovensko a Maďarsko. V bezpečí ale nebyl ani po přechodu jugoslávských hranic. „Museli jsme přejít ilegálně, protože tam ještě někdy vraceli,“ vzpomínal.
Důležité místo v srbské metropoli měl vedle Hotelu Palace i takzvaný Československý dům, kde se scházeli krajani žijící v Bělehradu. Uprchlíci zde dostali najíst a někdo tu mohl i přespat. „Českoslovenští emigranti dostávali pomoc i od různých dalších skupin a jednotlivců v Jugoslávii,“ dodává srbský historik Milan Sovilj.
Nejvíc lidí se ale dostalo do Francie vlakovými transporty přes Soluň do Istanbulu a pak lodí z Palestiny do Francie. Část emigrantů využila taky cestu vlakem přes Jugoslávii, Itálii a Švýcarsko. Poslední možnou trasou byl přesun lodí ze Splitu přímo do Marseille.
