Praha – Soudcům chybí vrcholný reprezentativní orgán. V Otázkách Václava Moravce se na tom shodli předsedové Ústavního, Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu Pavel Rychetský, Pavel Šámal a Josef Baxa, podle kterých by jím měla být dlouho připravovaná Nejvyšší rada soudnictví. Věří, že po rezignaci dosavadní předsedkyně Nejvyššího soudu, která odmítala, aby na radu měli vliv politici, bude možné dojednat kompromisní podobu, podle které by polovinu radních jmenoval parlament.
Poslední jednání představitelů soudní i výkonné moci proběhlo v polovině týdne při jmenování Pavla Šámala předsedou Nejvyššího soudu. Tématem byla i Nejvyšší rada soudnictví. Přestože si ji ale soudci přejí a reformu justice slíbila také vládní koalice při svém vzniku, na spadnutí její zřízení zatím není. Podle předsedů dvou nejvyšších soudů a Ústavního soudu však není vyhnutí a je potřeba vytvořit ji co nejdříve. „Máme moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a soudní moc je jediná bez reprezentace,“ zdůraznil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Podle předsedy NSS Josefa Baxy by rada mohla průběžně připravovat změny a dohlížet na justici, což se politikům nedaří. „Sebelepší ministr spravedlnosti nemá dost času, aby uskutečnil všechny změny,“ poukázal s odkazem na pravidelně se opakující volby, které obměňují ministry, nikoli však soudce.
Dosud představovala problém podoba rady, po které soudci volají. Zatímco bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová dlouhodobě prosazovala myšlenky zcela nezávislého soudnictví, Rychetský s Baxou jsou ochotni připustit politický vliv na obsazování části Nejvyšší rady soudnictví. „Není to samospráva, je to jiný způsob řízení soudnictví a správy soudnictví, jakási soudní exekutiva,“ podotkl Josef Baxa. S Pavlem Rychetským se shodl, že by rada neměla být velká, měla by mít devět až dvanáct členů. Z toho by zhruba na polovině se shodli soudci, druhou by jmenovala některá parlamentní komora. Vhodné by přitom bylo, aby poslanci či senátoři nejmenovali radní ze svých řad, nýbrž z řad odborné veřejnosti.
Nový předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal nejvyšší radu chce – v tom se ostatně neliší od Ivy Brožové. Naznačil však, že je ochoten připustit i politický vliv. „Se základními východisky souhlasím, nemám s tím žádný problém,“ řekl Šámal.
Mohl se předsedou NS vůbec stát někdo jiný?
Jmenování Pavla Šámala novým předsedou Nejvyššího soudu, navíc nevídaně brzy po rezignaci Ivy Brožové, ostře kritizoval bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Současně obvinil Pavla Rychetského a Josefa Baxu, že Brožovou k rezignaci donutili a na její místo prosadili spřízněného člověka (více čtěte zde). Oba to odmítli a také zpochybnili tvrzení ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO), že o chystané výměně nevěděla. Ta později upřesnila, že o záměru Ivy Brožové předem věděla, neměla však konkrétní informace o termínu ani o jejím nástupci. Podle Pavla Rychetského ale s Válkovou týden před výměnou hovořili Brožová i Šámal.
Pavel Šámal o povědomí ministryně Válkové o změně:
„Paní ministryně myslela, že nebyla informována oficiálně. To znamená, že nedostala přímo dotaz od pana prezidenta na to, že se uvažuje o mé osobě. Já jsem to vnímal v tomto směru, ne že by o tom vůbec nevěděla. Ona o tom samozřejmě z kuloárových informací věděla.“
Josef Baxa potom považuje Blažkovo prohlášení za problematické, ovšem proto, že ho exministr podepřel údajnými zdroji z justice. „To mě znepokojuje. Jsou zřejmě nějací představitelé justice, kteří se více, než je vkusné, stýkají s jednou politickou stranou,“ uvedl Baxa.
Pavel Rychetský potom prohlásil, že pokud na Ivu Brožovou v souvislosti s jejím rozhodnutím nějak tlačil, potom se ji snažil spíše přimět, aby plánovaný odchod ještě přehodnotila. Pokud jde o jejího nástupce, sám Šámal uvedl, že ho prosadila sama Brožová. Předseda Ústavního soudu však míní, že pokud měl místopředsedou Nejvyššího soudu zůstat Roman Fiala, který se specializuje na civilní právo, potom byla nominace na předsedu velmi úzká. „Je systém, který je v justici znám, že je-li místopředseda soudu civilista, tak je předseda trestňák. To je od okresů přes kraje na vrchní soudy všude,“ poukázal Pavel Rychetský. Skupina trestních soudců je přitom podle něj na Nejvyšším soudu poměrně malá ve srovnání s těmi, kteří se zabývají civilním právem. „A bylo zřejmé, že to musí být někdo z tohoto trestního kolegia,“ dodal Rychetský.
Reforma soudnictví: Zdaleka ne jenom nejvyšší rada
Zřízení soudního reprezentačního orgánu má být jedním krokem reformy justice, zdaleka však ne jediným. Hovoří se o zjednodušení soudního systému, v současnosti má svůj soud každý okres, přitom však je každý jinak personálně vybaven a jejich kvalita se také výrazně liší. Pavel Šámal navrhuje možnost zrušení právě těchto soudů, jež by nahradily krajské soudy, které by však nefungovaly na principu územních jednotek zavedených v roce 1960. Ty stále existují, ale jejich podobou se řídí pouze současné soudy druhého stupně. „Je otázkou, jestli bychom se neměli zamýšlet nad tím, zda by nad změnou celkového pojetí justice a jejího chápání nemělo dojít k přizpůsobení krajské soustavě,“ přednesl Pavel Šámal.
Pavel Rychetský ale upozornil, že podobné návrhy se objevují již dvě desetiletí a spory, které vyvolávají, brzdí přijetí celkové reformy soudnictví. Chtěl by proto, aby reforma přicházela po částech. Prvním krokem má být zřízení Nejvyšší rady soudnictví. „Nemá žádné ideologické pozadí,“ poznamenal. Součástí ústavní změny by potom mohlo být například obecné zjednodušení soustavy obecných soudů na třístupňovou s odkladem účinnosti na pět nebo deset let. To by byla lhůta na vytvoření konkrétní nové podoby soudnictví, která by například zrušila okresní soudy a krajské soudy přizpůsobila současnému rozvržení samosprávných krajů – případně s dalšími pobočkami, jak navrhl Pavel Šámal – nebo naopak zrušila vrchní soudy.
