Vznik československých jednotek na východě provázely improvizace

Praha – Při vzniku první československé jednotky na východní frontě během světové války museli velitelé improvizovat a často jednat na vlastní pěst. S jídlem a výstrojí vojákům také pomáhali polští spojenci. Vyplývá to z nových zjištění historiků. První zárodky oddílu se v sovětském Buzuluku objevily před 70 lety - v lednu 1942. Oficiálně pak byla jednotka založena 7. února stejného roku.

Kořeny 1. československého armádního sboru, vojenské jednotky, která na východní frontě bojovala po boku Rudé armády, najdeme v uralském městě Buzuluk. Zde se den před silvestrem roku 1941 sešla různorodá skupinka 15 lidí. Kromě generála Ludvíka Svobody, budoucího velitele jednotky, a několika dobrovolníků zde bylo také osm montérů plzeňské Škodovky.

Podle historika Miroslava Brože byla právě tato osmice pro počátky vojenského odboje na východě zcela zásadní. „To byli strašně zruční lidé, dokázali postavit palandy, dokázali postavit latríny,“ popisuje. Bez škodováků by první dobrovolníci ani neměli s čím cvičit. „Udělali makety zbraní, protože jsme neměli zbraně,“ dodává Brož.

Video Reportáž Tomáše Vlacha
video

Reportáž Tomáše Vlacha

Dlouho nebylo jasné, odkud vezme jednotka výstroj i zbraně. Vzniku jednotky totiž předcházelo půldruhého roku čekání. Mezistátní smlouvu podepsaly ČSR a SSSR v červenci 1941, v ní se zavázali zajistit si vybavení sami. Generál Svoboda proto zvažoval využití německé výzbroje, kterou Rudá armáda získá na bojišti. Nakonec se o první Čechoslováky postarala polská armáda, která později poskytla i 3 000 uniforem, původně z britských zásob.

Bojovat chtěli všichni a ihned

Oficiálně byla jednotka založena 7. února. U odvodů prvních branců byl i lékař Gustav Singer, který vzpomíná, že všichni chtěli bojovat ihned. Nezáleželo prý na tom, zda to byli profesionální vojáci, nebo podkarpatští Rusíni, kteří po útěku z Československa vyvázli ze sovětských gulagů.

Českoslovenští vojáci na východní frontě
Českoslovenští vojáci na východní frontě
Více fotek
  • Českoslovenští vojáci na východní frontě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320187.jpg
  • Generál Ludvík Svoboda zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320185.jpg
  • Českoslovenští vojáci na východní frontě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320189.jpg
  • Českoslovenští vojáci na východní frontě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3202/320190.jpg

Nadšení Čechoslováků ovšem naráželo na opatrnost Benešovy londýnské exilové vlády. Politická reprezentace v Londýně původně chtěla, aby na východní frontě vznikla pouze symbolická jednotka s malým počtem příslušníků. Měla se tak demonstrovat ochota nasazovat životy i v této oblasti bojů.

Londýn uznal vojáky až po prvních vítězstvích

V Sovětském svazu se ale k nově vznikající skupině hlásily stovky dobrovolníků. Tím se naprosto změnila situace. Ludvík Svoboda hrubě porušil subordinaci, obešel exilovou vládu a o nasazení požádal přímo Stalina. Sovětský vůdce pak nařídil Čechoslováky vyzbrojit. Podle historika Brože se vztah Londýna k československé jednotce na východě změnil až poté, co vojáci na frontě zaznamenali první úspěchy. „Beneš a Masaryk poslali blahopřejný dopis,“ zjistil dokumentarista východního odboje.

Cesta československých jednotek do Prahy
Cesta československých jednotek do Prahy

Jednotkami samostatné československé armády na východní frontě prošlo zhruba 50 tisíc lidí, asi 5 000 z nich během bojů padlo. Vojáci se vyznamenali během mnoha bitev při tažení přes Ukrajinu a Polsko. Nakonec se významně podíleli na osvobozování vlastní země.