Původní velikonoční tradice se dodržují hlavně na vesnicích. Zvyky se v jednotlivých krajích liší. Třeba na Slovácku chodí chlapci s „tatarem“, na Valašsku s jalovcem na „bulačku“. „To je takový sladký alkohol, který se dává, když mládenec dívenku vzbudí jalovcem, tak aby si ju udobřil, tak jí dá štamprlu,“ vysvětlil Zdeněk Pšenica, předseda Folklorního sdružení ČR.
Některé tradiční velikonoční předměty dostaly novou podobu. Například vedle slepičích vajíček se zdobí i pštrosí. Malérečky většinou upřednostňují klasické motivy, několik z nich se nebojí experimentovat s novým designem. Vznikají kraslice děrované, zdobené drátem nebo jsou použity obrázky z ubrousků. Malérečka Dana Frková říká: „Tady to je technika stará, to je vlastně klasicky zdobené vajíčko, tak jak to dělali dráteníci, a tady to je můj výmysl. To jsem použila šitou krajku.“
Pomlázkou se mohou Češi chlubit jako jedni z mála v Evropě. Experimentovat s novými materiály se však při jejím pletení nevyplácí. „De facto není co jiného, protože vy potřebujete, aby to bylo ohebný, aby to neprasklo, ale zase aby to bylo pevný, takže když použiju třeba nový materiály jako je ratan, tak to není pružný,“ uvedl dráteník z Pardubic Aleš Kulhánek.
Pro mnohé jsou Velikonoce udržovaná tradice, obchodníci je vítají i jako dny konzumu. Letos přinesly rekordní tržby. Lidé před svátky utratili skoro o polovinu víc peněz než v běžných dnech.
Letos o Velikonocích vydělali také majitelé lyžařských středisek s dostatkem sněhu. Mezi lyžaři řádily i party koledníků. Jeden z lyžařů potvrzuje: „Je to jednou za rok a ty tradice udržovat musí.“
Velikonoční zvyky podle průzkumu společnosti Empirica stále dodržuje osm z deseti českých domácností. Na mši se o Velikonocích vypraví zhruba čtvrtina obyvatel Česka.