Pana Jiřího mozková příhoda zaskočila před devíti měsíci. Do té doby byl aktivní sportovec – musher - závodník se psími spřeženími. Nejdřív jen ležel, bez pomoci se ani neposadil na posteli. Teď poprvé po mrtvici zkouší plavat. I paní Eliška se do vody odvážila poprvé. Poprvé se za asistence instruktora položila na hladinu.
Naučit se znovu plavat je jen začátek, ale ten nejdůležitější základ pro to, aby tito lidé našli odvahu naučit se chodit do společnosti nebo jezdit na kole. Metodu vymyslel zakladatel sdružení ICTUS, který má s mrtvicí sám osobní zkušenost. „Dostat se z toho je strašně těžké, mně se to podařilo a snažím se, aby se to podařilo i jiným,“ dodává Jan Dohnálek.
Vstupem do vody to začíná, ale plaváním to nekončí. Každý pacient má další cíle - někdo se chce vrátit na lyže, jiný zkusit znovu řídit auto.
Reportáž Kamily Štichové
Mrtvici způsobuje sraženina nebo prasknutí cévy v mozku. Pacient se musí do tří hodin dostat do nemocnice. To nejdůležitější tak je, aby okolí dokázalo co nejdřív rozpoznat příznaky. Třeba svěšený ústní koutek, sníženou pohyblivost ruky nebo poruchu řeči.
