31. ledna 1785 se do rodiny vrchnostenského úředníka Františka Artmanna narodila dcera, které při křtu dali jméno Magdalena. Tehdy ještě nikdo netušil, že na svět přišla autorka nejslavnější kuchařky české historie. Dodnes se velkolepé dovednosti tuzemských hospodyněk oceňují zlidovělým výrokem „Vaří jako Rettigová!“
Před 230 lety se narodila proslulá kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová
Rettigová byla velmi přísně vychována, což však v její době nebylo nikterak ojedinělé. Každá mladá dívka musela znát ruční práce a umět vést domácnost a bylo plně v kompetenci matky, jakou formu vzdělání zvolí. Magdalenu Dobromilu Rettigovou její matka rozhodně nešetřila, o jejím dětství se traduje několik historek. V pěti letech dala matka malé Magdaleně jehlice, aby si sama upletla ponožky a dodala, že co si od teď neuplete sama, nemá. Také jí spálila dřevěnou panenku s tím, že je hanba si v tolika letech ještě hrát.
Rettigová se od dětství dobře učila, díky podpoře rodinného přítele se dostala i k četbě knih, což pro ni byla jediná dostupná forma intelektuálního vzdělání. „Není jen symbolem dobrého jídla, ale i prototypem měšťanské hospodyně, manželky a matky první poloviny devatenáctého století,“ říká o Rettigové historička Marie Bahenská.
Literární repertoár Rettigové totiž nebyl omezen pouze na kuchařky a rady k spořádanému vedení domácnosti, věnovala se i komplexnímu vystupování ženy v úlohách manželky, matky i vlastenkyně. „Většinou se jednalo o verše nebo publikované dopisy, korespondence byla určená k veřejnému předčítání, psala povídky s výchovným apelem nejenom pro dívky, ale i pro mládež. Usilovala o osvětu, recepty psala v češtině, což bylo vnímáno jako vlastenecké,“ popisuje Bahenská její tvorbu.
Rettigová byla prototypem emancipované ženy své doby. „Pod pojmem emancipace se skutečně vnímal tenhle ideál ženy, která se řádně stará o rodinu a domácnost, a pokud jí zbyde čas, tak se vzdělává a vzdělání předává i ostatním,“ vysvětluje Bahenská.
Menu podle Rettigové
Nejslavnější dílo Rettigové se datuje k roku 1826 a nese název Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. V knize je možné najít 1 150 receptů, ne všechny splňují představu o těžké a tučné české gastronomii. „Kritici si vždycky vyberou předimenzované recepty, ale velká většina z nich je velice jednoduchá, tenkrát se zpracovávalo to, co se urodilo na zahrádce, nebo to, co se dalo koupit na trhu. Všechno se zužitkovalo do úplně posledního drobečku,“ přibližuje tehdejší kuchyni gastronomická novinářka Miroslava Kuntzmannová.
Polévky, hlavní jídla s různými druhy mas, příkrmy z opečených brambor či rýže a samozřejmě dezerty. O svátcích a jiných významných dnech se připravovala tabule o mnoha chodech. „Berme v úvahu, že nebyly třeba ledničky. Musely mít doopravdy dobře promyšlené, jak všechno připravit a udělat,“ doceňuje Kuntzmannová práci tehdejších kuchařek.