Praha - Velikonoční neděle znamená pro křesťany slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Božím hodem velikonočním se připomíná vzkříšení ukřižovaného Krista. Tato neděle je pro západní křesťany centrální církevní slavností roku. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně se v mnoha kostelech a chrámech připomíná již od časného rána. Slavnostní mše v plně radostném duchu připomínají nejdůležitější událost křesťanské víry - den, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Tento den je natolik zásadní, že se slaví celých osm dní; následuje tedy velikonoční oktáv. Charakteristickou součástí obřadů je zpěv Aleluja.
Boží hod velikonoční - pro křesťany hlavní slavnost církevního roku
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu.
Pro lid by měla být vzpomínka na zmrtvýchvstání Ježíše Krista příležitostí, jak přenést křesťanské hodnoty do běžného života.
GALERIE
videogallery_000121922
Dopoledne sloužil slavnostní mši v katedrále sv. Víta pražský arcibiskup Dominik Duka. Ve svatostánku se sešlo několik stovek lidí, Duka kázal o významu zmrtvýchvstání Ježíše pro život křesťanů i nevěřících. Arcibiskup také připomněl, že jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem: „Slaví je dvě miliardy křesťanů, ale Velikonoce a Kristovo vzkříšení oslavují i vyznavači islámu, takže je to opravdu velký svátek celého světa,“ podotkl Duka.
Ačkoli jsou velikonoční svátky pro praktikující křesťany, jichž je podle církevních zdrojů v Česku několik set tisíc, hlavní událostí, pro nevěřící zůstávají jak symbolem příchodu jara s barvením vajíček a vycházkami do prosluněné přírody, tak i symbolem velkého jarního úklidu. Velikonoční týden vyvrcholí pondělím, kdy se v českých zemích podle folklorních tradic chodí na koledu.
Název Velikonoce pochází z Velké noci ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstával doma, neboť tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, chléb, vejce a víno). Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velikonoční neděli jedlo společně vejce uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky.
